,,Já už na to nemám. Dostaň mě pryč z týhle pošahaný chodby, začínám z toho být dost nervózní." Vzpamatovala se a s cuknutím vstala. Dívčina světlá, trošku zašlá košile byla propocená skrz naskrz, stejně jako vlasy, jako by před chvílí utíkala před sedmihlavým drakem a dalšího draka musela tahat na zádech. ,,Inu, vedla sis výborně. Na začátečníka. Ale hold každý nemůže být magikem napoprvé." Usmál se a přiblížil dveře pro oba na tolik, že stačilo natáhnout ruku a dotýkali se kliky. ,,Pro příště raději použij druhou cestu. Určitě to pro tebe bude snadnější."
Simon zatáhl za kliku a vešel do dveří. Katherine chvíli otálela, ale jakmile ucítila něžnou vůni přicházející z onoho neznámého prostředí rozprostírajícího se před ní, neodolala a nakoukla Simonovi přes rameno.
A i přes to, že toho i tak moc neviděla, zůstala přimražená na špičkách úžasem. Jako první jí do oka vpadlo dokonale světle modré nebe, bez jediného mráčku. Někde slyšela téct řeku, jenže ji přes Simona nikde neviděla. Před nimi se táhla dlouhá louka s krátkou, na pohled jemnou trávou, do které by se nejraději ihned svalila.
Cesta, která se zdála být vytvořena ze samotného světla nevýrazně zářila, světlé paprsky vycházející snad z jádra této prapodivné podívané se místily s tmavšími, o něco temnějšími paprsky.
Simon se konečně rozešel, ovšem po široké, jemně ozařující cestě šel pomalu, za což mu byla Katherine vděčná. I tak si nestíhala si prohlížet a vychutnávat všechny zvláštní, krásné věci, jen omámeně následovala Simona. Rozhlížela se kolem sebe, spatřila malé i velké stromy různých tvarů a barev, pestrobarevné květiny v tmavě zelené trávě, drobné obyčejné květy na keřích. Párkrát jim přes cestu přeběhlo drobné zvíře, či spatřili pasoucí se zvěř nedaleko nevelkého jezírka, naplněného čirou, průzračně oranžovou vodu. Podél světélkující cesty se místy objevovala menší říčka, s poklidnou, líně pohupující se hladinou. Na pohled vypadala řeka hluboce, s o něco tmavším odstínem oranžové než bylo jezírko. Vyčnívala z řídkého lesa, plného nejrůznějších druhů rostlin.
,,Úžasný." Nezmohla se na víc, než na potiché vydechnutí, když si máčela ruce v oné vodě s barvou pomeranče.
Na obzoru se objevil menší palác, ovšem nebyl ani zdaleka tak velký jako byl ten na Nihilu. Tento byl o něco skromnější, ale i přes to byl dech beroucí. Nacházel se na barvené louce, s několika zářícími cestami vedoucími kamsi do neznáma. Rozprostíral se tam park s malým potůčkem okolo, na trávě bylo vystaveno jednoduché hřiště s několika věcmi. Něco se schovávalo také za palácem, jenže to už Katherine neviděla.
,,Simone!" Uslyšela nadšený hlas jakési dívky. To ji vytrhlo ze zasněného hledění na všechno okolo a začala vnímat i lidi. Naproti nim běžela drobná dívka s po kolena dlouhými blonďatými vlasy, s pihovatým obličejem a úsměvem na tváři. Když přiběhla o trošku blíže, všimla si Katherine tepla vyzařujícího z dívčiných očí. Jediný pohled by stačil na rozehřátí Lokiho ledového pohledu. Zarazila se než doběhla přímo k nim a změřila si Katherine od hlavy k patě. Poté nadšeně zatleskala a pevně ji objala kolem ramen. Zelenooká dívka očekávala cokoliv, jen ne takovou reakci, proto zaraženě stála a než jí došlo co se vlastně stalo, dívka s ohnivýma, doslova planoucíma očima se zpět odtáhla. ,,Ty musíš být Katherine, že jo? Simon nám o tobě hodně vyprávěl, jak jsi se naučila být pirát, jak jsi nenáviděla jiného piráta.. mimochodem jsem Sylve." Vyhrkla na jeden nádech, načež si oddechla a stále zaujatě prozkoumávala Katherine. ,,Těší mě.. asi?" Nejistě ze sebe vysoukala odpověď a střelila nepříjemný pohled na usmívajícího se Simona. Pomalým krokem vyrazili k paláci, Katherine celá natěšená, ale zároveň netušila co má očekávat. ,,S Marilyne už se znáš, to byla ta, co vás vyzvedla. Občas bývá trošku otrávená a dokáže být dost nepříjemná, ale jinak je fajn." Během pár minut dokázala Sylve o několika lidech z této "školy" - jak Katherine pochopila, říct snad všechno, takže je zelenooká dívka vpodstatě znala ještě dříve než se seznámili. Moc nevnímala, spíš si užívala podivnou krásu místa, ale postřehla, že si má dávat pozor na jakéhosi hocha, jenže jeho jméno stejně už zapomněla, takže jí to bylo celkem k ničemu.
,,Počkej tady," poručí Sylve, zastaví Katherine přede dveřmi do paláce a sama vběhne dovnitř. Simon mezitím někam zmizel, nejspíše se nezúčastní toho 'velkého přivítání Katherine', jak o tom Sylve říkala. Katherine se uchechtla sama pro sebe při té představě, jak ji vítají s dortem v ruce a konfetami všude okolo. To bylo jednoduše nemožné.
Za chvíli slyšela za dveřmi hlasy, což znamenalo jediné. Oni opravdu přišli. Nejdříve se nic nedělo, když se najednou rozevřeli dveře dokořán a dívka měla nezapomenutelný pohled na několik lidí, kteří si ji buď to zvědavě, nejistě nebo natěšeně prohlíželi. Pár úsměvů na tvářích pohaslo jak mile ji spatřili, jiné se ještě více rozzářily.
,,Eh, ahoj?" Snažila se vyznít alespoň trošku sebejistě, ale když na vás hledí půl tuctu lidí, nejistota vyjde na povrch. ,,Tak co, co na ní říkáte? Není úžasná? Já vám říkala, že bude úžasná!" Rozpřáhne ruce Sylve a ukáže na ni, jako by jim ukazovala nový plakát co si nedávno pořídila. ,,Myslela jsem, že bude víc.." začala vyšší černovláska. ,,Líbí se mi," řekl další hoch se širokými rameny a s oříškovými vlasy. ,,Jo.." ozval se někdo další, ale to už víceméně všichni pokyvovali hlavami ze slušnosti. Pro Katherine to bylo vyloženě nepříjemné, vždy byla zvyklá, že lidem obvykle padne do oka. Neměla ani ponětí jak to dělala, ale skoro všem byla sympatická, ovšem teď to bylo jinak. Všichni se zatvářili tak nějak.. nepřesvědčivě.
,,Že bude vyšší." Rozmyslela se konečně černovláska a tím uzavřela debatu. Najednou bylo ticho, což se zdálo být snad ještě horší než když ji hodnotili.
Přemýšlela kam by se mohla ukrýt přede všemi, měla chuť se rozběhnout ven, potopit se pod vodu a tam počkat dokud se vše neuklidní.
,,Nechte ji být," její plány naštěstí překazí sametový hlas přicházející odněkud z paláce. Ihned na to se ze zatáčky vynoří dívka s tmavě hnědými, na konečcích fialovými vlasy, oblečená ve fialové košili, kterou měla zastrkanou v černé sukni. ,,Mám za úkol ji tu provést, nepotřebuje hned vyděsit k smrti." Přátelsky se dívka usmála pokynula všem k odchodu.
Přistoupila blíž ke Katherine a uculila se. ,,Asi bych ti měla poděkovat za záchranu. Bez tvýho zasáhnutí bych se momentálně možná zahrabávala pod hlínu." Světlovláska se zasmála, přičemž postřehla, že se na ni ještě někdo z odcházejícího davu otáčí. ,,Jinak, jmenuji se Lenny."
ČTEŠ
Dark Sea - Vlny času
Fantasy-Druhá část příběhu Dark Sea- Spokojeně si sedly do jedné z kuchyní, a jen si povídaly. I přes to, že si neměly co říct a jejich řeč byla zasekávaná, Katherine si po dlouhé době připadala v bezpečí. Zavrtěla se na měkkém polštáři a usrkla z šálku ka...
