Dark Sea - Vlny času

22. Dítě

Katherine se probrala ve svém pokoji, přikrytá slabou dekou. Vedle ní seděla Adele, která si četla jednu z knih. Ale jakmile si všimla, že je Katherine vzhůru, odložila knížku a přesedla si na postel. ,,Jak se cítíš?" Zeptala se, načež jí položila ruku na čelo. ,,Už... je mi dobře, opravdu. Co se stalo?" Vzala si zelenooká dívka hrneček s čajem do ruky, zamíchala si ho pomocí svojí schopnosti a opatrně usrkla.
,,Když jsi ztratila vědomí, chtěli jsme tě okamžitě přemístit sem, ovšem nikde jsme nemohli najít Tobiase. A víš až kam se dostal? Našli jsme ho v bezvědomí v Londýnské svatyni."
Tobias něco nevrle zavrčel, ale více se k tomu nevyjadřoval.
,,Jsi jistá, že jsi v pořádku? Spala jsi teď celý den." Ujišťovala se modrooká dívka, ale když ji Katherine přesvědčila, už ji táhla do obývacího pokoje se slovy: ,,April nám chce něco říct," avšak víc už neřekla.

Všichni, včetně Simona a Claire, seděli na pohovkách a křeslech, bavili se mezi sebou, ale v okamžiku kdy Adele a Katherine vešly do dveří, místnost utichla. Napětí vzrostlo, až by se dalo krájet. April si odkašlala, čímž si získala všechnu pozornost a pobídla Felixe silným stisknutím jeho ruky.
,,Já, eh, sešli jsme se zde, abych, abychom.." zakoktal se. Nikdy ho nijak nebavily ty zdlouhavé a zbytečné proslovy plné zbytečných slov, vždy šel raději rovnou k věci.
,,Tyhle zdlouhavý řeči nejsou moje silná stránka. Sice jsem si jednu připravil a vážně jsem se toho chtěl držet, aby to nepostrádalo veškerý smysl, ale nemá to cenu, stejně bych to celý pomotal." Schytal udivený pohled od April, ale nezlobila se, jak se obával, pouze se usmála a stiskla ruku, na důkaz důvěry. ,,Měl jsem teď mluvit o tom, jak vás mám všechny rád, ale to radši přeskočím, ještě bych někoho urazil, v nejlepším zesměšnil. Když vám řeknu 'čtenálek', nebo 'led skrz naskrz', všem určitě dojde čí ty přezdívky jsou. Ke každému jsem měl jednu." Theodor se uchechtl, a podíval se na Woodyho, který se tvářil spíše pobaveně, zatím co Doyle si pouze upravil své brýle a zatvářil se malinko dotčeně. ,,Tak teda. Konec všech těch keců okolo, pořád to jenom prodlužuju. My.." podíval se na April s jejím obvyklým sebejistým výrazem ve tváři, který mu dodal odvahu. ,,Čekáme dítě." Řekli oba najednou. Místnost opět zaplavilo ticho, nikdo nevěděl co na to říct, až konečně Carmen začala tleskat a jásat, ostatní se k ní s radostí připojili.
Gratulovali jim, přáli hodně zdraví, smáli se, hodovali. Jediný Simon seděl a neusmíval se, ba naopak, svraštil čelo a vypadalo to, že měl obavy.
Vypařil se, když začala oslava a April všem mávnutím ruky rozlila pití.
,,Na naše dítě!" Zaburácel Felix zvesela a zdvihl sklenku do výše.
,,Na vaše dítě!" Ozvalo se sborově.

Katherine si všimla Simonovo zmizení, ale nijak zvlášť to nevnímala. Ovšem když hodiny ukazovali dvanáctou a na jídlo už neměla ani pomyšlení, nenápadně se zvedla od stolu a zamířila ke dveřím. Sotva se ocitla na chodbě, zavřela a zhluboka vydechla. Teď už jen najít Simona a zeptat se ho, co zapříčinilo jeho zděšení. Ale než se rozhodla kam jít dál, ucítila pohled v zádech. Otočila se, připravena zaútočit na možnou hrozbu. ,,Jsi v pohodě? Celou dobu jsi mi přišla nějaká rozrušená." Jako sněhová bouře se za ní tyčil Woody. Usmála se a uvolnila pevně sevřenou pěst. ,,Jsem v pořádku, nic mi není." Ujistila ho a už se otáčela k odchodu. Woody ji pozoroval, vnímala jeho pohled když se od něho vzdalovala, až jí to nedalo a otočila se. Zašklebila se na něho, vtrhla na něj kapky vody z vázy, které on ještě za letu zmrazil. Kousky ledu se roztříštily o podlahu, a přesně v tu chvíli Katherine vyběhla. Věděla, že ji Woody bude pronásledovat, byla to jejich obvyklá hra.

Se smíchem doběhli k Simonovo pracovně, kam si byla jistá že zalezl. Uklidnila sebe i Woodyho a s nově získanou jistotou zaklepala. Ani nečekala na odpověď a vešla dovnitř, kde se jí naskytl pohled na Simona, hledícího kamsi z okna. ,,Musíme zabezpečit všechny vchody. Nesmíme nikoho pouštět do Historie, ať to bude kdokoliv. Jestli se o tom někdo dozví, ocitneme se ve válce. Ve válce, která nebude mít konce." Spustil, aniž by se otočil. Jen si i nadále prohlížel temnou noční oblohu, posetou hvězdami, zářícími jako diamany. ,,Proč je to takový problém?" Zeptal se Woody. Zelenooká dívka měla tu samou otázku na jazyku, akorát neměla tu odvahu ji vyslovit nahlas. Jestliže si Simon dělá takové starosti o dítě April a Felixe, dělala mu ona sama stejné starosti? Nebo ještě větší?
,,Když se magik rozhodne založit si rodinu, každé dítě, každá generace má v sobě byť jen kapku magie. První dvě narozené, ať je to děvče nebo chlapec, jsou nejmocnější. Do svých dvanácti let v sobě nosí ohromnou spoustu magie, avšak zaklíněnou hluboko uvnitř, takže ji sami nevnímají. Ale kdyby je někdo naučil jak využít všechnu tu sílu v nich, mohli by se stát neporazitelnými. Pak by šlo pouze o to, na čí straně by stáli. Naštěstí tato magie není neomezená, s příchodem dvacátých narozenin uvadne. Ale když už by se dítě jednou naučilo ovládat magii, podruhé, ať je to zcela jiný druh, by to byla hračka." Konečně se otočil čelem k nim, ovšem jeho výraz nevěštil nic dobrého. Pevně semknuté rty a svraštilé čelo - takhle ho Katherine viděla jen tehdy, když ho něco opravdu trápilo, či se o někoho strachoval.
Pohledem plným lítosti si ji prohlédl, a dívce v tu chvíli došlo o čem celou dobu mluvil.
,,Jsem dcera osoby, která používá magii. To znamená..." zarazila se. ,,To proto jsi mě unesl?"
,,Bál jsem se o tebe. Bál jsem se o nás. Kdybych tě nevzal já, udělal by to někdo jiný. A i kdyby ne, ta pravděpodobnost že v tobě magie vyklíčí byla příliš veliká, než abych tě nechal bez ochrany. Finna už jsem zachránit nemohl, chtěl jsem - musel jsem něco udělat alespoň pro tebe."
Woody ji jemně zachytil za ruku. Vycítil jak se napjala, neměla náladu se o tom bavit, právě teď, když by měla být šťastná z April a Felixe. ,,Jak dlouhou dobu budeme muset chránit April?" Zeptal se, aby alespoň trochu změnil téma.
,,Tři měsíce. Pak budeme muset chránit i nový přírůstek."

,,Nejsem nějakej odborník na děti, ani nic takovýho, ale jsem si jistá že těhotenství netrvá jenom tři měsíce. Minimálně šest měsíců. Možná rok. Ale tohle se mi nějak nezdá." Zamyslela se Katherine nahlas, když se vraceli zpět do obývacího pokoje. Woody se zasmál, čímž odhalil své čisté bílé zuby a podíval se na světlovlásku. Jak šla vedle něho, hleděla mu do jeho průzračných modrých očí, které ji jako vždy odzbrojovaly, cítila z něho jeho obvyklou třešnovou vůni a měla pocit, že se každou chvíli rozteče náhlým horkem, které ji zavalilo po celém těle. Ona vůně po třešních se jí vlila do hlavy, zamilovala si ji. ,,Tady čas běží docela jinak. Navíc, Historia se nachází mimo čas i prostor. Je to tu jednoduše úplně jiné." Zahli za roh a ocitli se přede dveřmi do obývacího pokoje, odkud se ozývala hudba puštěná tak nahlas, že se prostě nedala přeslechnout. Katherine si povzdechla a s tíhou dveře otevřela.
V místnosti už zůstali jen Payton, Felix, Carmen, Faith, Marilyn a Adele s Theodorem, stojící podezřele blízko u sebe. Katherine opustila Woodyho a vydala se za modrookou dívkou. ,,...a pak jsem mýmu otčínovi, mimochodem bohovi, řekla, ať vysmahne z mýho pokoje! Dokážeš si to vůbec představit? Jaký to je mít za otce boha? Vlastně - celá naše rodina je doslova boží," zachraptěla opilecky, načež se ještě pořádně napila ze své sklenky. Theodor vedle ní vypadal vcelku střízlivě, ale když se k nim Katherine přiblížila, také se z něj táhl alkohol. ,,Tak tohle bude sakra těžký přesvědčování." Utrousila světlovláska k Tobiasovi.
,,Adele, už je konec, je načase jít spát." V přesvědčování opilých lidí byla opravdu špatná, a Tobiasovo posměsné úšklebky jí moc nepomáhaly. ,,Bohyně Adele," zahihňala se modrooká dívka při vyslovení bohyně ,,nikam nemusí. Mám zde vše co potřebuju. Musí se uznat že i vy, taková malá planetka máte dobrý sluníčka. Teda," hlasitě si říhla a s drcnutím položila skleničku na stůl. ,,Měla jsem na mysli pitíčka." Už si nalívala další sklenku bůh ví čeho, v čemž se jí Katherine snažila zabránit. Letmo se při tom podívala na Woodyho, kterému se v přesvědčování Carmen a Faith dařilo asi tak jako jí.
,,Bohyně Adele se potřebuje prospat, dnes měla převelice dlouhý den. Na zítra musí být opět čilá a krásná, ale to nepůjde když si teď nepůjde lehnout." Zatahala za Adelein rukáv, ale s ní to ani nehlo. ,,Máš pravdu. Bohyně Adele chce vidět krásný malý hvězdičky poletující na stropě. Ale nech mě se ještě rozloučit s ó velectěným králíkem - teda králem Theodorem." Řekla, načež položila ruku Theodorovi na rameno a než se nadál, políbila ho. Katherine od toho pohledu musela odvrátit pohled, s jakou opileckou vášní se líbali. Měla pocit, že kdyby do toho nezasáhla, každou chvíli by se mohli navzájem sníst. Chytila Adele pevně za ruku a odvlekla ji do jejího pokoje, kde jí s velkou námahou uložila do postele. Poté se vydala k sobě a okamžitě upadla do světa snů.