Dark Sea - Vlny času

34. Vše má svůj konec

Dalšího dne rána Katherine po dlouhé době zahlédla svůj odraz v zrcadle. Ovšem nebyla to ušpiněná dívka s rozcuchanými vlasy, kterou zahlédla, nýbrž elegantní světlovláska s pokožkou čistší než kdy jindy. ,,Potrpím si na dokonalosti." Bez sebemenšího zájmu konstatoval Nathan, načež vyšel ze dveří a zamířil za doktorkou.
,,Nemusíš tam chodit." Snažila se ho Katherine přesvědčit. Neustále. Pořád dokola. Někde v hlouby duše doufala, že by Simona nemuseli najít, jenže se obávala, že už ho dávno našli.
On se dokáže ubránit, opakovala si stále v hlavě. A měla pravdu, Simon je nejlepší mág, kterého kdy znala, avšak spojení její síly, doktorčiny a nějaké třetí, neznámé? To by nemuselo skončit nejlépe.

,,Doktorko," vstoupil do ohromného sálu Nathan a předvedl jemnou úklonu. Ona jen beze slov pokynula, ať ji následuje. Nathan tak udělal.
,,Víš co máš dělat. Někde tam se bude ukrývat, musíš ho najít a zabít ho. Ty víš jak, nezklam mne." Ne. Zůstaň. Prosím. Katherine, uzavřena ve vlastním těle sebou trhala, křičela, snažila se dostat na povrch, aby tomu mohla zabránit. Věděla co přijde. ,,Nathane!" Pozdě. Nathan kývl a teleportoval se do říše, kterou Katherine dobře poznávala. Historia. Co Simon dělá zrovna zde? ,,Nechoď tam! Prosím!" Pokoušela se znova dotknout své magie, ale mezi nimi Nathan postavil obrovskou zeď, kterou nešlo nijak přelézt, ani obejít. Byla odříznuta ode všeho, co předtím považovala za samozřejmost. Když ještě byla pirát, nikdy ji nenapadlo, jak skončí. Zamkntutá ve vlastním těle, živá zbraň. Proto vlastně vyrůstala, aby se v budoucnu stala chodící zbraní.
Nathan se vznesl a letěl k polorozbořenému paláci, kde vletěl rozbitým oknem přímo do jídelny. Vše tam bylo přeházené, střepy a třísky se válely všude po zemi, částečky prachu pokryly všechno slušnou vrstvou.
Potichu našlapoval před sebe, až se dostal ke schodišti, kde zamířil do patra, přičemž si prohlížel všechny obrazy a všelijaké ozdoby.
S jistotou jakou chodil, přesně věděl kam jde. V Katherine už pomalu vyhasínal i ten poslední plamínek naděje na to, že tam Simon nebude. Cítila ho. Neměla ponětí jak, ale cítila.
Jenže Nathan zřejmě též, proto šel přímo k jeho pracovně. Pomalu nastevřel vrzavé dveře, a u okna opravdu stál Simon. I přestože hleděl z okna, oba moc dobře věděli, že o jejich příchodu věděl už v době, kdy se Nathan přemístil do Historie.
,,Zabiješ jednou, už nepřestaneš. Věř mi, mnou to vše pouze začne. Bude od tebe žádat zavraždění všech jejích nepřátel, a to stále nemusí být konec." Promluvil staře a moudře, ovšem k nim se vůbec neotočil, zůstal stát čelem k oknu. ,,Nikomu nebudu sloužit. Udělám, co mi přijde za vhodné." Najednou Nathan měl co dělat aby se ovládl, snažil se zůstat klidný a vyrovnaný, ale jakoby mu to všechno někdo sebral. Koutky mu cukaly, už chtěl mít Simona mrtvého, schouleného bez dechu u jeho nohou.
,,Neměl jsem to dělat. Měl jsem Katherine zachránit před sebou samým. Před mou lidskostí. Kdybych nemyslel jen na sebe, mohla by teď vést spokojený život, plný radosti, lásky,-" prudce se podíval na Nathana, který se chystal vyslat magii, aby ho pohltila. Simon jeho kouzlo nechal rozplynout jako obyčejnou páru. Katherine se alespoň částečně ulevilo, bojoval. ,,Tohle se mělo stát! Katherine k tomu byla předurčena, vždy měla být pouhá zbraň!" Křičel, mezitím co na Simona sesílal všemožné kledby. ,,Není nic a nikdy ničím nebude! Jen já dokážu její sílu využít správně!" Paprsky zářící z jejich rukou se vzájemně střetli, čímž vytvořili pomyslný provaz mezi Nathanem a Simonem. ,,Nech ho být!" Křikla, jenže Nathan ji nevnímal.
,,To možná ano, ovšem ona se nedala. Je to nejsilnější člověk ve vesmíru, už od mala jsem to věděl. To Katherine mě změnila, bez ní bych byl stále stejný Simon, který učí děti akorát pro to, abych se následně mohl prodat. Kolik studentů už kvůli mě skončilo v otroctví!" Chraplavě se zasmál, po tváři se mu pomalu skoulela slaná slza. ,,Nikdo mě nikdy předtím, a to už žiji několik tisíciletí, nedokázal tak moc oslnit, jako právě ona. Nebýt Katherine, byl bych nikdo. Celý život bych žil v jedné velké lži, až bych v ní jednou i zemřel. Buďto sám, nebo obklopen falešnými lidmi. Ale teď - teď musím udělat to, co jsem měl udělat už dávno." Mezitím co mluvil, střed paprsku se stále přibližoval k Nathanovi, až byl od něj na dosah ruky. Chce zabít Nathana. Radostně napadlo Katherine. Ovšem s Nathanem půjde i ona. Nemůže ho zabít tak, aby ona zůstala naživu. Chtěla vykřiknout, zastavit to všechno. Ovšem smířila se s tím, obětuje se pro vyšší dobro.
Simonova magie byla jednoduše silnější než Nathanova, všechna soustředěná síla už byla přímo před ním, ošlehávala mu tvář.
Z lesklých očí se Simonovi valila jedna slza za druhou, ovšem nemohl si je setřít.
,,Mrzí mě to, Katherine." Pronesl z posledních sil. ,,Mám tě ráda, Simone." Šťastně se uvnitř Katherine usmála, smířená se svou smrtí.
A pak se to stalo, Simonova magie se dotkla dívčiného hrudníku, načež místnost prozářilo bílé světlo.

Ovšem Simon přestal. Stačil jeden pouhý pohyb rukou, a vše by tím ukončil, všechno to trápení, jenže on tam pouze stál a s zasmušilým úsměvem na rtech pozoroval paprsek, který se k němu rychlostí světla blížil. Než Katherine stihla postřehnout co se děje, Simon se bez života skácel k zemi. ,,Ne! To ne! Já to měla být!" Řvala na Nathana, do hlasu se jí dostala hysterie. Rozvzlikala se, mezi hlesy zoufale vykřikovala, opakovala se. ,,Měla jsem to být já..." 
Nathan stál jako zkamenělý, nebyl schopen pohybu. Jen tupě zíral na Simonovo tělo, schoulené před ním. Přesně tak to přeci chtěl, tak proč necítil za dosti učinění? Měl by se cítit šťastněji, ne tak náhle ztrápeně.
Popošel k němu a sklonil se, aby starému muži změřil tep a ověřil si tím, že je skutečně mrtev. ,,Nemůže být! Simon by takto nikdy nezemřel!"
Nathan se mrazivě usmál. Žádný tep nezaznamenal. ,,Vyhrál jsem. Už mě nikdo neporazí." Začal se příšerně smát, otáčel se dokola s šíleně se smál.
Dívce se v paměti znova vybavil onen pohled, kterým se na ni Simon podíval v New Yorku, chvíli před tím, než zmizel i s vlnou.

Ten pohled, který patřil pouze jí.

Nikomu jinému.

V tu ránu se Katherine rozsvítilo. I slova, co pronesl byla mířena jen k ní. Ne k Nathanovi, jak se mylně domnívala.

,,Máš čas. Běž."
Snažil se ji zachránit, kdyby to on nedokázal. A ani o tom nevěděla. Simon měl pravdu, ovládala čas. Vždy se pokoušela použít buď své schopnosti, nebo magii, ovšem obojí Nathan zablokoval. Udělal to samé i s kamenem času? Na krku ho pověšený neměla, avšak jestli byla pravda to, co říkal Simon, Evelyn záhadným způsobem propojila Katherine s kamenem.
Pokusila se ho přivolat, jenže se nic nedělo. ,,O co se pokoušíš, drahá Katherine?" Posměšně se zeptal Nathan, když vycítil dívčinu aktivitu. Neodpověděla. ,,Ať zkoušíš cokoliv, nepůjde ti to, všechnu magii ovládám já!" V tom možná měl pravdu, ovšem světlovláska nepoužívala magii, bylo to cosi neznámého, uvnitř jí. Netušila co to je, jen že to určitě funguje. Nějak.
V tu chvíli odněkud z paláce slyšeli rozbití okna, další věci a další. Stále se to s rámusem přibližovalo, až se před nimi zjevil malý zelený kamínek. Svým způsobem připomínal Thorovo kladivo, také ho ani zeď nezastavila.
,,Ne! To je nemožné!" Úzkostlivě vyjekl Nathan.
Katherine ho nevnímala, musela se soustředit jen a pouze na kámen nekonečna, levitujicí před ní. Na moment musela z hlavy vypustit chmury, celého Simona, všechny její přátele. Celým svým tělem se soustředila na Nathana a kámen.
A pak se to stalo, zelený záblesk světla ji oslepil a její tělo se svalilo k zemi, vedle Simona. Usmála se, byla konečně volná, mohla se zas hýbat. Stačilo jen její tělo vrátit v čase, čímž vrátila i Nathana. Ovšem úsměv jí z tváře vymizel, při pohledu na Simona se jí do očí nahrnuly slzy.
,,Simone... mrzí mě to..." hlesla.
Několikrát na to se pokoušela vrátit Simona časem, čímž by ho oživila, avšak nic nefungovalo. Žádná magie. Žádný kámen. Byl mrtev. Nadobro. Nakonec ho vynesla nahoru, do jeho pokoje, kde ho položila na postel. Okolo jeho těla vytvořila bariéru, aby se postupně nerozložilo a klekla si k němu. ,,Vrátím se sem, společně se všemi. Vystrojíme ti ten nejlepší pohřeb, který kdo měl, slibuju." A se slzami v očích se přemístila za doktorkou Songovou.