Dark Sea - Vlny času

32. Splacení dluhu

Představení se královské rodině proběhlo víceméně bez problémů, až na jednu věc. Theo. Adele si ho až moc dobře pamatovala ze dne, kdy přišla zachránit Nihil, kdy přišla na pomoc Katherine. V ten den potkala jeho, Jak stojí nad postřeleným Rolandem, v ruce drží zbraň a pokoušel se zhatit její plány na záchranu. Vysmíval se jí, nevěřil jí. Nakonec, když už viděl že Adele nad ním vyhrává, utekl s Rolandem v patách. Na ten den s radostí vzpomínala, na den, kdy Adele, princezna Asgardu zachránila Nihil a nemalou část vesmíru. Jenomže Thea ve vzpomínkách neustále vynechávala, a netušila proč. Možná že se s ním viděla jen krátce a její tělo poté ovládl Malekith, možná si ho jen nechtěla pamatovat. Ať to bylo tak či onak, na chvíli to vypustila z hlavy. Procházela se nádherným parkem, ve kterém hledala útěchu před světem, před realitou. Jaká to ironie, bohyně realit se před ní snaží uniknout. Mohla by si o tom s někým promluvit, ale občas je ticho a samota lepší přítel než člověk.
Z přemýšlení ji vytrhl mužský hlas, nedaleko od ní. Nejdříve se myslela, že mluví na ni, jenže on nehovořil. On zpíval. A nádherně. Chvíli pouze stála a poslouchala onu líbeznou píseň, až po konci se odhodlala pohnout a vyrazit do míst, odkud se hlas ozýval.
,,Krásně zpíváte," vylekala mladého muže v obleku sluhy a s flétnou v ruce. ,,Já, eh.. omlouvám se madam. Nechtěl jsem vás vyrušovat." Sklonil pohled ke špičkám bot. Dívka to nepochopila, jak se někdo může za něco takového omlouvat?
,,Zde se není za co omlouvat, máte opravdu úžasný hlas, pane.."
,,Eddie." Hlesl, ale zdál se být skrytě potěšen, že se o něj někdo zajímá. ,,Eddie. Proč s tím někam nejdete? Mohl byste si náramně vydělat, pokud to tu tak funguje. Nemusel byste tu dělat pouhého sluhu." Nejistě zavrtěl hlavou a ucouvl, jakoby Adele byla jakýmsi monstrem. ,,Madam, lidé jako já jednoduše nejsou určeni pro vlastní rozhodování. Jsme již předem předurčeni pro jisté věci. Já třeba mám být sluhou a nic s tím nemůžu." Smutně se ušklíbl, načež za nimi uslyšeli kroky. Pohotově schoval flétnu do tašky, narovnal záda, neboť se nevědomky uvolnil při rozhovoru s Adele a nahodil neutrální výraz.
,,Princezno Adele, hledal jsem vás snad všude. Nenapadlo by mě, že vás najdu zrovna zde." Dívka se otočila a spatřila Thea, s dokonalým úsměvem na rtech. Až moc dokonalým. Nabídl jí rámě, které nemohla odmítnout, nechtěla ani přemýšlet nad tím, co by se stalo, kdyby odmítla. Omluvně se podívala na Eddieho, který pouze si pouze úlevně oddychl, že Theo nepřišel za ním. ,,Dobrý den, princi." Špitl s předstíranou sebejistotou, načež se na něj Theo podíval a jemně pokýval hlavou na pozdrav.
Vydali se hlouběji do parku a Eddieho nechali za sebou.
,,Jak se vám u nás zatím líbí? A neříkejte mi, že jste celou dobu byla zde, úplně sama. Nikdy nevíte co se může přihodit." Adele se rozhlédla okolo sebe, až v tu chvíli, když se nad tím zamyslela, si uvědomila, že Theo má pravdu. Okolo vyšlapané cesty se tyčily mohutné temné stromy, obrostlé nejrůznějšími křovinami natolik hustými, že by je pohltila temnota, nebýt úzké štěrbini mezi stromy nad nimi. Celé to působilo najednou poněkud strašidelně, ovšem kdyby na to Theo neupozornil, světlovláska by si toho ani nevšimla. ,,Tykejte mi, prosím." Řekla s milým úsměvem ve tváři. Snažila se být milá, i přestože by mu nejraději okamžitě jednu vrazila a řekla všem, že ji tehdy chtěl zabít. ,,Nápodobně." Podíval se na ni, a i když Adele byla víceméně vysoká, Theo byl stále vyšší. Cítila jeho jemný parfém, který se dokonale hodil k jeho černým, lehce vlnitým vlasům. Netušila proč tomu tak bylo, ale nezabírala se tím. ,,Ano, líbí se mi tu. Je to tu klidné, ale věřím že oslavy tu dokážou být opravdu rušné." Pohled mu oplatila, načež se opět podívala před sebe. ,,To ano, dnes to na vlastní kůži můžeš zažít."
Parkem se procházeli nejméně další půl hodinu, bavili se o těch obyčejných formálních věcech, jako je například téma o počasí, o kráse paláce a spoustu dalšího. Už skoro vycházeli z parku do klidného poledního města, když se Theo zastavil a otočil si Adele čelem k sobě. Nejdříve se lekla, že ji chce políbit, tak v sobě pohotově připravila alespoň ten zbytek magie co v ní zbyl, ovšem on nic takového nechystal. ,,A teď mi pověz, princezno Adele, proč jsi tehdy byla na Nihilu? Měl jsem jasný úkol, zachránit sílu Nihilu před tou holkou. Stačilo tak málo, i Rolanda jsem už dostal na naši stranu. Jenže se tam náhle objevila neznámá krásná dívka, která si říkala princezna. Vypadala tak nevinně, nemohl jsem tomu uvěřit, když nás málem zabila." Mluvil stále vyrovnaným hlasem, jako kdyby mluvil o krásném počasí, avšak v jeho očích se všechen ten vztek odrážel. ,,Kdybys Katherine zastavil, nikoho bys tím nezachránil. Síla Nihilu by zničila jak samotný Nihil, tak všechny planety okolo. Musela jsem zasáhnout, vím co by se stalo, kdybych nic neudělala." Theo si ji pronikavě prohlížel, ale nic neříkal. Adele se mu sebejistě podívala do očí, až se nakonec prudce otočila a zanedlouho se ztratila z jeho dohledu ve městě. Nechtěla se s ním o tom bavit, snažila se tomu celou dobu vyhýbat. Chtěla jen převzít dar pro doktorku Songovou a zmizet, nic víc si nepřála. Mířila rovnou k paláci a do svého pokoje, kde by se mohla připravit na onu slavnost, o které mluvil král. Ovšem sotva co přišla, nestihla se ani převléknout do nádherných šatů, které měla připravené na posteli, někdo zaklepal na dveře. Povzdychla si a otevřela je. K jejímu překvapení u dveří stál Eddie, ovšem nevypadalo že by ji přišel navštívit z vlastní vůle. ,,Královna si vás žádá. Prý je to důležité." Měla pravdu. ,,Dobře, děkuji." Obdarovala ho úsměvem a rozběhla se do královniných komnat.

,,Drahá Adele, pojď si sednout." Pozvala ji dovnitř, poté co dívka zaťukala na dveře.
,,Simon nám už stovky let nesplatil jistý dluh, na kterém jsme se kdysi dávno dahodli. Nevím co se s ním stalo, ale od doby co přišla na svět ta malá blonďatá holka, se hodně změnil. Tobě to nejspíše nepřijde, ale říkám pravdu, už není takový, jako byl předtím. Záleží mu na ní, a díky tomu mu začalo záležet i na ostatních."
,,Vždy mu záleželo na ostatních." Drze ji přerušila, načež se královna hrdelně zasmála. ,,Děvče, ty ho vůbec neznáš. Učil děti používat magii, aby je poté mohl prodat nám! Proč myslíš, že by s tím jinak začal?" Adele zalapala po dechu. Lže. Musí lhát, Simon by nikdy nic takového neudělal. Nebo ano? Možná ho opravdu neznala tak dobře jak si myslela. Přeci jenom, kdo ho doopravdy znal? ,,Jenže pak zničehonic přestal. Bylo to kvůli Katherine, to ona ho přivedla k tomu lepšímu. Ale teď jste tu, abyste jeho dluh doplatili a vše tím ukončili. Nevím co vám Olivie řekla, ale jste tu kvůli Simonovi, a kvůli němu tu i zůstanete. Avšak," dívka ji se zatajeným dechem pozorovala, nezmohla se na žádné slovo. Nevěřila jí. Nechtěla. ,,Avšak můj syn už je zralý na ženění, a ty jsi pro něj ta pravá. Dokážeš ho zkrotit když bude třeba, dáš mu všechnu lásku kterou máš. Máš na výběr, ochotně si ho vezmeš a budeš mu věrná, nebo nechám zabít všechny tvé přátele přímo před tvýma očima." Královna se mrazivě usmála. Adele napadlo, jestli o tom Theo vůbec ví, královna se nezmiňovala o jeho rozhodnutí. Možná že s tím také nebude souhlasit.
,,To nemůžete..!" Přidušeně vykřikla. ,,Až se o tom dozví Odin, spálí celou tuhle zemi na popel." Řekla vyrovnaně, i když uvnitř její mysl hořela. ,,Nedozví. Odin je mrtev. Trůn zůstal nechráněný."