You Need Me ✓

39. kapitola

Podívala jsem se na své hodinky a znuděně upíjela za své kávy. Čekala jsem na příchod mých rodičů s Molly. Doufám, že se tam nic nestalo a celá návštěva proběhla v pořádku. Povzdechla jsem si a posledních několik loků kávové chutě jsem do sebe kopla najednou.

Nečekaně se ozval zvuk zvonku, a tak jsem se zvedla. Cestou jsem si lehce promasírovala krk a připravila se. Otevřela jsem dveře, ale místo rodičů mě čekalo jiné překvápko v podobě až moc nadšeného Yoongiho.

,,Mám to, mám to!'' vykřikl, vstoupil a zavřel za sebou. ,,Rin, já to mám!'' vyskočil nadšeně a dal mi pořádnou pusu na rty – kterou jsem nečekala a od které následně nadšeně odběhl do obýváku, kde začal více projevovat své nadšení.

Podotýkám, že nevím proč je tak šťastný.

,,Yah, uklidni se,'' opomenula jsem ho. ,,Co se stalo?''

Přihopkal ke mně, vzal mě za obě ruce. ,,Víš jak je sakra těžký se do toho hotelu dostat? Sakra hodně! A já to stihl! Stihl jsem ten pokoj rezervovat!'' připlácel své dlaně na mé tváře a ještě jednou přiložil na krátkou chvíli své rty na ty mé.

Za hruď jsem ho trochu odstrčila a měřila si ho pohledem, s otázkou v očích. ,,Za prvé, o čem to tu mluvíš a za druhé, proč jsi to udělal?''

,,Milá Rin,'' přehodil svou ruku kolem mých ramen a udělal pózu, jako když někdo něco ukazuje. ,,Vidíš ten obraz nádherné pláže? Ten západ slunce? Večerní procházka? Nádherný výhled na moře? Jenom my dva? Tak do takového místa se vydáme.''

,,Vydáme?'' zeptala jsem se překvapeně.

,,Ano, vydáme. Jenom my dva. Já-‚'' Přerušilo ho klepání na dveře od bytu. Oby dva jsme se podívali tím směrem a Yoongi následně tázavě – dovolím si říct, že lehce nedůvěřivě – stočil pohled na mě. ,,Někoho snad čekáš?''

Skousla jsem si ret. ,,Vlastně, očekávám svoje rodiče s Molly.''

,,Oni ji měli přivést– jo vlastně...ona už je neděle,'' ošil se a podíval se dolů.

,,V pořádku?'' optala jsem se ho, na což pouze přikývl.

Yoongi

Ne, není to v pořádku! V žádném případě!

Proč zrovna dnes, zrovna teď? V tuhle chvíli? A taky, s jejími rodiči jsem se ještě nepotkal. Vlastně o nich ani nic nevím. Jenom z občasných rozhovorů jejích blízkých jsem si dal do hlavy, že asi po jejím boku ohledně jejího těhotenství nestáli.

A tady je ten háček.

Bojím se.

Bojím se co udělají, až mě tu uvidí.

Kdo vůbec ví, co si o mně myslí!

Někdo, kdo jim zbouchnul dceru a teď se tu nakrucuje.

Nasucho jsem polkl, když jsem je uviděl přicházet. Stál jsem jako přimražený k podlaze, dokud mě nezahlédla Molly, která se ke mně s rozevřenou náručí rozběhla.

,,Tati!''

Křečovitě jsem se usmál, dřepnul si a vyzvedl si ji do náruče. Společně s ní jsem se velice pomalým krokem rozešel k Rin a jejím rodičům, od kterých jsem cítil zabodávající pohledy.

Proklínám sebe za to, že jsem zapomněl na jejich dnešní návštěvu a že jsem sem vůbec chodil!

Mohl jsem přijít později.

Molly se mi začala hrabat se vlasech a já se postavil vedle Rin. Slušně jsem se uklonil a zároveň pozdravil. Bylo vidět i na ní, že si uvědomovala naše první setkání.

Já a její máma s tátou.

Bylo tu trapné ticho, vzduch by se dal krájet a nikdo se neměl k řeči. Já osobně jsem ani sám nevěděl, co bych měl říct, takže jsem usoudil, že bude lepší zatím mlčet. Sklopil jsem hlavu a čekal, co se bude dít dál.

Taky, že to moc dlouho nakonec netrvalo, protože panu Chungovi zřejmě ruply nervy.

,,Ty parchante jeden!'' vystartoval a kdyby nebylo paní Chung, asi by bylo po mně. Ihned jsem pro jistotu Molly položil na zem a poslal ji do pokojíčku. Naštěstí mě poslechla. Rin se v obraně taky postavila přede mě – cože mě mile překvapilo – ale já ji chytl za předloktí.

Podíval jsem se na ni naznačujíc jí, že je to v pořádku.

,,Jsi jen nechutný nadržený prase, co se topí ve slávě! Jak jsi to mohl udělat?! Víš kolik jí vůbec bylo? Tak víš?!''

,,Tati!'' okřikla ho Rin. Několikrát jsem se nadechoval k řeči, ale vždy jsem pusu zavřel

,,Co?! Ublížil ti přece. A ke všemu udělal dítě! Je to jenom arogantní blbec, co beztak spí s každou!''

,,Woo-youngu...'' pronesla paní Chung k jejímu manželovi.

,,Ublížil?! Ano, v minulosti možná, ale kde jste byli vy, když jsem potřebovala pomoc?!''

,,Rin, tohle je něco jiného-‚''

,,Ne, není,'' zavrčela.

Pan Chung si dal ruce v bok a jeho obličej začínal být rudý. ,,Děláš si srandu? Ty se ho zastáváš? Takovýho idiota? A co tu vůbec dělá?!''

,,Bydlí tu!'' vykřikla Rin tak nahlas, až jsem sebou cukl a neřekl bych, že má tak rázný hlas.

,,A není to idiot! Je to náhodou milý a pomáhající člověk! Narozdíl od vás, se po dlouhém setkání aspoň zajímal. A vy? Od té doby, co jsem si našla stálou práci jste o sobě nedali ani vědět! Tolikrát jsem se vám ozývala, ale ani jednou jste neodpověděli. Zasáhlo mě to víc, než nějaké nedorozumění.''

,,Nedorozumění? Rin, on tě znásilnil-‚''

,,Ale já ho mám ráda!'' zaťala pěsti a silně zavřela oční víčka. Překvapeně jsem se na ní díval a nebyl jsem sám.

,,To snad nemyslíš vážně,'' zavrčel její otec a ona nasucho polkla. ,,Jděte pryč.''

Její rodiče vykulily oči. ,,Říkám, jděte pryč. Nevím, proč jste se najednou ozvali a já jako poslušná dcera jsem se snažila navázat kontakt s vaším tempem, ale...''

,,Jestli jste ho tu nečekali a zůstali jste jenom proto, abys ho seřval tati, tak radši běžte...'' hlesla a následně větu dořekla.

,,Nechci tu víc hádek, než je potřeba. Chápu, že jste naštvaný, ale takovýhlech případů je hodně. A když jsem se s tím smířila já, měli byste i vy.''

Její hrudník se zvedal kvůli těžkému dýchání. Odvážil jsem se o krok se k ní přiblížil. Téměř okamžitě mě chytla za ruku, kterou silně stiskla.

,,Woo, pojďme,'' šeptla paní Chung a co mě překvapilo, lítostivě se na mě podívala. Věnoval jsem jí malý, polo-úsměv a uklonil se. Rin se dívala před sebe, a tak jsem ji vzal zpět do reality, až když odešli.