You Need Me ✓

15. kapitola

,,Nemyslíš, že jsi to přece jenom trochu přehnala?''

,,Kooku, kdybys byl na mém místě, taky by ses nezachoval svatě.''

,,Já jenom říkám, že bys to měla zkusit. Vlastně na výběr nemáš a nemůžeš ho nenávidět navždy. A už zase uplynuly další dny. Teď vám zbývají do konce termínu už jenom tři týdny. Rin, už je to vážný.''

,,Arghhh, tak fajn! Ale já  - já - já, já nevím proč ale když s ním mluvím, mám chuť mu plivnout do obličeje.''

,,Až tak?''

,,A taky jsem zoufalá a bojím se.''

,,Čeho?''

,,Toho, že mi vezmou Molly a sblížení se s ním.''

,,Právě proto by bylo lepší se s ním víc seznámit ne? Hyung není špatnej člověk. Jenom má...takovou mluvu no.''

,,Ughhh.''

,,Takže?''

,,...''

,,Dobře, zavolám mu. Ale až zítra.''

,,Rin-''

,,Zítra nebo nikdy.''

,,Huh, fajn. Ale jestli mu nezavoláš, osobně si tě podám a upeču na špízu. Pochop, že se vám snažím pomoct.''

,,Já vím, promiň''

,,No nic, budu končit. Bude trénink. Kdybys cokoliv potřebovala, určitě zase zavolej nebo napiš.''

,,Dobře a děkuju.''

,,Jasně, žádný problém. Ahoj.''

Típnul to. S povzdechnutím jsem uložila mobil do zpět do kapsy a podívala se na spící Molly, která se o mě opírala a seděla v klíně.

Původně jsme se dívali na pohádku, ale jaksi usnula.

Jungkook
Byl jsem ve studiu a pracoval částečně na nové písničce, respektive coveru, když mě vyrušilo prudké otevření studiových dveří. Lekl jsem se a trošku vyjekl. Nechápavě jsem se díval na Yoongiho hyunga, jak sem naštvaně kráčí.

Dotlačil mě na židli až ke kraji stolu a z každé strany si kolem mě položil ruce. Zmateně jsem ho sledoval.

,,Teď když jsme sami, mám velmi důležitou otázku,'' zavrčel.

,,Kdy jsi mi chtěl říct, že se kurva scházíš s Rin?! A že jsi byl v kavárně dřív než já?! A že jsi byl u ní doma?! A hrál sis Molly?! A byl jsi s Rin?! A že si s Rin píšeš?!'' zařval a prudce vydechoval. Chvilku mi trvalo se ze šoku vzpamatovat a zpracovat tohoto výtržníka.

Poté jsem se zákeřně usmál a poplácal ho po tvářích.

,,Ale ale ale, tady nám někdo žárlí,'' popíchnul jsem ho. Ale to jsem rozhodně nečekal jeho další věty.

,,Protože víš proč?'' zavrčel naštvaně. Vztek z něj jenom sršil a já byl dokonale zmaten.

,,Protože JÁ byl první, kdo si jí tenkrát všimnul, JÁ byl první, koho tenkrát zaujala a JÁ byl první, komu se dostala do hlavy a několik měsíců ji z ní nemohl dostat.''