Dark Sea - Vlny času

24. Nathan

,,Kam jdeme?" Zvuk boje ještě zcela neodezněl, ale čím víc se vzdalovali, tím byl méně zřetelnější. Ovšem všechny ty uširvoucí rány a bolestné výkřiky nešlo přeslechnout. Tommy se nezastavoval, táhl Katherine dál od války, až se konečně zastavili.
Zírali do temné jeskyně, kde neviděli ani na krok. ,,Je tu něco zlého, musíš mi pomoc, prosím. Jestli to nezničíš, může to všem strašně moc ublížit." Hlesl a celý se rozklepal. Katherine ho chytla za kostnaté ramena a přitiskla ho k sobě, jak nejlépe mohla. Snažila se mu dodat trochu odvahy tak, že mu dokázala důvěru. Brala ho jako svého mladšího bratra, nechtěla, nemohla ho zklamat.
,,Kde to je? Zaveď mě k tomu." Odtáhla se a Tommy ji za rukáv táhl do tmy. Po pár krocích zatočili doprava, doleva, chvíli šli a poté se zastavili. Vypadalo to, že Tommy se v té jeskyni celkem orientuje, což dívku překvapilo, neboť byla dost daleko od paláce. Možná že právě sem chodíval když si potřeboval provětrat hlavu.
Něco si vzal do ruky, což jak hned Katherine zjistila, byla lucerna. Jeskyni prozářilo žluté světlo, ukázalo všechny kameny nedbale pohozené na sobě. Katherine zamžourala, snažila se přivyknout náhlému světlu. ,,Tam." Ukázal Tommy kousek před sebe.
Před nimi se nacházel zcela jistě průchod, ale do čeho, to dívka neměla ani ponětí. Byl to portál, který prapodivně zářil a jiskřil, že podezřele připomínal kouzla doktora Strange. Až na to, že tento průchod zářil zeleně, s nádechem do žluté. ,,A není to nějaký vtip od Theodora? On přeci umí cestovat mezi dimenzemi, mohl tak vytvořit i portál a nechat ho tu. Už jsi zkoušel projít?" Tommy zavrtěl hlavou.
Na ten moment, kdy tam tak stáli a přemýšleli, oba dva dočista zapomněli na válku, zuřící nedaleko od nich. ,,Nemůžu tam jít. Až bude po všem, zavoláme sem Simona nebo Lenny, oni budou vědět co s tím. Teď se musím vrátit, nemůžu je tam nechat." Řekla po chvíli a otočila se k odchodu. ,,Je to důležité! Už to déle čekat nebude!"
,,Co se tu děje?" Ze stínů se vynořil Finn, přičemž sebou oba trhli. Zastavil se při pohledu na portál a brada mu poklesla dolů. Tommy si povzdychl, a úzkostlivě si Finna prohlédl. ,,Změna plánu." Zamumlal si pro sebe, načež silou narazil do Katherine, která se zapotácela. Finn se za ní rozběhl, ovšem pozdě. Dívka se už ztratila kdesi v temném portálu. ,,Tommy!" Vyjekl a zachytil chlapce za ramena. ,,Ne." Zachraptil. Jeho odpověď Finna zarazila. Věděl už dlouho, že se naučil mluvit, avšak toto nebyl jeho obvyklý hlas. Heather se přiřítila jako jasný záblesk světla, a strazila Tommyho k zemi. ,,Co se-" vykřikla, ale chlapec ji přitiskl ke stěně. Než se nadála, prohodil ji portálem za dívkou. ,,Co je sakra s tebou?!"
,,Se mnou nic není." Sykl Tommy a praštil Finna lucernou.

Tma. První věc, kterou Katherine viděla po probuzení. Hlava jí příšerně třeštila, měla pocit že se každou chvíli rozletí na miliony kousků. Když alespoň trošku přivykla šeru rozprostírajícího kolem ní, spatřila Finna, ležícího na zemi s ránou na hlavě, z které se stále valila čerstvá krev. Trhla sebou a chtěla jít za ním, ovšem pevné pouta na zápěstí jí to nedovolila. Zaskučela bolestí, pouta se jí zarývalyla až do kůže.
,,Tobiasi?" Neslyšně šeptla do ticha.
,,Jsem tu, v pohodě. Ale nemůžu se přeměnit, nevím co se to se mnou stalo." Katherine chtěla použít magii, aby se z pout dostala, ovšem cítila se na to příliš zesláblá. Jako by v ní nezbývala žádná vnitřní síla, nezmohla se na víc, než jen na pouhé unavené povzdechnutí.
,,Katherine?" Zazněl jí hlas v hlavě, ale jistě věděla, že Tobias to nebyl. Tak kdo teda? Ztěží odtrhla pohled od Finna a podívala se na druhou stranu, kde byl Tommy, ještě hubenější než obvykle. A navíc byl připoutaný, takže Katherine měla pochyby o své paměti, neboť jediné co si pamatovala byl Tommy, schazující ji do portálu.
,,Proč jsi to udělal?" Vyhrkla, aniž by si uvědomovala co vlastně řekla. A jak si víc prohlédla chlapce vedle ní, došlo jí, jaká to byla blbost. Modřiny po celém těle, tmavé kruhy pod očima, hluboké šrámy od pout, to vše naznačovalo opaku. On tam nemohl být, nemohl s nimi mluvit. Jisto jistě musel být po celou tu dobu zde. ,,Já nic neudělal! Katherine, pomoz mi, prosím. Máš schopnosti, dostaň nás odtud." Dívka se v tu chvíli zmohla jen na lehké pokývnutí, které říkalo, že vše bude zase dobré.
,,Jak dlouho tu jsi?" Vysoukala ze sebe nakonec, když už nedokázala myslet na nic jiného. Tommy potichu vzlykl, promnul si ránu na tváři se zaschlou krví a zavřel oči. ,,Víc jak dva měsíce. Ale stále žiju. Nosí mi sem jídlo a pití, vyptává se mě na otázky ohledně tebe a toho paláce. Když nechci odpovědět, schytám několik ran." Po tvářích se mu valily slané slzy, které se při dopadu na kamennou zem roztříštily. Kdyby to nebyly slzy ze smutku a utrpení, byla by to zajímavá podívaná.
,,Kdo..?" Avšak Tommy se ani nestihl spojit s dívčinou myslí. Uslyšeli před sebou kroky, které se stále přibližovali. Katherine se snažila v té tmě někoho zahlédnout, ale nikoho neviděla. Možná to bylo tou tmou, možná to bylo jejím rozostřeným pohledem, ale jedno bylo jasné. Někdo tu byl s nimi.
,,Zdravím tě, Katherine." Ze stínů se vynořila vysoká postava. ,,Tak dlouho jsem na tohle čekal. Ani si to nedokážeš představit, jak pro mne bylo obtížné tě vídat každým dnem, ale nesmět se tě dotknout. Nezlomit ti jedinou kost v těle, byť jen drobnou. Mohl jsem to udělat už dávno, mohl jsem tě jednoduše zabít hned v prvním okamžiku, ovšem to by pro tebe bylo příliš malé utrpení. Chtěl jsem, abys umírala v bolestech po dlouhém mučení, za to, cos provedla mně, za to," natáhl ruku a pochodeň na stěně se rozsvítila a zaplavila temnou jeskyni žlutým světlem. ,,..cos provedla jemu." Katherine zalapala po dechu. I když jí to pouta na zápěstí už nedovolila, přimáčkla se co nejblíže ke zdi. Snažila se ze sebe dostat alespoň jedno slovo, avšak hlas ji neposlouchal. Jen přidušeně sípala. ,,Došly ti slova, drahá Katherine?" S posměsným výrazem si ji prohlížel Jake.
Ale dívka ho nepoznávala. Byl ještě bledější než kdy jindy, po těle mu byly vidět snad všechny kosti, jak příšerně byl vyhublý. Ovšem nejvíce ji děsila jeho tvář, v které byla vidět touha a zloba, nic jiného. Ještě šíleněji se usmál a popošel ke světlovlásce blíže.
,,Ano, máš pravdu. Už to není ten Jake, jakého jsi znala. Teď jeho tělo, jeho mysl, všechno ovládám já. A až jeho tělesná schránka zemře, přestoupím do někoho jiného. Do někoho, kdo je schopný v sobě conatuse držet, do někoho, kdo má dvě srdce." Jemně ji chytl za bradu a vyzdvihl její hlavu do výše tak, aby si hleděli do očí. ,,On tě měl tak moc rád. Bude ho to teď drásat, že ti to neřekl dřív." Katherine se vzchopila, nabrala zbývající sílu a plivla mu do tváře. Odtáhl se, avšak jeho zlověstný úsměv z obličeje nezmizel, jen si otřel nos do rukávu. ,,Tak tvrdohlavá."
,,Co jsi zač," zabodla do něj svůj pronikavý pohled.
,,Nathan." Řekl, načež se opět ztratil ve tmě.