,,Je jich tu až moc! Tohle nezvládneme, akorát tu všichni umřeme!" Křičel Theodor na Felixe, mezitím co oba vykrývali rány od nepřítele. ,,A co podle tebe mám asi tak udělat?! Zmůžu toho stejně jako ty!" Mezi ně se přemístila Carmen a odmrštila jednoho vojáka. Jednoho. To je příliš málo. Ale neubrala na síle, i když už byla vyčerpaná, nikdo za celou dobu nepolevil. ,,Musíme se jim vzdát! Jinak nás všechny pozabíjejí!" Pokoušela se překřičet hluk okolo nich, což s jejím pronikavým hlasem šlo celkem dobře.
Kdyby v tu chvíli zrovna nebyli uprostřed války a nemuseli bojovat o holý život, Felix by se zcela jistě začal smát tomu nápadu. ,,A co si myslíš že s námi udělají když se vzdáme?!"
,,Jak tak znám doktorku, ta nás bude chtít živé. A kdyby ne, budeme muset vymyslet něco, aby nás živé potřebovala." Vmísila se do rozhovoru Adele. Felix si nepatrně povzdechl, načež dvoum vojákům zlomil vaz a dalšího složil na zem. ,,Takže ty jsi na její straně?" Modrooká dívka si odfrkla a vzlétla. Všem pokynula aby ji následovali, i když u některých to bylo obtížné.
,,Připravte se! Jsou tu všichni? Nechybí někdo?" Ujišťovala se Adele poté, co jako tým shromáždili u sebe. ,,Není tu Katherine, Tommy, ani Finn. A Evelyn. Kde sakra jsou?" Oznámila Carmen, načež se všichni poněkud zhrozili, ovšem zůstali ve střehu. ,,Ti si nějak poradí, už nám nezbývá čas," pronesl Payton a zaujmul postoj, který říkal jediné. Adele si povzdechla a pro jistotu se všechny čtyři pokusila varovat, avšak ani s jedním se nemohla nijak, jakkoliv spojit. To byla alespoň z poloviny dobrá zpráva, nenacházeli se nikde na bojišti. ,,Můžeme!" Vyhrkla Lenny. Všichni, jako jeden muž, kolem sebe začali vytvářet obrannou bariéru. Vojáci ovšem nepolevili a stále se je snažili zabít, ale neviditelná bariéra jim v tom zabránila.
,,Jaké jsou vaše úmysly, teď, když jste obklopeni mým vojskem? Proti nám nic nemůžete, o co se tedy snažíte?" Hlasy utichly, celou Historii zaplavilo ticho. Doktorka Songová se procházela okolo bariéry a s posměsným pohledem si prohlížela všechny uvnitř. ,,Vzdáváme se ti. Vyhrála jsi, přesně jak jsi chtěla." Sklopila Adele zrak k zemi, najednou neměla dostatek sil podívat se doktorce do očí.
,,To je tak dojemné, až se mi slzy nahrnuly do očí." Její hlas zněl opravdu dojatě, ovšem všichni věděli jak moc je to nahrané. ,,Spusťte tu bariéru. A vy je naložte a odvezte na základnu. Hlavně nezapomeňte na jedno, chci je živé." Otočila se na podpatku a odkráčela kamsi mezi vojáky, kteří okamžitě začali plnit své rozkazy.
Katherine od prvního setkání s Nathanem několikrát usnula, přičemž se jí zdály hrozivé sny o jejích přátelích, kde se odehrávaly nejhorší noční můry z dívčiných představ. Jsou v pořádku? Vyhráli? Zemřel někdo? Jak se má April? Měla spoustu otázek, které každou chvílí přibývaly, ovšem stále nenacházela žádné odpovědi. Postupem času začala ztrácet pojem o čase, což způsobila neustálá tam v místnosti. Nathan se už dlouhou dobu neobjevil aby s nimi prohodil nějaké to slovo, pouze k nim poslal jídlo a pití, nic víc, nic míň.
Ani své schopnosti Katherine stále nedokázala používat, každou hodinou se cítila víc jako vyždímaný hadr ledabyle hozený na podlahu. Tobias s Heather na tom nebyli jinak, nebyli schopni se přeměnit na něco jiného.
,,Už jsem se rozhodl." Přišel Nathan po nekonečně dlouhé době strávené na kamenné podlaze. ,,Slituji se nad jedním z vás. Zabíráte mi tu až moc místa, a pro mučení mi postačí jeden." Ukázal na Finna a Tommyho, avšak Katherine vynechal. Netušili co si o tom mají myslet, jestli to myslí vážně nebo ne.
,,Tommy, mohl jsem tě zabít už když jsem tě unesl. Byl bys tak laskav a udělal pro mne jednu laskavost? Zapomeň na mne, zapomeň na tohle všechno." Než se kdokoliv zmohl byť jen na slovo, Tommy se zčista jasna vypařil. ,,Cos s ním udělal?! Kde je?!" Vyjekla světlovláska. Nevěděla kde se v ní najednou tolik síly vzalo, jakoby najednou byla plná energie. Pokusila se použít své schopnosti, ale zase marně.
Nathan se k ní s ledovým klidem otočil a popošel blíže. ,,Je v bezpečí, na nic si nevzpomíná." To Katherine udivilo, a nebyla jediná. I Finn zvedl hlavu a změřil si ho nevěřícím pohledem. ,,Líbí se mi jak mi nedůvěřujete. Možná že nebudete tak slabí jak vypadáte." Oči se mu šedě zaleskly když vstoupil na světlo. Ruce měl založené v černé bundě a mrazivě se usmíval. ,,Co s náma máš v plánu," vysoukala ze sebe zlostně Katherine. Chtěla být v klidu, ale moc dobře si uvědomovala že se celá třese. Bála se o Tommyho, o Finna, bála se o všechny její přátele, o Aprilino dítě, bála o se o sebe. Po tvářích se jí začaly valit hořké slzy, které nešlo nijak zastavit. Co když se nikdy nedostane ven? Nathan ovládne její tělo a bude i nadále škodit Historii, nebo rovnou celému světu? Co se stane s Finnem? Nezvládala všechny ty myšlenky na smrt. Přitáhla si kolena k sobě a opřela si o ně hlavu.
Po chvíli si k ní Nathan klekl a položil jí ruku na tvář. Podívala se mu do očí, nezmohla se na žádný odpor. Palcem jí otřel jednu slzu, načež se ještě ledověji usmál. ,,Ano. Tohle je to, co já chci." Z rukávu na druhé ruce mu vyklouzl nůž přímo do dlaně. Chytl ho za rukojeť, jemně švihl zápěstím a nůž se hladce nesl vzduchem, až našel svůj cíl. Zabodl se do Finnovo stehna, prořízl látku kalhot, která se téměř okamžitě zbarvila do ruda. Finn vykřikl bolestí, vytáhl nůž a znova se svalil na zem. ,,Finne!" Vyjekla dívka a vytrhla se z Nathanovo dlaně.
ČTEŠ
Dark Sea - Vlny času
Viễn tưởng-Druhá část příběhu Dark Sea- Spokojeně si sedly do jedné z kuchyní, a jen si povídaly. I přes to, že si neměly co říct a jejich řeč byla zasekávaná, Katherine si po dlouhé době připadala v bezpečí. Zavrtěla se na měkkém polštáři a usrkla z šálku ka...
