Dark Sea - Vlny času

19. Přeměňování není tak jednoduché

,,K zemi!" Křikla, těsně poté, co záře malinko pominula. Všichni se snažili běžet do paláce, a ti, kteří to nestíhali, se alespoň přikrčili. Když Adele viděla, že se nikomu nemůže nic stát, otočila se na hejno dvouhlavých ptáků rozprostřených snad všude okolo ní, sama pro sebe se ledově usmála a rozpřáhla ruce. Z jejího hrudníku vytrysklo sytě žluté mlhavé světlo, zemí zatřásla tlaková vlna a černí ptáci popadali na vlhkou půdu.
,,Vážně?" Upřel na ni pohled Theodor, jakmile se trošku vzpamatoval. Adele se ladně snesla k zemi a rozešla se směrem k paláci a Theodora si nevšímala. ,,Tos nemohla přijít dřív? Připomínáš mi jednu ženskou z budoucnosti, ta taky chodila na poslední chvíli. Ale počkat, jestlipak jsi s ní 'nepracovala'? Jasně že ano! Měla by jsi se přestat stýkat s těma Avengers, akorát tě kazí!" Rozkřikl se na ni, ovšem ona se ho ze všech sil snažila nevnímat a pomáhala vstát všem, které tlaková vlna porazila na zem. ,,Odkud znáš Avengers? Tobě jsem o nich nikdy neříkala. A žádnou 'ženskou, která chodí na poslední chvíli' neznám. Jedině - od kdy vidíš do budoucnosti? Carol se k nám ještě nepřidala, až za několik let." Theodor se rozpačitě usmál a koutkem oka pohlédl na Ervina. ,,Já ne." Odsekl a raději odklopýtal do poničeného paláce, kde se protáhl kolem Katherine a šel směrem ke svému pokoji. ,,Adele!" Zajásala zelenooká dívka, jako kdyby přítomnost Theodora ji umlčovala, a teď když odešel, mohla konečně mluvit.
Adele vydechla úlevou. ,,Katherine! Konečně tě vidím na vlastní oči. Jsi celá? Není ti nic?" Drobná dívka se usmála a zavrtěla hlavou.
,,Pojďte, sedneme si uvnitř, kde budu moct rovnou ošetřovat zraněné." Postavila se mezi ně April, která pomáhala Faith na nohy.

,,Už tě to Simon naučil ovládat?" Poukázala Adele na kámen času, který byl stále zavěšený na krku Katherine.
Seděly na dřevěných židlích v ošetřovně, kde se April s Carmen staraly o ty, kteří utrpěli zranění. I přes to, že i sama April byla popálená a měla tržnou ránu na noze, obvázala si to pouhým obvazem a pomáhala ostatním. To byla věc, kterou na jejich učitelce všichni obdivovali, i když kvůli tomu bývala dost tvrdohlavá.
,,Ne. Ještě ne, říká, že nejdřív musím pochopit magii jako takovou a pak až můžu ovládat něco mocnějšího." Adele se tomu zasměje, nemohla uvěřit že je Simon po všech těch letech stále stejný. ,,Přesně to říkával i mně. A víš co? Já ho ignorovala a podívej kde jsem teď! Jsem držitelka jednoho z kamenů nekonečna, už několikrát jsem pomohla zachránit Zemi, jak říkal Theodor - jsem v týmu Avengers, a je toho ještě spousta. Hlavní je, stát si za svým."
Kdo jsou Avengers? Byla první věc, která Katherine napadla. Ovšem než se stihla zeptat, do jejich rozhovoru se vmísil Finn, s rozseklým obočím. ,,Tohle je všechno moc hezký, ale zachránila jsi tu zbývající část Nihilu?" Zarazily se. Adele si ho nevrle prohlédla a svraštila čelo. ,,Tys mi opravdu chyběl," povzdechla si, ,,máš o mně snad nějaké pochyby? To já jsem bohyně realit, ne ty. Jasně že jsem se všechny zachránila. A jestli mi nevěříš, použij magický dvířka a přesvědč se na vlastní oči."
,,Magický dvířka?" Nechápal, ale nebyl sám. Ani Katherine neměla ani ponětí o jakých dvířkách mluví. ,,Ano, tak jsme tomu říkali kdysi my. Že, Felixi?" Adele spatřila jak se přibližuje, tak se zvedla ze židle a rozběhla se mu naproti. ,,Pořád tu učíš? Nepřišel už Simon na tvé 'tajné noční vycházky', které se stejně konají i přes den?" Oba se nad tím zasmáli, na což se obejmuli. Katherine si všimla výhružného pohledu April, který mířila na Adele.
V tu chvíli jí došlo, co se odehrává mezi jejími učiteli, jaký vztah k sobě mají. Když je poprvé spatřila, myslela si, že jejich vztah je čistě profesní, ale jakmile je o něco víc poznala, byla si jistá, že mezi nimi bylo něco víc. A až teď jí to došlo. Plácla se do čela, jak mohla být celou dobu tak slepá a nevšimnout si probíhajícího vztahu plného lásky, který mezi April a Felixem doslova jiskřil?
,,Potřebuju všechny lidi schopný pohybu, aby mi šli pomoct." Náhle zvážnil a odtáhl se od Adele.

Na ošetřovně zůstala jenom Katherine, která pomáhala April, spící Elvira, Faith s popálenýma oběma nohama a Woody, celý zarudlý.
Zrovna pokládala led na Woodyho obnaženou hrud, přičemž vnímala každou popáleninu a každý drobný šrám na jeho těle, když na ni April promluvila.
,,Jestliže nás Olivie našla, nebylo by od věci, kdyby ses alespoň trochu naučila spolupracovat s tvým conatusem. Nechci tím říct, že bys s ním do teď nespolupracovala, ale teď, když je volný, se otevřeli dveře nových možností." Usmála se. Katherine se nadchla při představě co všechno teď může Tobias dělat, ale když se ohlédla, aby ho spatřila, její nadšení krapet pohaslo když viděla jak se drobná ještěrka snažila napít ze skleničky, kterou tam nechal Theodor. Proč zrovna ještěrka?
,,Říkala jsi, že máš taky conatuse. Ale kde, za můj celý pobyt zde jsem ho ani jednou neviděla. Jak vypadá? Jak se jmenuje? Přivoláš ho?" Vyhrkla Katherine najednou, přičemž se Tobias odmrštil od nočního stolku a dopadl na měkký polštář, hned vedle Woodyho hlavy. ,,Ji. Je to Aurora. Mohla bys prosím otevřít okno?" Ovšem Katherine byla v rozpacích, neboť se obávala Tobiasovo úmyslů, když se krčil u Woodyho, přísahala by, že slyší jak se směje. Ještěrka jedna protivná.
Popadla ho a i s ním se rozběhla k oknu, které otevřela dokořán a vyčkávala co se bude dít dál. Po chvíli kolem ní prolétl mohutný, avšak elegantní orel, a usadil se u April. ,,Vážně? Proč ona je orel a já - tohle? Zasloužím si být něco víc!" Zavstekal se Tobias, ale dívka ho ani tak nevnímala. Byla sice pravda, že by byla radši kdyby byl něco... jiného, ale ještě by se z něj stal červ, přinejlepším slimák. ,,Je," nezmohla se na žádná slova. ,,Je nádherná." Vydechla nakonec. ,,Katherine, od teď budeš každodenně chodit na mé hodiny o conatusech, společně s Finnem. Myslím, že se o nich potřebujete dozvědět všechno. Ale s něčím základním můžeme začít už teď, co na to říkáš?" Zelenooká mlčky přikývla a vysadila si Tobiase na rameno. ,,Přeměna. Auroro?" Pokynula orlici a ona se snesla na zem, kde se ladně postavila. Najednou se její tvar docela změnil, a než se nadáli, místo orla zírali na černého psa. To do místnosti vtrhla i Claire a začala na něj vrčet. Aurora se přeměnila zpět na orla a vzlétla ke stropu, kam na ni stěně nemohlo. April Claire vzala do náruče a podrbala ji za ušima. ,,Ta je od Evelyn, že?" Světlovláska se podivila, jak může vědět, od koho je? Nejistě pokývala hlavou.
,,Dobře, na tom nezáleží, zkus to teď ty." Řekla April a Katherine chvíli trvalo než přišla na to, co myslela. Opatrně, i když měla chuť s ním hodit o zem, položila Tobiase a usmála se na něj. ,,Úžasný, jsem na studený podlaze, vidím tvoje nohy z prvního místa a nevím co mám dělat. Zkus se zeptat, něco udělat, já nevím. Ale rád bych se konečně někam dostal, můžeš se konečně zeptat co teď?" Zanadával si, což jí přišlo celkem zábavné, když jí v podstatě vyhrožovala ještěrka.

,,Jo! To je ono! Cítíš ten jemný chlad v hrudi?" Naváděla je April po několika nepovedených pokusech. ,,Jo," vyhrkla Katherine úžasem. ,,Ó můj bože, Katherine! Se mnou se něco děje, opravdu, cítím to! Moje noha - koukni se na mojí nohu!" A měl pravdu, když se podívala na jeho zadní končetinu, něco se s ní dělo. Stejně jako s celým tělem. Mráz. Její hrudí proletěl jako sněhová bouře, když se Tobias změnil. Ztratila rovnováhu a musela se opřít o lehátko, kde ji zachytila něčí ruka. Woody. Povzbudivě se na ni usmál, čímž jí dodal odvahu, aby se podívala na Tobiase. Ztuhla.
,,A tohle měl být medvěd?" Všichni propadli v společný výbuch smíchu, neboť to, co se nacházelo před nimi se podobalo jak ještěrce, tak medvědovi. Tobias něco zavřel a otočil k nim chlupatými zády, z kterých vyčuhoval ještěrčí ocas. ,,Možná příště zkus něco méně náročného, třeba motýla."