Dark Sea - Vlny času

30. Všechno byla lež

,,Rolande!" Zahřměla Lenny, když přiběhla za ostatními na kraj propasti. Roland se na ni otočil s polekaným výrazem ve tváři, zřejmě stejně překvapený jako všichni ostatní. ,,Jak se teď přes to máme asi dostat, hm? To to máme přelet nebo co? Není tu žádná cesta!" Nevnímala pohledy ostatních, kráčela přímo k němu, přičemž si na něj vylévala svou zlost. ,,Já.." snažil se bránit, ovšem ji v tu chvíli nic nezastavilo. ,,Ano, všechno ty. Táhli jsme se sem přes neprůchodnou džungli, s vidinou krásného přivítání od krále, přepsání v měkkých postelích, výborné hostiny a pak zjistíme že se tam ani nemůžeme dostat? Podívej se na Carmen, nutně potřebuje lékaře!" Roland stál jako přimražený k zemi, neschopen slova, stejně jako většina. Vše se rozpohybovalo až když se Lenny začala motat, narazila do Woodyho, kterému se ji nepovedlo zachytit, což způsobilo to, že spadla přímo na Felixe. Pokusila se znova vstát, ovšem hlava se jí začala točit a celý svět s ní.
,,Lenny, radši si sedni." Někde z dáli slyšela milý hlas, jenže nepoznala čí je, před očima se jí zamlžovalo, na ramenou cítila cizí doteky, poté upadla do bezvědomí.
Ležela na zádech ve stínu, kde vedle ní odpočívala Carmen společně s Felixem. Zbytek byl na hlídkách, hledali možnou cestu přes propast, nebo se poflakovali někde poblíž.
,,Dostaneme se přes to?" Připlížila se Adele ze zadu k Rolandovi, který seděl na okraji propasti a hleděl k městu. Nic neodpověděl, jen se na modrookou dívku podíval. Přisedla si k němu, nebála se pádu, nebála se města, bála se o ně. Když se nedostanou ke králi, Bůh ví co se stane s Carmen, a i kdyby se to vyléčilo, museli by přijít k doktorce s prázdnou.
,,Proč tohle vůbec děláš?" Vytrhla ho ze zamyšlení. ,,Co přesně?" Tentokrát se na ni neotočil, stále pohledem prozkoumával temnotu pod nimi. ,,Proč pomáháš doktorce, vždyť jsi jí ty sám zradil, nemám pravdu?" Trhl sebou, jako když si malé dítě vzpomene na příšernou noční můru z předešlé noci. ,,Nemyslelo mi to tehdy jasně. Udělal jsem chybu, ze které mě poté doktorka zachránila. Bez ní bych právě teď byl v koncích."
,,Všichni rychle sem! Někdo se blíží!" Křikl Felix, avšak ne příliš nahlas. Roland s Adele jen tak tak stihli uskočit do nejbližšího křoví, když se kolem nich prohnal černý kočár poháněný koňmi. Adele uvnitř zahlédla siluetu muže, jenže přímo do tváře mu neviděla. Kočí náhle zatočil doleva, přímo do propasti. ,,Pozor!" Vypískla Sylve znenadání a vyskočila z jejich úkrytu. Muž ve voze se na ni otočil, ovšem nezastavil. Už to vypadalo, že se každou chvíli zhroutí dolů do temnoty, ale kočár jel stále dál nezastavoval se, dokonce ani když najel přímo nad propast, nespadl dolů, jako by pod ním bylo cosi neviditelného, pouhým okem nezahlédnutelného. Kopyta koní se odrážela od onoho neviditelného mostu, až i s vozem dorazili k bráně.
,,Musíme se přestěhovat, určitě nás teď budou hledat." Špitl Woody poté, co se za kočárem brána uzavřela.

,,Simone!" Katherine se objevila v bílé místnosti. Znala ji už z předchozího setkání s Adele, jenže tentokrát to vypadalo jinak. Něco se změnilo. Rozhlédla se okolo sebe a spatřila Nathana, v podobě Jakea. Nevěděla jak si může být tak jistá, že je to Nathan, jen jako by jí to někdo našeptával přímo do hlavy.
,,Cítím se zklamaný." Okolo nich se začal rozléhat velice známý hlas. ,,Očekával jsem více."
Proč? Proč by říkal zrovna tohle?
,,Simone, musíš mi pomoct, zachraň nás před ním!" Rozkřikla se. Nathan si pouze sedl a ledově se nad tím zasmál.
,,Vyslal jsem tě, aby byl svět v pořádku." Starý muž se zjevil přímo před nimi, náhle vypadal docela jinak než v ten moment v New Yorku. Najednou vypadal opravdu starý, vrásky jako by se mu ještě prohloubily, zatím co v New Yorku působil plný energie. ,,Co se sakra děje? Nikam jsi mě nevysílal." Zvedla se ze země a začala nervózně pochodovat po místnosti. Ovšem Simon jí nevěnoval žádnou pozornost, všechny jeho zájmy patřily právě Nathanovi. ,,Dal jsem ti tělo mého syna, abys snad zklamal? Žil jsem celých šestnáct let v utajení, abys mých sil zneužil?" Dívka strnula na místě, neschopna byť jen sebemenšího pohybu. Nevěřícně zírala na Simona, tyčícím se před Nathanem, jako když rozlobená matka kárá neposlušné dítě. Jenže on nebyl rozlobený. Byl v klidu, možná až v příliš velkém klidu. ,,Simone, já přísahám.." vzhlédl k němu Nathan, u kterého se zdálo, že má náhle strach. Katherine nemohla uvěřit svým očím, on, zrovna on tu klečí na kolenou s pohledem upřeným k zemi. ,,Ticho. Měl jsi příležitosti, které se už nemusejí znova naskytnout. Měl jsi dvě možnosti, ovšem ani u jedné jsi nepochodil." Katherine je sledovala z povzdálí, neměla ani ponětí co se v tu chvíli odehrávalo přímo před jejím zrakem, jako by spala a tohle všechno byl jen sen, zapomenutý ještě před probuzením.
,,Ale dám ti další šanci, neboť jsi jediný koho mám. Vem si Katherinino tělo, a jdi zničit Olivii Songovou dříve, než ona zničí nás." Simon konečně odvrátil pohled od Nathana a láskyplně se usmál na Katherine. Dívka v tu chvíli sotva popadla dech, jak na ni zapůsobil pocit vědění. Bylo lepší nic nevědět, žít v krásném a příjemném světě, kde nehrozí žádné nebezpečí.
,,Jak dlouho plánuješ udělat ze mě zbraň?" Vydechla nakonec.
,,Celý tvůj život." Řekl s lítostným výrazem ve tváři. Alespoň má nějaké emoce, ponyslela si. I když vychovávat dítě, aby později posloužilo jako zbraň, může takový člověk mít vůbec emoce?
,,Už od tvého narození jsem věděl, že budeš jiná než ostatní děti. Jsi něco víc. Jsi má jediná šance na konečné poražení Olivie." V očích se mu radostně zajiskřilo, ovšem jeho výraz říkal něco jiného. Byl smutný, neusmíval se, dokonce ani oči, až na ony malé jiskřičky, radostně nezářily. ,,Takže jsi mě nebral od Evelyn, abys mě před ní zachránil, ale aby sis zachránil svůj zadek." Stručně si to Katherine ujasnila, se slzami na krajíčku. Simon na odpověď jemně, sotva viditelně zakýval hlavou. Styděl se za to.
,,Máš nad sebou ochranu, díky Evelyn. To ona tě po celé ty roky chránila před hrozbami, přede vším tím nebezpečím, i když jste o tom ani jedna nevěděla. Proč také myslíš, že jsi jediná kdo se může dotknout kamene času? Evelyn tě chrání celý život, což pro mě bylo více než výhodné. Tvá ochrana pokrývala obvykle celou loď, proto jsem se nemusel skrývat, stačilo se od tebe příliš nevzdalovat. Jenže tys byla tak malá, zvědavá a naivní, že bylo stejně obtížné nezamilovat si tě, jako udržet tě mimo hrozby." Místnost obklopilo ticho, kdy všichni přemýšleli o svých životech. Byl celý její život lež? Narodila se předurčena k zabíjení. Sladká nevědomost. ,,Proto jsem se místo tebe rozhodl obětovat Jakea, o tebe jsem nechtěl, nemohl přijít. Jenže on byl pro to slabý, neudržel ve své tělesné schránce conatuse, zatím co ty dokonale. Ale já tě nevzdával, doufal jsem, že to Nathan zvládne. Ovšem měsíce ubíhaly a stále se nic nedělo. Když na nás doktorka poslala ty dvouhlavé ptáky, Nathan se k nám dostal a unesl Tommyho, za kterého se poté vydával. Nevěděl jsem o tom, dokud za mnou sám nepřišel. A poté, co doktorka Historiu přepadla, neměl jsem na výběr. Musel jsem to Nathanovi povolit." Světlovláska se sesunula k zemi, ruce zaryla do vlasů. Opřela se o stěnu a přerývaně dýchala, nechtěla věřit vlastním uším. ,,A co piráti, ti také byli součástí té jedné velké lži? Také věděli že můj život nebude mít smysl?"
,,Ti byli opravdoví. Ani si nedokážeš představit co by z nich bylo po tvém odchodu, když tě odvezli k doktorce. Všichni z toho byli dočista v koncích, zemřeli by, kdybych tě nevymazal z jejich paměti. Nedokázali s tou ztrátou žít."