Dark Sea - Vlny času

16. Nákupy

,,Budíček! Vem si na sebe oblečení co máš na stole, za pět minut tě očekávám dole na snídani." Časně ráno vběhla Carmen do pokoje probudit Katherine, aby společně mohly jít na nákupy. Opřela se o stěnu a čekala až se zelenooká dívka zvedne, samosebou natěšená na zdlouhavé vybírání oblečení, ovšem to se nestalo. Katherine se jen překulila na druhý bok, něco zabrblala a znova usnula. ,,Katherine," s povzdechem ji napomenula. Odpověď doslova přiletěla vzduchem, v podobě bílého polštáře.

,,..a pak skoro proskočil tu obruč! Kdyby mě Theodore nepřesunul, mohl bych v tom být mistr!" Slyšely hlasy z jídelny, když scházely schody po dlouhém přesvědčování Katherine, aby vstala a šla s nimi koupit šaty pro ni. Carmen se na ni nejistě usmála. ,,Jde s námi i Rapskal a Payton. Nechtěla jsem aby chodili i oni, ale nijak mě neposlouchali a dělali si co chtěli. Teda Rapskal ne, tomu když jsem jen náznakem řekla že chceme jít sami, tak se otočil a nešel by, jenže se o tom dozvěděl i Payton a toho nikdo jen tak nepřemluví. A nakonec teda jdu já, oni dva a Juliet. Samozřejmě i ty." Hluboce se nadechla, načež i hluboce vydechla a vešla do jídelny, s Katherine v patách. Řeč všech přítomných se na chvíli zastavila, udiveně si prohlíželi drobnou, stále pomalu spící dívku, se zamotanými světlými vlasy, stojící před nimi ještě v pyžamu a rozespale se na ně usmívala. Ale netrvalo dlouho a všichni se znova začali bavit, tentokrát i s Katherine a Carmen.

Po vydatné snídani, tak trošku donucené hygieně a po převléknutí se do jedněch z šatů Sylve, byla Katherine připravena vyrazit.
,,Neboj, bude se ti tam líbit. Jako snad každému." Uklidňovala ji Juliet, když se všimla jak je dívka nervózní. Jemně ji chytla za obnažené rameno, což mělo za následek náhlé uklidnění. Katherine se opravdu podivila, neboť ještě před malou chvílí byla vystresovaná, a najednou jakoby se po všem strachu slehla zem. Tázavě se podívala na Juliet, to nemohl být následek hlazení. ,,Pomocí dotyku umím dočasně měnit pocity, emoce, touhy. Mohu ovlivnit i něčí rozhodnutí, ale to nedělám. Nepřijde mi to správné, rozhodovat za někoho." Usmála se.
,,Já bych tohle využívala celkem často. Třeba dneska ráno by se mi to rozhodně hodilo." Ušklíbla se procházející Carmen, přičemž propalovala Katherine pohledem.

,,Už jsme tady! Dívej se - tohle se ti zaručeně bude líbit! Když jsem to já viděl poprvý, ještě týden jsem se musel přesvědčovat jestli se mi to nezdálo," ukazoval nadšeně Rapskal na obyčejné dřevěné dveře před nimi. ,,Já jsem na to přišla omylem a otevřela je do roku devatenácet čtyřicet. Ani si nedovedete představit jak jsem se lekla. Kam že to chceme?" Katherine absolutně nechápala o čem se baví, ale nijak se neptala. Bylo jí jasné, že se to každou chvílí dozví. ,,Tak třeba rok dvatisíce osmnáct? Tam by si mohla vybrat." Odpověděla Juliet, načež Carmen, stojící u dveří, položila ruku na kliku, zamyslela se, až ji nakonec pustila a odstoupila stranou. ,,Katherine, vstup první. Zajímá mě co na to řekneš," nedočkavě ji popoháněl Rapskal.
Světlovláska nakoukla do dveří a zalapala po dechu. Kdyby okolo ní vesele neposkakoval Rapskal, nebyla by daleko ke zhroucení. Ani teď k tomu nebyla daleko, hlava se jí začala náhle točit a ztrácela rovnováhu. Před nimi se rozprostíralo obrovité město plné zářících, opravdu vysokých mrakodrapů, na každém rohu byli lidé, všude to blikalo, svítilo, oslepovalo. Na cestách mezi domy nejezdily kočáry s koňmi jak byla zvyklá, místo toho tam stáli v dlouhých kolonách podivné kočáry bez koňského zapřažení, s gumovými koly a s nablískanou kapotou, ve kterých seděli lidé. Odevšad to troubilo a houkalo, až to nakonec nevydržela a odvrátila pohled. Zapotácela se a nebýt silné ruky, která ji těsně před neštěstím zachytila, ležela by na zemi. Ještě stále omámená od nezapomenutelné podívané, se nejistě podívala na svého zachránce. ,,Paytone, můžeš ji pustit?" Propalovala ho Juliet pohledem, skoro až zlostně si je prohlížela. ,,Vždyť padala, nemohl jsem ji nechat se tu rozplácnout přede všemi. Ty bys to udělala taky, tak z toho hned nedělej drama." Povzdychla si, měl pravdu. Jako obvykle. ,,Carmen, ať jsi vybrala cokoliv, nemyslím si že to je úplně vhodný. Mohla bys něco.. víc klidnějšího?" Katherine se vzpamatovala a rychle se postavila zpět na své nohy, neboť se o Paytona stále opírala.

Carmen zabouchla dveře, znova je otevřela, ovšem tentokrát se nacházeli v nějakém městě, kde to neblikalo, nesvítilo ani nehoukalo.
Všichni se procpali dveřmi, zamířili rovnou do obchodního centra, kde Katherine byla bez sebe zvědavostí. Na všechno ukazovala, dotýkala se snad všeho čeho mohla, občas ji dokonce Payton musel zadržet, aby nevlezla někam, kam nemá. Když si ho ve volných chvílích prohlížela, nepřipadal ji takový, jakého ho popisovaly. Od nich zněl hrubě, namyšleně, jenže jeho chování nasvědčovalo opaku. Usmíval se na ni, byl laskavý, milý, choval se k ní přátelsky. Možná až moc.

,,Carmen?" Otázala se Katherine, když si zkoušela už několikáté šaty. ,,Ten dvouhlavý pták to - to už jste ho někdy viděli? Protože někteří nevypadali nijak překvapeně či vyděšeně." Nasadila si na nos kulaté brýle a podívala se do zrcadla. Carmen se na ni v odraze usmála a pokývala hlavou. ,,Už jsme ho viděli několikrát. Nejdříve jen proletěl někde nad loukou, nás si ani nevšiml s znova zmizel, jenže pak to začalo být horší. Objevoval se častěji, až jednoho dne zaletěl i nad palác. Mysleli jsme, že je neškodný, ale mýlili jsme se. Zaútočil na nás, tak jsme se museli bránit. Ale ještě nikdy nebyl tak silný a odolný, aby Simon musel zasahovat. Vždy jsme to zvládli sami." Přerhabovala se v poličce s dalšími sukněmi, načež si povzdechla a rázem plná elánu se opět podívala na Katherine.
,,Ne, tak tohle rozhodně ne. Carmen, tohle jednoduše není její styl, černé dlouhé šaty se záclonovými rukávy? To k ní absolutně nesedí. Ale musím uznat, že ty brýle jsou dobré. Vypadá teď.. inteligentnější." Přicupitá k nim Juliet s plnou náručí různého oblečení. ,,Bez urážky." Omluvila se, jakmile jí došlo co řekla.
Ale Katherine musela uznat že minimálně v něčem měla pravdu. Kdyby ty šaty byly na někom jiném, možná by se jí i líbily, ale už z principu šatů je neměla ráda. V pase ji škrtily, rukávy ji kousali do paží, sukně na ni byla moc dlouhá, motala se jí pod nohy. ,,Tady, zkus si to." Podala jí Juliet černé kalhoty s obyčejným bílým trikem. Carmen si nesouhlasně povzdechla.
,,Proč toho lidi v budoucnosti potřebují tolik?" Zeptala se ještě drobná světlovláska, ale to už ji znova popoháněly.

,,A co Adele? Chodí sem někdy? Znáte ji vůbec?" Cestou z obchodu o ní Katherine neustále přemýšlela, tak jí to nedalo a zeptala se. ,,Už sem moc nechodí, ale vždycky když přijde tak je velká oslava! Proto mám rád Adele, teda samozřejmě ne jenom kvůli oslavám, mám ji rád protože je to prostě Adele, ale oslavy jsou fajn." Zazubí se na ni Rapskal. Všichni zvesela přikyvují, ověšeni plnými nákupními taškami. ,,Mohla taky přijíždět častěji a na delší dobu. Chápu že na nějakym tom Asgardu má plné ruce práce, ale navštívit svoje následovníky ji snad nezabije, no ne?" Zasmála se Carmen, přičemž málem rozsypal obsah jedné z tašek. ,,Já ji chápu. Kdo by se chtěl otravovat s takovými otrapy jako jsme my? Já rozhodně ne." Ozval se Payton. Následoval silný pohlavek od Juliet, která se na něj zlostně podívala. ,,Jen říkám pravdu. Nemůžeš mě za to hned soudit."
Katherine uvažovala, jestli Payton ví jak si je s Adele blízká. Možná ho to v tu chvíli ani nenapadlo, ale kdyby to věděl, nejspíš by nic takového neřekl. Kvůli ní. Možná by mlčel, nebo řekl něco ve stylu 'mám rád Adele', nebo 'podle mě jezdí jak nejčastěji může'. To byla věc, které si všimla hned jako první. Řekl by cokoliv, jen aby se někomu zalíbil.