Dark Sea - Vlny času

33. Už zítra

Adele po vyčerpávajícím rozhovoru s královnou vyříženě padla na postel. Nechtěla jít na žádnou pitomou slavnost, chtěla se jen vrátit domů. Na Asgard. Jak jen mohla nebýt při otcově smrti? Možná by tomu mohla zabránit. Kdo teď bude vládnout? Thor? Loki? Nebo řízení Asgardu připadne někomu úplně jinému? Musí něco udělat. Mohla by zavolat Heimdalla, jenže to by znamenalo, že nechá přátele ve štychu. Všechno bylo příliš složité.

,,Adele? Už jsi připravená?" Vletěla do místnosti natěšená Sylve, s Lenny v patách. Ovšem jakmile spatřily upocenou dívku spící spánkem plných nočních můr, zarazily se. ,,Ne! Neberte mi ho! Prosím.." Vykřikla najednou, až sebou obě dívky škubly. ,,Nechte ho... nezabíjejte ho..." křičela ze spánku, z očí se jí valily slané slzy, rozcuchané světlé vlasy se dívce lepily na zpocenou tvář. ,,Adele," přiběhla okamžitě Lenny k posteli a konejšivě promluvila. Světlovláska se probrala, s očima zalepenýma od slz se schoulila k Lenny. ,,Všechno bude zase dobré. Přežijeme slavnost a můžeme jít zpět. Nikomu se už nic nestane." Adele k ní vzhlédla uslzeným pohledem plným lítosti. ,,Lhala. Doktorka nám lhala, nikdy se zpět nevrátíme. Zbytek našich životů strávíme právě zde."
Pověděla jim vše co jí předtím řekla královna. O její svatbě, o Simonovi, akorát věc s Odinem jim zatajila. Uznala, že je to nepodstatné. A v tu chvíli také bylo.

,,Musíme pryč. Co nejdříve. Tady už nechci být ani o minutu déle." Rozhodla Sylve, zřejmě dosti vystrašená věcmi, které se právě dozvěděla. ,,Ne, dnes se musíme chovat normálně. Neříkejte to nikomu, určitě vymyslíme nějaký plán." Snad dřív než bude pozdě. To už ale Adele neřekla. Sama se bála následující oslavy, ale věděla co přijde, pokud bude vzdorovat. Královna zabije všechny její přátele.
,,Pokud tedy máme na tu slavnost jít, musíme tě dát do pořádku." Usmála se Lenny, aby alespoň na chvíli zastrašila tu chmurnou náladu.

Když poté, už zcela připravené, vycházely z pokoje, nikdo by na nich nepoznal jak moc jsou ztrápené. Jejich krása všechen smutek zahalila pod neviditelný plášť, který mohly odkrýt jen ony samy.
,,Právě včas, vyrážíme!" Zaburácel Roland. Adele si všimla, že se na chodbě nashromáždili už všichni kromě Carmen. Ze zdravotnictví se ještě nevrátila.
Přicházeli na náměstí, kde byly rozestaveny stoly s všemožným jídlem a pitím, okolo stáli šašci a kejklíři, a plno dalších lidí, připravených na řádnou slavnost. Když si král všiml jejich příchodu, hromově zatleskal a vstal. ,,Dnes bych tu chtěl přivítat naše nové hosty! Rád bych k tomu dodal něco emotivního, ovšem zde nejde říct nic jiného, než bavte se! Jezte pijte co hrdlo ráčí! Nikdo vám v tom nebrání!" Ozval se hromadný potlesk, podpořeným začínajícím hukotem lidí. Písně se začaly ozývat z každé strany, radostné ječení dětí se rozléhalo po celém náměstí. Všichni se bavili, dokonce i Sylve s Lenny se do jisté míry uvolnily. U Lenny za to mohl stojan s plátnem, u kterého se dokázala vždy uklidnit, a u Sylve to zapříčinil kluk, ne o moc starší než ona. Bavil ji svými vtipy, ukazoval jí zajímavá místa na náměstí, až spolu nakonec zaběhli do vysoké věže, kde společně pozorovali stmívající se oblohu. Jediná Adele se nebavila, sledovala děj okolo, ale k ničemu se nepřidala. Až když se setmělo a oslava byla v plném proudu, na osamocenou lavičku si k ní přisedl Theo. ,,Asi úplně nemáš ráda velké slavnosti, co?" Adele v ránu odhodila všechnu přetvářku a sklíčeně zavrtěla hlavou. ,,Na můj vkus je tu příliš lidí. Chybí mi domov." Theo se zatvářil nejistě. Věděl o tom? A i kdyby, o čem přesně? O jejich svatbě, nebo o Simonově prodávání dětí jako otroků?
,,To mě mrzí." Vysoukal ze sebe, po čemž následovalo ticho. Dlouhé ticho. Přerušil to až královnin pronikavý hlas. ,,Dámy a pánové, dnes jsme se tu sešli, abychom vám oznámili velice radostnou zprávu!" Odezva z davu byla v podobě ohromého hvízdání a tleskání, které jak se zdálo, nemělo konce. ,,To mě zajímá kvůli čemu takový povyk." Trpce se ušklíbl Theo, čemuž dívka nemohla uvěřit. On o ničem neví. Královna to připravila sama.
,,S radostí vám můžu oznámit, že mého syna syna čeká sňatek s princeznou Asgardu! A díky tomuto velkolepému manželství se naše říše naleznou v míru." Theův výraz zamrzl. ,,Omluv mě." Zamumlal a vyrazil do jásajícího davu. Takže to nevěděl. ,,A aby těch překvapení nebylo málo, svatba se uskuteční hned zítra!"

Nathan se zastavil na místě, všichni přítomní na něj upřeli svůj zrak. ,,Katherine..." hlesl Rapskal. Doktorka se zlověstně ušklíbla, zřejmě potěšena sama sebou, jak v hodnou chvíli přišla. ,,Kde jsi celou tu dobu byla?! Schovávala ses někde pod peřinou jako malé dítě?" Začala po ní řvát Marilyn jako utržená ze řetězů.
Kdyby věděla kde celou dobu byla, co zažila, o koho přišla. Kdyby věděla s kým mluví, že ta světlovlasá drobná dívka, stojící před nimi není Katherine.
Nathan protáhl ústa do ledového úsměvu,  až několika studentům zamrazilo v zádech.
,,Nathane, následuj mne." Promluvila konečně doktorka, jako by se právě vzpamatovala. ,,Nathane? Kdo je Nathan? Proč Katherine zase odchází?" Polekaně šeptali ostatní mezi sebou, docela zmateni příchodem a náhlým odchodem dívky.
Nathan doktorku bezproblémově následoval, až do vzdálené prázdné místnosti. ,,Simon tě vyslal zabít mě, a se mnou zničit i celou mou práci, že ano?" Nathan zaskočený doktorčinou znalostí nejistě přikrývl. Netušil odkud ho znala, odkud věděla jeho plány, o to víc mu naháněla hrůzu, i když to nechtěl uznat. ,,A co ti za to nabídl? Dostatek těl na pár let?" Posměšně si ho prohlédla.
,,Přísun neomezené magie, s kterou si budu moct podmanit Zemi." Doktorka se na to natolik rozesmála, že jí trvalo nejméně pár minut, než se konečně uklidnila. ,,A opravdu si myslíš, že tě nechá ovládnout svět? Magii ti možná opravdu dá, ale něco takového by již nikdy nepovolil. Já ti mohu dát mnohem více, přidej se na mou stranu." Katherine se zděsila, věděla co přijde, pokud Nathan doktorce podlehne. Pošle ho zabít Simona. ,,Jaké věci přesně," tohle pro Katherine bylo špatné. Nevzpíral se, přemýšlí nad doktorčinou nabídkou. ,,Propůjčila bych ti také neomezenou magii, aby sis nepřipadal ošizen, k tomu ti na vlastní kůži přísahám, že si se Zemí budeš moci udělat co budeš chtít, přeci jenom, planet je ve vesmíru mnoho, Země je jen jedna nepodstatná. Dále ti můžu slíbit vládu nad všemi conatusi, kteří se tu momentálně nachází. Katherinino tělo si budeš moci ponechat, přeci jenom, lepší zde nenajdeme. Jediné co za to budu chtít, abys v bitvách vždy stál po mém boku. Zítra půjdeme společně zabít Simona, vím kde se přesně bude nacházet." Zamyslel se, ale už dávno měl jasno. Doktorka Songová ho dokonale přesvědčila. ,,Tak tedy platí."