Dark Sea - Vlny času

36. Pericul nemusí být jen zbraň

,,Jestli tady mám umřít, tak bych ještě ráda něco řekla." Neslyšně špitla Carmen. Všichni mlčeli, nikdo jí v tom nebránil. Nechtěli, nemuseli se ven dostat živí.
,,Všechny vás mám strašně moc ráda, ovšem mé srdce si jednoho zvolilo. Teď je mi upřímně jedno co na to dotyčný řekne, jen chci, aby to věděl." Pomalu pootočila hlavou a usmála se na vysokého hocha, stojícího vedle ní. ,,Ta ironie, vždycky jsem chtěla vyjadřovat svou lásku před smrtí." Ušklíbla se, načež ji Theodor pevně objal a už nepustil, čímž ji také ochraňoval před vojáky. Pohlédli na sebe, a nebýt dvoumetrových mužů, mířících na ně s puškami, jistojistě by se políbili.
Adele si povzdechla, nastal její čas. ,,Také bych se vám chtěla omluvit. Nebýt mě, nejspíš bychom tu ani nebyli. Možná bychom přeci jenom zvládli onu bitvu v Historii, kdybych se nevzdala."
,,Není to tvoje chyba." Řekl Theodor, čímž dal najevo, že jí už dávno odpustil a vše se mezi nimi urovnalo. ,,Zachránila jsi nás, bychom to nezvládli." Přitakala Lenny. ,,Alespoň zemřeme mezi přáteli." Smutně se usmála Sylve, ale měla pravdu. Když už zemřít, tak jedině mezi přáteli.
,,Sklapněte. Královna přichází."
Všechny přítomné oslnilo jasné světlo, přicházející z prostředka místnosti.
,,Dnes nikdo další umírat nebude." To ovšem nebyl královnin hlas, který očekávali. Jenže vojákům to došlo až příliš pozdě, než se nadáli, záře pominula a s ní zmizeli i jejich vězni.

,,Katherine," vydechla úžasem a úlevou zároveň Adele. Dívky se na drobnou světlovlásku okamžitě navalily a sevřely ji v pevném objetí, kromě Adele, ta se na ni pouze vděčně usmála. Katherine jí pohled oplatila.
,,Co se tu u zlatého listí děje?!" Vykřikl znenadání Theo, který se přemístil s nimi. ,,Co ten tu dělá?" Otočil se Felix na Katherine. ,,To Adele si ho hodlala vzít, ne já."
Modrooká dívka sebou trhla a vyřešila na Katherine oči. ,,Ty si ho nepamatuješ? Kristepane, to on se tě tehdy na Nihilu pokusil zabít!" Theo si sedl na zem, složil hlavu do dlaní a dlouze si povzdechl. Světlovláska si ho znova, tentokrát podrobněji prohlédla, načež k němu vyrazila jak neřízená střela. ,,Měla bych tě zabít, teď a tady! Kdyby ses tam neobjevil, mohla jsem to všechno stihnout, bez Adeleiny pomoci! A ty," obrátila pohled k Rolandovi, držícího se za zraněné rameno. ,,Dřív než stačíš něco říct, já za to nemohl. Ovládali mě, Theo mi nasadil čip, který ze mě před chvílí Felix strhl. Dost bolestivě, musím uznat." Katherine se nadechla, ale hned vydechla. Měla teď Thea poslat zpátky? Měla ho tam s nimi nechat? Co měla udělat?
,,Můžu vám být užitečný, jen mě prosím nevracejte zpět."

Po patnácti minutách rozhodování se shodli, že ho s nimi v Historii nechají, ovšem společnými silami ho budou hlídat.
,,Kde jsou vůbec ostatní? Je Finn v pořádku?" Otázala se nesměle Lenny, v očích se jí třpytila trocha naděje. ,,Ostatní jsou už v paláci. Ohledně Finna..." Katherine posmutněla. Nerada to oznamovala, ale věděla, že by to stejnak přišlo. Musela jim to říct. ,,Moc mě to mrzí."
Lenny si zakryla rukama obličej, aby nikdo neviděl jak se jí z očí valí jedna slza za druhou.
,,Proč nejsme také v paláci?" Sylve se rozhlédla okolo, ale spatřila pouze stromy a skálu. ,,To je ono, musíme vyzvednout Finnovo tělo. Také tam mám.. moc dobrého přítele."
Postupně vyrazili k místu, které si Katherine snažila vybavit. Našli jeskyni, do které předtím zašla, avšak v ní už nic nebylo. Žádný portál, nic takového. Jen samé kameny.
,,Katherine?" Ozval se najednou tichý hles, ozývající se odněkud z temných koutů jeskyně. Katherine ten hlas okamžitě poznala, znala ho moc dobře z doby, kdy byla ještě pirát. ,,Jakeu? Jak ses dostal sem?" Ihned k němu přiběhla, dřepla si vedle něj a vpadla mu do náruče. Tak strašně jí chyběl, už dávno si myslela, že ji navždy opustil, ovšem on díky Nathanovi přežil. Za to mu byla vděčná.
,,Nathan z tebe po celý dny vydával tvou magii a tvoje schopnosti, protos je nemohla používat. Vstřebával je do sebe, uchovával je, aby je pak mohl použít. Část z tý síly zbyla ve mně, našel jsem ten portál... ale co se předtím stalo... jak vás týral, nemohl jsem nic dělat, jen nečinně přihlížet! Moc mě to mrzí, nechtěl..." Dívka ho potichu utěšovala, sama moc dobře věděla jaké to je, být uzavřen ve vlastním těle. Měla s tím neblahé zkušenosti, na které by ráda zapomněla. ,,Jsou tu někde ti další conatusové? A Finn..?" Jake zvedl uslzený pohled a nejistě pokýval. ,,Tam." Řekl a napřáhl ruku, čímž ukázal kamsi před sebe. Pokusil se zvednout, aby je tam mohl rovnou dovést, jenže to neustál a znova se skácel k zemi. ,,Počkej, zůstanu tu s tebou." Povzbudivě se na něj usmála a chytla ho za ruku, kterou Jake nazpět pevně stiskl. Přitulila se k němu, a i přestože byl špinavý, užívala si to. Ty staré časy jí chyběly, kdy jí bláto nevadilo, kdy se jí její zacuchané vlasy máčely ve slané vodě. Chybělo jí pirátství. Jenže to už se nikdy nevrátí, ne v podobě, jaké ho znala.

,,Finne?" Vzlykla Lenny, když zahlédla jeho postavu, ležící na zemi, obklopen kamínky. ,,Strašně mě to mrzí.." sedla si k němu, sevřela jeho dlaň ve svých, šeptala různé věci, zážitky, cokoliv, na co si vzpomněla. ,,Nemůžeš mě tu nechat. Finne, prosím, chci po tobě jednu jedinou věc, nebuď mrtvý. Prosím..." Čelem se opřela o jeho hruď, nechala ze svých tváří spadnout slané kapky, které se vpily do Finnovo roztrhaného trička. Jenže něco se jí na tom nezdálo. Jeho hrudník... se pohyboval?
,,Přání splněno," ušklíbl se na ni Finn, očividně živý a plný energie. ,,Jak, ale, ty hajzle, víš kolik jsem teď kvůli tobě nabrečela? A ty si tu jen tak ležíš a celou dobu se mi vysmíváš?" Sice na povrchu byla naštvaná, ale hned pod povrchem byla v tu ránu nejšťastnější člověk na světě. Chytali se políbit, když v tom se za nimi ozval hlasitý smích, který patřil jen jedné osobě. ,,No to mě podrž, on je naživu! Tohle ti kámo příště neprojde." Lenny Theodora, sotva popadajícího dech zpražila pohledem. ,,No jo, už mlčim."
,,Jak se ti to ale povedlo, Katherine říkala, že jsi mrtvý."
,,To jsem taky byl, věř mi, je to nepříjemná situace když najednou umřeš. Tak jsem chvíli, opravdu jen na pár minut zůstal mrtvý, když mě pak Tobias s Heather probrali zpět k životu. Je to úžasný, pericul nefunguje pouze jako zbraň, ale i jako lék. Díky tomu jsem tu." Lenny se k němu sklonila, a teď už bez přerušení ho políbila.

Katherine na zemi vedle Jakea spatřila malého a modrého tvora, který jí také chyběl. ,,Tobiasi! Stále žiješ!" Vzala ho do rukou, jemně ho pohladila, načež znova propojila pouto mezi nimi. Teď byla silnější než kdy dřív, posílena doktorčinou a Simonovou magií, mohla být neporazitelná, takže propojení pro ni nebylo vůbec složité. ,,Také jsi mi chyběla. A, oživil jsem ti bratra, možná bys ho také ráda viděla." Ušklíbl se Tobias.