Uplynuly týdny od doby, kdy společně poprvé vypluli z přístavu. Už několikrát se museli zastavit na pevnině, kde akorát vzali nějaké jídlo, občas i náhradní oblečení a pluli zas pryč. Tommy už nespočekrát dostal mořskou nemoc, přičemž se vždy schoval do podpalubí.
Všichni byli o něco snědší než obvykle, což způsobilo neustálé vystavování se přímému slunci.
Katherinina opálená pleť kontrastovala s jejími světlými vlasy, takže dlouhé vlasy vypadali ještě světleji než byly ve skutečnosti.
,,Katherine! Uhni od toho kormidla, dostal jsem nápad!" křičel Finn skoro přes celou loď, zrovna když pluli po moři, bez jakéhokoliv cíle. Už zoufale potřebovali mít něco, kam chtějí doplout, neboť se bezcílně plavili po moři více než dva týdny.
,,Vlastně tam zůstaň, a nebo ne, podrž Claire. Až ti řeknu, polož ji na zem a nech jí, dobře?" Finn podal štěně dívce a uchopil kormidlo.
Katherine se snažila řídit podle jeho instrukcí, ovšem Claire se neustále natahovala tlapkami po světlovlásce.
,,Na co nám to vůbec bude?"
,,Tam kam ukáže, tam pojedeme." Usmál se nad svým nápadem, měl chuť se i pochválit.
Katherine chvíli uvažovala co by se jim mohlo stát, ale už jen to že jsou jen oni na moři je více než nebezpečné. Moc dobře věděla jaké měli štěstí, že nenarazili na žádné piráty.
Jak tak nad tím přemýšlela, zastesklo se jí. I přes všechny věci kterými si prošla, srdcem byla stále pirát.
,,Bylo by fajn, kdybys nás zavedla k mé druhé, mořské rodině," podrbala Claire za ušima, načež ji položila na zem, kde se téměř okamžitě to maličké stvoření rozběhlo kamsi ke straně. Finn to bral jako signál a několika schopnými obraty kormidem natočil loď směrem kam se rozběhlo štěně.
,,Jak dlouho takhle ještě poplujeme? Mě už to nebaví, chci jet někam kde jsme ještě nebyli. Představovala bych si něco jako ráj pro všechny lidi, kam smíme jenom my." Drobná dívka ležela rozvalená na sedačce, pohazovala si se svým zeleným náhrdelníkem z ruky do ruky, přičemž pozorovala nebe. Zvuk malých vlnek šplouchajících o loď se v ten moment zdál být natolik uklidňující, né-li uspávající, že Katherine měla problém vydržet vzhůru. Víčka jí už poklesla, jemně oddechovala, na hruď si položila zelený kámen a rukou hladila Claire do rytmu vln.
,,To nedává smysl." Přerušil tento klidný okamžik Finn, který si musel povzdechnout nad dívčinými slovy. Pobaveně se na ni otočil, a s úsměvem na tváři znova promluvil, čímž stále více vyrušoval onen klid. ,,Měla by ses odnaučit mluvit ze spaní. Dost mě to děsí," zasmál se.
Světlovláska něco zabrblala a chvílí poté už opravdu usnula.
,,Já.. já jsem zpátky! A-Adele, co se to stalo? Kde jsou všichni?" Zakoktal se nějaký hoch.
Katherine se ocitla na místě kde nikdy předtím nebyla, na úplně cizí planetě, kterou neznala.
Urychleně se schovala za nejbližší kámen, pro případ že by ten hoch byla hrozba.
Nestačila ani mrknout, a vedle něj se objevili další postavy, přičemž většina stoprocentně nebyla ze země.
Co stihla zpozorovat, byla mezi nimi jen jedna žena, tedy pokus to vůbec byla žena. Z hlavy jí trčely dvě tykadla, její oči byly celé naprosto černé, stejně jako její vlasy. Vypadala spíš jako nějaký lidský hmyz, nebo něco v tom stylu.
Další člověk který ji zaujal měl okolo sebe ovinutý jakýsi červený plášť, obecně jeho oblečení vypadalo podivně. I když, ostatní měli co říkat. Například ten kluk byl v červeno-modrém čímsi, čemu by se vzdáleně dalo říkat legíny, člověko-něcopotetovaného byl muž s podivnou barvou pleti a s tetováním po celém těle, který byl oblečen pouze v kalhotech, nějaké tričko mu scházelo, či jakýkoliv horní díl, třeba jen podprsenka mu scházela. I když, potetovaný muž byl značně svalnatý, takže představa jeho v podprsence byla opravdu něco.
A pak si všimla i Adele, opírající se o kus kamene.
,,Potřebují naší pomoc, Tony Stark potřebuje naší pomoc." Pronesl muž s pláštěm a začal jaksi mávat rukama do vzduchu, dokud se nevytvořilo malé kolečko s okrajemi, které vypadaly jako jiskry.
Katherine se rozhodla jim jít na pomoc, neboť tam byla Adele a té věřit mohla. ,,Adele! Co se sakra stalo?" Vběhla přímo před ně, volala na Adele, ale nikdo se za ní ani neotočil. Jako by ji ani neviděli. Jediný kdo se ohlédl byl čáryfuk - jak si Katherine domyslela -, který dělal kroužek do vzduchu. I modrooká dívka se protočila, ovšem pak se chytla toho hocha a společně se vydali do toho kruhu.
Myslela si, že na druhé straně opět vyjdou, ovšem oni nikde. ,,Bože, Adele. Konečně jsem jí našla a ona si prostě odejde s partou divnejch lidí..!" Povzdechla si Katherine a několikrát obešla místo, kde se ještě před chvílí všichni nacházeli. Nic, ani stopa po něčem živém. Jasně, na zemi byly otisky od bot, sem tam i nějaká ta krev, ale jinak nic. Nakoukla do onoho kruhu, kterým všichni prošli. Druhá strana byla někde úplně jinde, a hlavně když se trošku přiblížila a nakoukla dovnitř, bylo tam několik set lidí, zvířat, Bůh ví co to vůbec všechno bylo.
,,Katherine. Katherine." Začal se odněkud ozývat něčí hlas, volající právě její jméno. ,,Katherine. Katherine!" Hlas se stále přibližoval, dokud se nezdálo že stál přímo u ní. Ovšem ať se rozhlížela jakkoliv, nikoho neviděla.
,,Katherine!" Sykl Finn. Dívka se s leknutím probrala, stále na palubě lodi. Naštvaně se na Finna podívala, přeci jenom, byla hluboká noc a on ji právě vzbudil uprostřed spaní. Tedy, možná za to byla i ráda, bála se vědět co by se v tom snu dělo dál. Zas na druhou stranu byla zvědavá, třeba by se dozvěděla něco nového.
,,Musíme buď odplout pryč, nebo tu zůstat a doufat že si nás nevšimnou," mluvil rychle a potichu Finn, takže Katherine měla co dělat, aby mu vůbec rozuměla. ,,Kdo? Co?" Nejistě, rozespale a vystrašeně zároveň se zeptala.
,,Piráti."
ČTEŠ
Dark Sea - Vlny času
Fantasy-Druhá část příběhu Dark Sea- Spokojeně si sedly do jedné z kuchyní, a jen si povídaly. I přes to, že si neměly co říct a jejich řeč byla zasekávaná, Katherine si po dlouhé době připadala v bezpečí. Zavrtěla se na měkkém polštáři a usrkla z šálku ka...
