You Need Me ✓

28. kapitola

,,Yoongi?''

,,Jé, Yunki.'''

,,Yoongi,'' šeptla jsem. Ti dva to taky neřekli moc nahlas a to z toho důvodu, že sebemenší prozrazení by pro ně znamenalo katastrofu. A pro mě asi taky, jelikož jsem si s nimi povídala.

,,Pro tebe hyung a pro tebe Yoongi hyung,'' ukázal na ně prstem, kterým jim pohrozil. Potom se podíval na mě a usmál se, což jsme zjevně nečekali nikdo z nás tří. A já už vůbec ne. Ale musím uznat, že mě to mile překvapilo.

Myslela jsem, že po tom co se minulý týden stalo, si bude hledět svého.

A ono nakonec asi nebude nejhorší se s ním víc bavit. Zkusit zapomenout na to co se stalo a...být v míru. Proto jsem byla ráda, že se mě optal normálně a nezněl naštvaně.

Zatím. Nikdy nevíš, co bude mít člověk v plánu.

,,Yah, to tu máte nějakou slezinu nebo co?!'' ozval se najednou Hyunův přísný hlas. Pomalu a s prosbou v očích jsem se na něj začala otáčet, což hned zpozoroval a promluvil: ,,Zapomeň.''

,,Už by to bylo po druhé a - ono je to vlastně jedno, ale není jedno, že je to kvůli tomuhle bastardovi!'' ukázal na Yoongiho. Od té doby, co se Hyun dozvěděl, že je otec Molly, ho nemá rád pro to, jak se zachoval.

,,Hyune, prosím, je to důležité,'' odula jsem spodní ret.

,,To bylo minule taky a na konec ses vypařila úplně. Kdo ví co má s tebou v úmyslu tentokrát!'' rozhodil rukou do vzduchu. Tu druhou měl opřenou v bok.

Nic jsem neříkala, jen na něj hleděla psím pohledem.

Prosím prosím prosím prosím, zaber.

Povzdechl si. ,,Co s tebou nadělám.''

Poděkovala jsem mu objetím a šla se dozadu převléct. Když jsem kolem něj procházela, ještě jednou jsem mu poděkovala.

,,Ale chci vědět všechno!'' napomenul mě. To už se ozval i Yoongi.

,,Hej. Já jsem tu taky a slyším všechno co říkáš. Dávej si bacha, jasný? Nemusí ti nic říkat,'' přišel k němu a chytl ho za límec. Pak ho pustil, vzal mě za ruku a táhl mě ven, kde jsme došli po několika blocích k jeho zaparkovanému autu.

Nastoupili jsme a vyjeli. Odvážila jsem se promluvit, protože v kavárně a po cestě k autu jsem k tomu neměla moc příležitost.

,,Ty...se nezlobíš?'' zeptala jsem se to nejvíc, nejhůř pitomou otázkou, co jsem mohla. Ale nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo a taky jsem byla docela nervózní.

,,Měl bych?'' odpověděl mi.

,,No, vzhledem k tomu...že jak jsem se tě minulý týden ptala a...taky potom co se stalo-''

,,O tom si chci právě promluvit,'' přerušil mě.

,,Chci ti něco říct, ale bojím se. Bojím se, že tě zase ztratím...'' poslední slovo už skoro šeptal.

,,Znovu? Ztratíš?'' zeptala jsem se nechápavě. A opravdu, zajímalo mě, co tím myslel.

,,Jedeme ke mně do bytu,'' řekl a já nahlas vyjíkla. ,,Ty máš vlastní byt?!'

Zasmál se. ,,Co se tak divíš? Nemůžu ho mít?''

Zamrkala jsem a sklonila hlavu jako ublížené štěně. ,,M-můžeš. Jenom mě to překvapilo. Vlastně ty celej jsi jedno velký překvapení," zamumlala jsem si.

,,Tak si zvykej. Se mnou budou překvapení pořád," řekl pobaveně.

Aha. On to slyšel.

•••

Něco vám prozradím.
Po zítřejší kapitole...
mě budete nenávidět.

A po středeční kapitole...
to bude dvojnásobný vztek ㅋㅋㅋㅋ

j-HOPE u enjoyed this shit ⭐️