Dark Sea - Vlny času

23. Noví příchozí

,,Heather!" Zakřičel Finn na bílou svou pálenou, která se vrhala střemhlav dolů, pro malý míček.
Tobias v podobě sokola s opovržením sledoval Finnovo conatuse z dostatečné výšky, usazen na větvi jednoho ze stromů. ,,Jen se na ni podívej! Jak se tu vytahuje, když je to jenom obyčejná sova!" Už od doby, co Heather poprvé dostala podobu sovy, Tobias jí to nepřestal závidět. Ale nebyl sám, Katherine také měla co dělat aby se udržela, mnohem raději by měla za conatuse statného ptáka než drobnou ještěrku. Ale za tři měsíce smiřování se s tím, dospěla k názoru, že jí to je vlastně jedno. Přeci jenom, kdyby se něco dělo, Tobias se může na cokoliv v mžiku přeměnit.

Zvedla se z vlhké, už upravené trávy a zamířila do paláce. Vstupní brána už byla opravená, měli na to dostatek času a co víc, po náletu dvouhlavých ptáků už nic nepřišlo. Bylo to divné, že by je doktorka poslala zničit palác, ale vícekrát by to už nezkoušela. V tom muselo být něco víc.
Nikdo o tom nemluvil, i když všichni kvůli tomu zůstávali věčně ve střehu.
Tobias přilétl na Katherinino rameno, změnil se zpět na ještěrku a zalezl si do náprsní kapsy.
Zatočila do kuchyně, kde shodou náhod seděl Felix. Chtěla zajít za April s zeptat se jí jak se cítí, přeci jenom, od oznámení nového přírůstku už uběhly tři měsíce, každým dnem, každou hodinou mohla April začít rodit.
Felix sebou trhl když se světlovláska přiřítila do místnosti, přičemž si polil rukáv vínem, které si naléval do skleničky. Katherine to zarazilo, nevěřícně, ale i pobaveně zároveň na něj zírala. Felix si všiml jejího pohledu, ušklíbl se a dolil si skleničku po okraj.
,,Jako nastávající otec bys neměl tolik pít. Ještě z toho dítěte vyroste alkoholik." Zasmála se. Snažila se být vážná, ovšem při pohledu na něj to nešlo. ,,Jestli mě to do teď nezabilo, už mi to neublíží. Ale upřímně doufám, že v tomhle ohledu bude to dítě po April. Ta se alkoholu ani nedotkne." Řekl, vyzdvihl sklenku do vzduchu a vypil ji na jeden nádech. ,,Takže ona o tvým pití nic neví?" Posadila se na proti Felixovi a vytrhla mu láhev vína z ruky. ,,April? Ta by mě hnala. A vrať mi tu flašku, ještě by ses nám tu přiopila." Avšak už mu na to nestihla nic odpovědět, do dveří vtrhla Lenny. ,,Někdo se snaží dostat do Historie!" Křikla a hned odběhla. V rychlosti, s kterou přiběhla si nevšimla Katherine držící poloprázdné víno, za což byla světlovláska vděčná. To by bylo vysvětlování.
Odhodila láhev poněkud zaraženému Felixovi a vyběhla z místnosti.

,,Kdo to je?" Otázala se Sylve, stojící stejně jako všichni před prvním z pěti vchodů. Chyběli jedině April s Adele, ztracenou kdesi na Asgardu, a Simona, kterého už celý týden nikdo neviděl, ovšem to u něj nebylo nic neobvyklého. April byla v paláci, kde byla menší pravděpodobnost že by se jí něco stalo. ,,A není to prostě Simon? Proč kolem toho děláme takovou vědu, a proč jste sem volali úplně všechny? Kdyby to bylo něco ohrožujícího Historii, dva by si s tím poradili." Řekla otráveně Marilyn a z rukou jí šlehaly plameny. ,,Nebo někoho můžeme poslat na druhou stranu, kde by se o toho člověka nadobro postaral." Zazubil se Theodor, ale když od všech schytal nevraživý pohled, povzdychl si. Něco si zamumlal pro sebe, ale nikdo ho nevnímal, všichni se otočili na Lenny.
,,Carmen, vezmi s sebou Woodyho a projděte pátým vchodem. Venku se přemísťete před první vchod, o všem nás budete informovat. Theodore, Od tebe potřebuju abys byl připravený, a pohotový. Když by se ta osoba dostala do Historie, musíš ji okamžitě uzavřít do jiné dimenze, dokud se nerozhodne co s ní. Sylve,..." nestihla to dopovědět, silná tlaková vlna, podpořená drobným zemětřesením se všechny povalila na zem. ,,Vstupuje!" Zaječela Juliet.
,,Změna plánu. Připravte se na nejhorší!"
Sotva se postavili, dveře se pootevřely. ,,Za mých času to tu bylo střeženo lépe. Tyhle ochranné systémy jsou na nic, dostane se sem kdekdo."
Katherine vydechla napůl užasle, napůl zděšeně. Podívala se na Finna, který nevypadal jinak. ,,Evelyn." Hlesla světlovláska a povolila stisk ruky, ve které se jí shromáždila magie. ,,Není času nazbyt, každou chvílí tu mohou být. A když vás tak vidím, sami se jim neubráníte. Kde je Simon?" Evelyn nečekala na žádné vybídnutí, ladně prošla kolem zamlklého Rapskala, směrem k paláci. Pohledem zavadila o Katherine, přičemž jen jemně pokynula hlavou, avšak nic neříkala. Nevynadala jí za útěk z domu, neradovala se že konečně vidí svoji dceru. Nedala najevo žádnou emoci.
,,Co se blíží?" Srovnala s ní krok Lenny, ale měla co dělat aby to udržela, až tak rychle Evelyn kráčela přímo k paláci. ,,Možná doktorka Songová, možná někdo jiný. Ať je to kdokoliv, nepřichází s dobrými úmysly." Řekla stručně, bez byť jen špetky strachu či lítosti. Oznámila to, jako kdyby zmiňovala, že v zimě sněží.

Katherine nejvíce udivilo náhle chování všech studentů, včetně jí samotné. Nikdo se nijak nesnažil Evelyn zabránit vniknutí do paláce, nikdo nenamítl ani slovo když procházela bránou a mířila přímo k Simonově pracovně. Jen ji následovali jako stádo ovcí. Možná na ně použila magii, aby zabránila nechtěnému zvratu okolností, mohlo jí být jasné že jinak by ji do Historie nepustili.

,,Je tu Claire? Odveďte ji do bezpečí, stejně jako všechny neschopné boji." Rozdávala jeden rozkaz za druhým, pobíhala z místa na místo, ale najednou, jako by onen omamný opar okolo Evelyn zmizel, se nikdo ani nepohnul. Zastavila se uprostřed činnosti, kterou zrovna dělala a prohlédla si studenty s přimhouřenýma očima. Zdálo se, že Finn vycítil otázku, která jí v tu chvíli ležela na jazyku, tak na ni odpověděl ještě dříve než se samotná otázka dostala ven. ,,Vážně si myslíš, že si prostě nakráčíš mezi nás, zacneš blábolit cosi o napadení, rozdáváš nám rozkazy jako vojákům? Vzpamatuj se, my nejsme jako ti z Nihilu, my v sobě nemáme zabudované čipy, s kterými nás můžeš ovládat." Nastalo ticho. Pár lidí přikyvovalo, ovšem Evelyn to nijak z míry nevyvedlo.
,,Já jsem přišla zachr..." nestihla doříct svoji obhajobu, přehlušil ji ohlušující výbuch, a za ním další. Povytáhla obočí, ale rozdávání úkolů nechala na Lenny, která s tím okamžitě začala.
Jestliže teď Evelyn mluvila pravdu, měla by to být doktorka Songová. Pokud to není nějaký trik, jak všechny, zmást a ona by tak měla možnost sebrat potřebné věci a vrátit se domů.
Ovšem oni si zvolili možnost první, a to, věřit jí. Pokud chtěli zachránit palác, možná celou Historii, nic jiného jim nezbývalo.
,,Sylve, zaběhni pro April a Claire, najdi pro ně nějaký bezpečný místo, ale poté se vrať zpět k nám, budeme tě potřebovat!" Metala Lenny povely jako blesky, protože výbuchy se stále přibližovaly a jim už nezbývalo příliš času. ,,Měl bych být u ní, musím chránit April.. co kdyby někdo vnikl do paláce?" Lenny se podívala se Felixe, připravujícího se na bitvu. Pro jeho útěchu nechala Juliet s April, ovšem jeho v tom boji potřebovala, nemohla přijít o jednoho z nejlepších.

,,Sekejte je hlava nehlava, využijte všechnu vaši magii, všechny vaše schopnosti. Tohle je válka, všechno co teď uděláte bude na záchranu naší země. Takže se držte a vydržte až to konce!" Felix se pokoušel překřičet všechny ty rány z děl a výbuchy, aby studentům stojícím na vlhké trávě dodal trošku odvahy. Stáli přímo naproti armádě doktorky Songové, tváři v tvář nepříteli. Před nimi pochodovalo více než šest stovek ozbrojených vojáků od hlavy k patě, v dokonalých řadách, připraveni zabíjet za každou cenu. Nad hlavami jim poletovalo nespočet černých dvouhlavých ptáků, kteří do sebe naráželi a vzdalovali se od hejna, ale i přes to vypadali dosti nebezpečně. Protože oni nebezpeční byli.

Všechno se to začalo odehrávat jako ve zpomaleném filmu, první řada vojáků doběhla až k nim, na nic nečekali, okamžitě popadli své zbraně a začali střílet mezi studenti. Ti se všem střelám snažili ze všech sil vyhýbat, do čehož používali všechny své síly k zastavení kulek v vzduchu, k zneškodnění jednoho vojáka, ale stále jich na ně bylo až příliš. Všem bylo jasné, že takovou bitvu nemohli vyhrát. A pak opět - znova se samý záblesk světla, který je posledně zachránil. Tentokrát náhlý příchod Adele jedině ohromil nepřátele natolik, že se někteří zastavili a ona tak měla šanci je zabít. ,,Chybělas nám tu!" Křikl Felix, když zrovna probodával jednoho vojáka jeho vlastním mečem.
Tolik krve, tolik těl padlých Katherine doposud viděla jen jednou. V bitvě na Nihilu.
,,Katherine, pojď se mnou. Musíš to vidět, teď hned." Přiběhl za ní drobný Tommy, který se jen tak tak vyhýbal všem kulkám. Dívka něco odsekla a strazila může za ní. ,,Musíš! Pojď, je to důležitý!" Zarazila se v myšlenkách, ale její tělo ani na chvíli nepolevilo.
,,Jak to, že Tommy mluví?" Zeptala se Tobiase, létajícího nad ní v podobě orla, kde srážel ptáky k zemi.
Katherine se sklonila k chlapci, pobídla ho, ať ji vede a rozběhla se za ním.
Je to ještě dítě, potřebuje rozptýlení. Bude tam jen chvilku, hned poté se vrátí k boji. Jak si ale mohla nevšimnout, že umí mluvit? Kdy se to naučil? Vážně byla tak nevnímavá, že si toho ani nevšimla? Byla by z ní vážně špatná matka.