You Need Me ✓

13. kapitola

Nasucho jsem polkla. Až nebezpečně se přibližoval.

Je možný, aby se takhle choval někdo k někomu, koho viděl jen párkrát?

Najednou se zezdola ozval výkřik. Molly. Okamžitě jsem ho odstrčila a seběhala po schodech do obýváku. Yoongi mě následoval.

Seskočila jsem poslední schod a prudce zastavila, přičemž Gi do mě zezadu naboural. Oba dva jsme na ně koukali.

Na zemi se totiž válel Jimin v křečích a utápěl se v slzách. Molly ho s Jungkookem lechtali.

,,Dost! Stačí! Nechte toho vy d-dva! Dudlíka s Pamperskama na vás!" nepřestával se smát. ,,Ne, počkat! Teletubbies na vás!" vyjekl, když se Molly dotkla jeho krku.

Ovšem ten lachtan na zemi s dvěma ochránci a ostatní si nás všimli, až když si Yoongi odkašlal.

,,Jeone Jungkooku, Park Jimine?..." nechal výhružně vyznít. ,,Chang Molly?" přidala jsem se. ,,Teda Jimine to že máš holčičí hlas při zpěvu jsem tušila, ale že i ječíš jako holka..." zakroutila jsem hlavou a odstoupila od Yoongiho, protože byl na mých zádech moc nalepený.

Pro jistotu.

,,To oni si začali!" ukázal Jimin na Kooka, který držel Molly v náručí a oba dva se nevinně culili. Povzdechla jsem si. Bože tyto děcka.

,,A neměli jste jen tak náhodou vy dva něco řešit?" ukázal na nás uraženě Jimin. ,,Vlastně nás přerušil tvůj výkřik." odpověděl mu Yoongi a zkřížil ruce na hrudi.

,,Vlastně už jsme to dořešili." dodala jsem hned v zápětí, na což se na mě Gi kouknul nepěkným pohledem a já zase na něj. Zbytek jen mlčky pozoroval.

,,A jéje. Cítím tady nenávist a napjatost." ozval se z rohu pohovky hluboký hlas. ,,MLČ Kime." vyprsknul ten, jenž si má říkat OTEC.

Já jsem se vydala pro Molly a vzala si ji od Jungkooka. ,,Jdeme domů Ly. Už je to vyřešené."

Jenže začala se zmýtat. ,,Mami, maminko ne. Já nechci. Prosííím. Já tu chci ještě zůstat. Strejda Kookie mi slíbil zábavní park a strejda Jin zase mochi!" natahovala.

Achjo. A přesně kvůli tomu jsem sem taky nechtěla jít. Ne když jsou všichni v dormu. I když je stydlivá, každé dítě pokud se otrká a pak s dospělým kterého vidí prvně prohodí pár slov a oblíbí si ho, je prakticky nemožné dítě vzít zpět domů.

Rozešla jsem se s ní do předsíně. ,,Ale notak Rin. Tak tu ještě chvíli buďte. Však když se teď bavili-" začal Hoseok, ale přerušila jsem ho.

,,Ne. Už je pozdě a já musím zítra do práce a odvést Molly do školky." obula jsem jí botičky. ,,Pozdě? Ve tři odpoledne?" ozval se Jin. Rychle jsem zapla Molly bundu a nasadila jí čepici. Pak jsem se na něj otočila. V chodbě stál ještě Hobi, Jimin a v rohu místnosti se o futra opíral Yoongi.

,,Tak hele. Zkus se někdy starat o dítě sám. Nakrmit, pohrát, uvařit, uklidit, pustit pohádku, umýt a půl hodiny přemlouvat ke spánku a do postele jo? A taky počítej cestu od vás k nám do bytu." vyhrkla jsem a oblékla jsem si bundu.

,,Mami." kníkla Molly. Hmátla jsem po klice a táhla ji pryč. Ovšem ještě než jsme odešli, mohla jsem zaslechnout krátký rozhovor.

,,Ty ji jen tak necháš odejít? I s Molly? Před chvílí by ses ještě uječel že jste TO nedořešili."

Nevím přesně čí to byl hlas, ale myslím že patřil Jiminovi.

,,Nech to tak." pronesl Yoongi.

Musela jsem se držet abych tam znova nevlítla. Chtěla jsem být co nejdřív doma a na dnešek zapomenout.

K Molly jsem se dneska vůbec nechovala tak jak bych měla, je mi jasné že ví, že není něco v pořádku, ale pro mě tohle byl stejný šok jako pro ní, kdyby byla větší a věděla o co jde.

Doufám že mi dnešní chování odpustíš Molly.