Po rušné noci, plné činností od uklízení trosek, přes odnášení ptačích těl do pracovny, až po vytvoření účinnější obrany na všech vstupech do Historie, neulehli ani na hodinu, když do jejich pokojů vnikly první sluneční paprsky od vycházejícího slunce.
,,Bré ráno," napůl ještě ve spánku se Katherine přiloudala do jídelny, s Tobiasem na rameni. Všichni přítomní na ni rozespale pokývali nebo se usmáli a dál se věnovali jídlu. Sedla si vedle Finna a nabrala si misku cereálií. S velkou dávkou čokolády, jak ji o to Tobias žádal.
,,Proč jsi mi neřekla o tvým conatusovi už předtím?" Vyrušil ji z nádherné snídaňové harmonie Finnův hlas. ,,Má jméno, Tobias." Protočil oči sloup. Katherine se usmála a opět dala jídlo na první místo. Ovšem když spatřila modrou ještěrku jak se jí prohrabuje v cereáliích a hledá kousíčky čokolády plovoucí v mléku, s prosebným pohledem se podívala na April. ,,Proč se mi to přehrabuje v mojí snídani a loví to čokoládu?" Povzdychla si a odstrčila misku od sebe. ,,Vážně jsi o mně právě mluvila jako o 'tom'?" Uraženě se ozval Tobias, ovšem dívka ho nevnímala. ,,Na to si budeš muset zvyknout. Conatusové mají opravdu rádi čokoládu, ale nesmí jí zase moc. Nic jim to neudělá, jenom se chvíli ty i on budete cítit - omámeně." Ervin se ušklíbl, ale nic neříkal. Bylo to divné, Elvira byla na ošetřovně, a tak měla Katherine jedinečnou příležitost vidět každého samotného. Škubla sebou, posunula misku zase blíže k sobě a vylovila Tobiase, doslova potopeného v mléku a položila ho na stůl.
Finn do ní nepatrně strčil, čímž dal najevo, že chce aby mu odpověděla na jeho otázku. ,,Já nevím! Chtěla jsem ti to říct, ale pak nějak nebyl čas a potom jsem na to úplně zapomněla. Spokojený? A proč jsi mi o něj vlastně neřekl ty?" Mlčky ji pozoroval, stejně jako všichni v místnosti. ,,Vaši conatusové o sobě ovšem věděli už dlouho předtím." Ozvala se April, ignorující překvapené obličeje všech ostatních. ,,Cože?" Vyhrkli Finn a Katherine současně. ,,Jestli-že se v přítomnosti jednoho conatuse objeví další, zjistí to. Většinou. Každopádně díky tomu mě Aurora ujistila, že je v sobě máte." V místnosti nastalo ohlušující ticho, obvzlášť Katherine a Finn ani nedutali a přemýšleli.
,,Kde je vlastně Tommy? Od včera jsem ho nikde neviděl." Ozval se až Ervin, aby mohl změnit téma na něco jiného. ,,Nejspíš bude jenom někde v paláci, možná si šel ven vyvětrat hlavu, ale to on občas dělává." Zatřásl hlavou Finn. Nechtěl se tím nijak zvlášť zabývat, snažil se od svého conatuse zjistit, proč se nikdy nezmínil o Tobiasovi.
,,Naposledy jsem ho viděl, když jsem ho posílal do úkrytu, za Sylve a Doylem." Napřímil se Felix nad šálkem kávy, ve které mu April z pěny vytvořila srdce. ,,A dorazil tam, Doyle?" Zeptala se April. On ovšem stále zaujatě hleděl na stránky z tlusté knihy před sebou, naprosto unesen dějem, takže to vypadalo že jejich debatu o conatusech absolutně nevnímal. ,,Sakra Doyle, kolik jsi přečetl knih za dobu co jsem tu?" Odtrhl zrak od popsaných stránek a prohlédl si Katherine. ,,Čtyři. A jsem v polovině páté." Vydechla úžasem, takovou věc nikdy nemohla pochopit. Finn se na něj nevěřícně podíval, ale ostatní na to vypadali zvyklí. ,,Bože, měl bys mě někdy naučit číst. Ale to je momentálně jedno, dorazil k vám včera Tommy? Do toho úkrytu?" Doyle svraštil obočí, zamyslel se a nakonec zavrtěl hlavou. ,,Ne, k nám už nedorazil."
,,Co se tu děje? Proč všichni zíráte jak kdyby vám před nosem ulétla snídaně?" Vešla do místnosti Adele. ,,Kéž by snídaně. Nevidělas někde Tommyho?" Usrkl ze svého šálku Felix, a stejně jako všichni se podíval na Adele. ,,Jo, jo, proběhl kolem mě, tak jsem mu řekla ať neběhá. Zastavil se, zeptal se mě kde je Katherine, já odvětila že nevím a to je konec příběhu. Tečka. Katherine, můžeš? Máme ještě práci."
,,Musím tě naučit zacházet s kamenem času, jenže je problém, že já to neumím. Jediný kdo by tě to tu mohl naučit je Simon, který je momentálně nezvěstný. Nějaký nápad?" Seděly na židlích v menší dílně, kde byly daleko z doslechu. ,,April? Felix?" Navrhla Katherine, načež se modrooká dívka zvedla a začala se přehrabovat ve věcech. ,,April plní Simonovo rozkazy, ta nám s tím nepomůže. A Felix, ten už vůbec nebude vědět jak se s tím zachází. Kde jenom je ta věc," nakopla menší dřevěnou truhlu, když v ní nenašla to, co hledala. ,,Někde tu být musí - vždyť Simon jí sem někam dával, viděla jsem to. A!" Zpoza několika starých a věkem zašlých věcí vytáhla zaprášený náhrdelník. Sfoukla z něj vrstvu prachu, který se rozvířil okolo, a usmála se. ,,Tady, Agamattovo oko, vlož do toho ten kámen, mělo by ti to pomáhat." Podala jí náhrdelník a Katherine s nejistotou vzala do rukou.
,,Vážně teď budu muset s sebou tahat tohle?" Podívala se na Tobiase, ale ten se jen zašklebil. Netušila že ještěrka může dělat takové obličeje.
Chvíli jí trvalo, než přišla na to kam zelený kámen patří, ale nakonec do toho vklouzl. Celé se to pohlo, kámen času zazářil a pak se zdálo, že se to uzavřelo. Katherine si Agamattovo oko nasadila přes hlavu a cítila náhlou zátěž, když už na jejím krku nevisel pouze jeden malý kamínek.
,,Připomínáš mi.. jasně! Že mě to nenapadlo dřív. Pojď, už vím kdo nám s tím pomůže." Promnula si Adele kořen nosu, a než se zelenooká dívka stačila vzpamatovat, táhla ji ke "kouzelným dvířkám", jak to nazývala.
,,Haló, je někdo doma?" Zaklepala Adele na obrovité dveře. Nacházely se v New Yorku, před tak nějak obyčejnou budovou, takže Katherine nechápala proč ji sem Adele mermomocí chtěla vzít.
,,Sakra otevřete ty zatracený dveře!" To už bušila jako o život, a zrovna když uvažovala jestli ty dveře má vyrazit nebo v nich udělat otvor a ním prolézt, otevřel muž v prapodivném hábitu. Katherine se ošila, neboť jí to připomnělo sen, který se jí zdál o Adele. Změřil si modrookou dívku od hlavy k patě a pokýval hlavou, ovšem jakmile si všiml i Katherine, ťukl s rukama o sebe a zjevila se dvě oranžová kolečka. Zaujal obranný postoj, kolečka před sebou jako štíty a až když ho Adele zarazila, jeho ostražitost malinko pominula. Ale nedalo se říct že by dočista vyhasla, neustále si Katherine prohlížel.
,,Je tu Prastará?" Zeptala se Adele, načež jim pokynul, ať ho následují. Když za ním vešly dovnitř, vyskytl se jim pohled na mohutné schodiště a několik napohled prapodivných sošek, nádob a bůh ví čeho všeho.
,,Tak tady se někdo opravdu vyžívá v umění." Hlesla Katherine, když to všechno spatřila. Přišla blíže k věci, která vypadala jako obrovská váza a prozkoumávala ji pohledem. ,,Nedotýkat! Běž od toho raději dál, ještě bys tu něco provedla." Okřikl ji ten muž a Katherine už teď s jistotou věděla, že ho nikdy mít ráda nebude, ať by udělal cokoliv. Nelíbilo se jí, že s ní zacházel jako s dítětem, takže upřímně doufala v Prastarou, ta by mohla být alespoň o něco přívětivější. Když se vracela zpátky k Adele, vyplázla na muže jazyk, protože jak jinak dokázat svoji dospělost. Naštěstí si jí nevšiml, za což byla Katherine ráda.
,,Tohle je Mordo, zkus ho prosím ihned nevyprovokovat. Ráda bych si tu udržela vítání s otevřenou náručí." Řekla šeptem Adele, ovšem Katherine nestačila nic namítnout. Ze schodů před nimi scházela holohlavá, napohled moudrá žena a vřele se usmívala. ,,Copak tě k nám přivádí, drahá Adele?"
ČTEŠ
Dark Sea - Vlny času
Fantasía-Druhá část příběhu Dark Sea- Spokojeně si sedly do jedné z kuchyní, a jen si povídaly. I přes to, že si neměly co říct a jejich řeč byla zasekávaná, Katherine si po dlouhé době připadala v bezpečí. Zavrtěla se na měkkém polštáři a usrkla z šálku ka...
