You Need Me ✓

21. kapitola

,,Princ si vzal urozenou panu za ženu a konec pohádky.''

,,Yoongie, ale takhle to přece nekončí.''

,,Shhhh, ale ano.''

,,Nene.''

,,Molly...''

,,Mami řekni mu něco?'' nafoukla tvářičky.

,,Takhle se děti neuspávají." Ležela jsem vedle Molly zalezlá pod dekou a pozorovala je. Gi klečel u ní a hlavu měl podepřenou rukou na matraci.

,,A jak mám asi tak vědět jak se to dělá, když jsem nikdy dítě neuspával?'' odfrknul si. Udiveně jsem se podívala.

,,Fakt nikdy? Ani třeba tvé mladší příbuzné?'' Záporně zakroutil hlavou.

,,No...tak si zvykej,'' zamumlala jsem. Podívala jsem se na hodiny a s hrůzou zjistila, že už bude deset. Opatrně jsem se začala hrabat s postele a postavila se vedle Yoongiho.

,,Tohle ti pro dnešek bude muset stačit zlatíčko,'' pohladila jsem ji po hlavě a dala ji pusu do vlásků.

,,Ach joo...'' zanaříkala. ,,Ale chci ještě to objetí a pusu od Yoongieho,'' zaculila se. Zmiňovaný se ''nenápadně'' rozhlížel všude možně po pokoji. ,,Vážně? Že si nevzpomínám,'' řekl.

Schválně jsem do něj šťouchla a tím tak zapříčinila jeho pád na zem. S Molly jsme se začaly smát, nad čímž pouze protočil očima a zvednul se. ,,Karma,'' šeptla jsem proti němu a stále se pošklebovala.

Prokřupal si prsty a sednul si na kraj postele. Poklepal si na stehna. ,,Tak pojď ty uličnice.'' Molly na nic nečekala a hned mu skočila do náruče.

Bože, asi dostanu cukrovku.

A proto jsem si vytáhla mobil ze zadní kapsy a vyfotila si je.

Nějak měkneš, Rin. Nezapomínej, kdo tě znásilnil a udělal ti dítě.

Ale překrásný dítě. Z myšlenek mě vytrhnul něčí šepot. ,,Hej, Rin. Psst.''

,,No?''

,,Asi usla,'' šeptal dál a hladil ji po zádech, přičemž se s ní kolébal. Opatrně jsem se nahla a podívala se. A skutečně usnula. Yoongi malou holčičku tedy opatrně položil zpět na postel a přikryl ji. Odhrnul dívce z čela vlásky a dal jí na čelíčko slíbenou pusu. ,,Dobrou noc, princezno,'' šeptl poslední slova.

Zhasnul lampičku na jejím nočním stolku a pak se i s Rin s opatrným zavřením dveří vydali do obýváku. Oba dva teď stáli naproti sobě. Špendlík byste spadnout slyšeli, jaké ticho tu vládlo. Atmosféra se dala krájet hustotou a trapná chvíle byla také členem této situace.

Proč se vlastně tak najednou rozhodl pro tuto možnost, když jsem ho při jídle...urazila?

•••

Ok, tato kapitola je divně napsaná ale už to přepisovat znovu nebudu ㅋㅋㅋㅋ

Taktéž je extrémně krátká, takže dneska se omlouvám za onu slátaninu 💖

Dala bych vám další, ale....

Nom....

Navykla jsem se na to vydávat každý den jenom jednu :**
Což je dobře mimochodem ^^