Dark Sea - Vlny času

13. Vztek, samota

Lenny ji vyvedla z paláce a zatočila rovnou po úzké cestě, podél stěny. Po chvíli došly na místo, které se před Katherine skrývalo, a o to byla dychtivější. Hnědovláska mezitím řečnila o minulosti paláce, jejich lidu a tak dál, což Katherine -jako obvykle- moc nevnímala. Po nějaké době si toho nejspíš všimla i Lenny, neboť náhle přestala a rozběhla se k vyústění potoka do menšího jezírka, kde už na první pohled bylo matně vidět stvoření plavající pod průhledně pomerančovou vodou. ,,Klid, to jsem jenom já. Nemusíš mít strach, tohle je Katherine, přítel." Promluvila, přičemž se ladným krokem přibližovala, s rukama nataženýma před sebou a pomalu ukazovala na Katherine. Z vody se ozvalo hluboké zaručení a vynořila se hlava podivného zvířete, které nikdy předtím neviděla.
Dobrých pět minut si s tím hleděla do očí, neschopna slova, natož se pohnout.
,,Toto je náš axolotl. Tedy, spíš můj axolotl." Nadula se Lenny pýchou, jak schopně se postarala o ono zvíře. Axolotl otevřel ústa do jakéhosi pokusu o úsměv a zvedl jednu packu nad hlavu a zamával. Vypadalo to, že slyšel slova Lenny, a co víc, dokázal jim porozumět.
Podle odhadu měřil tak metr, možná metr a půl. Jeho kůže byla mléčně bílá, s nerovnoměrněými černými fleky. ,,Jsem Katherine, těší mě." Probrala se z menšího transu a usmála se na něj. Ani nevěděla co očekávat, jestli smysluplnou odpověď, nesrozumitelné zažvatlání, nebo že se tvor raději schová a v nejbližší době bude mít z Katherine noční můry.
Místo toho se potopil a následně vynořil, načež se Lenny rozesmála. ,,Taky ho těší. Je to Finn." Finn? Podivila se nad tou shodou jmen, ale jen nad tím pokývala hlavou.
Lenny ji dále provedla skoro celým palácem, ukázala většinu místností, seznámila s pár lidmi.

Spokojeně si sedly do jedné z kuchyní, a jen si povídaly. I přes to, že si neměly co říct a jejich řeč byla zasekávaná, Katherine si po dlouhé době připadala v bezpečí. Zavrtěla se na měkkém polštáři a usrkla z šálku kafe, které dostala. Pohlédla z okna na jezírko, z kterého spokojeně vykukoval strakatý Finn, předváděl se před pár dětmi, které se při jeho komických pohybech popadaly za břicha smíchem. Bylo to útulné a klidné místo, přesně takové, jako Katherine momentálně potřebovala. Ale nejvíc potřebovala klid. Klid na vstřebání všech věcí.
,,Vítej doma," přeruší tok jejích myšlenek příjemný hlas Simona. Katherine se usměje, konečně mohla něco považovat za domov.
Chtěla něco dodat, ovšem to se ze dveří vypadl uřícený Finn s Tommym v patách.
,,Katherine..!" Sotva popadal dech, takže se opřel o kolena, svěsil hlavu a chvíli jen oddechoval. ,,Tohle mi nedělej, nechat mě někde kde to neznam. Pak ještě přišla ta chodba, ani si nedokážeš představit jak dlouho jsem tam běhal! Vážně, tohle není k smí-" zarazil se uprostřed slova a upřel pohled na Lenny. Uhnula pohledem a slopila oči k zemi, jako by dělala, že si Finna nikdy nevšimla.
,,Lenny.. já.. ahoj?" Rázem znejistěl. Přešlápl na místě a trošku se otřásl.

Lenny měla nejdřív hlavou sklopenou, ale jakmile to vypadalo, že si všechny myšlenky v hlavě srovnala, s klidným výrazem ve tváři se podívala na Finna, čímž ještě více znejistěl. ,,Ahoj? To vše na co se zmůžeš? Po tolika letech co jsem tě hledala - mi řekneš jenom ahoj?" Zvedla se a přešla blíže k němu, se stále jistým obličejem. ,,Já.." snažil se něco namítnout. ,,Ne, ty nic. Vykašlal jsi se na mě. A víš co na to já? Trpěla jsem, dlouho. Po několika letech se mi to všechno povedlo odstrčit stranou, uzamknout to a ani na to nepomyslet. Měla jsem se dobře, dokud nepřišla všechna ta starost o ní," ukázala na Katherine. Hlas ji už neposlouchal, byl roztřesený a plný vzteku. ,,Všichni o ní mluvili, a tak jsem se doslechla o tobě, že stále žiješ. V tu dobu to začalo znova, všechny ty výčitky svědomí, všechna ta zloba, všechno se přesunulo na jedinou osobu. Na ní. Nebýt jí, nemusela jsem si na tebe zase vzpomenout, nemusela jsem na tebe opět myslet každý den, jestli jsi v pořádku, jestli se ti něco nestalo. Nemusela bych tu teď na tebe křičet. Nemusela bych nic co se týče tebe." Rychle oddechovala, stála přímo před Finnem a dívala se mu hluboko do očí. Pak bylo ticho. Hrozné ticho. Finna její slova naprosto oněměla, několikrát na prázdno polkl, otevřel ústa, připraven cokoliv říct, jenže pak je opět zavřel.
,,Já nejsem ten kdo zmizel. Myslíš, že jsem o tebe neměl strach? Prostě jsi někam odešla, nic jsi mi neřekla, ani vzkaz jsi nenechala! Prostě nic, jakoby se zem po tobě slehla. Hledal jsem kde jsem mohl, ale nakonec přišel čas jít dál, přenést se přes to. Nic jiného mi nezbývalo." Vyzařoval z něj všechen ten smutek co v sobě dusil, z obou přímo srčely ty nevyřčené emoce, které celou dobu vláčeli daleko za sebou. ,,Já jsem ale jen tak neodešla. Nevypařila jsem se jako ty. Nechala jsem tam dopis. Pro tebe. Mohl sis ho přečíst a zůstat tam, počkat na mě, jak jsem psala. Vrátila jsem se, ale tys tam nebyl. Ani tvá matka, nikdo." Místnost opět ovládlo ticho. Nikdo ani nedutal, jediná Lenny si Finna zklamaně prohlížela. Vyhýbal se jí pohledem, nechtěl aby spatřila jeho lesknoucí oči plné slz.
,,Dokonce jsem po tobě pojmenovala axolotla!" Vyhrkla a a nevěřícně si sedla zpět na židli.
Zničehonic se Katherine plácla do čela, čímž přerušila tiché chvíle. Lenny i Finn sebou polekaně trhli, až teď jim došlo že v místnosti jsou celou dobu nějací lidé. ,,Claire! Nechali jsme ji na lodi!" Panika se jí rychle dostala do hlavy. Naopak Lenny alespoň částečně vychladla a zatvářila se jaksi otrávené, ale zároveň nadšeně, že může konečně odejít, někam daleko od Finna. ,,Bez obav." Odsekne, a než stačil kdokoliv mrknout, byla pryč. Jen cítili vánek vytvořený její rychlostí.
,,Já vždycky věděl že má nějaký nadpřirozený schopnosti." Zamumlal si spíš pro sebe, aby částečně prolomil stálé ticho, které vzniklo. Nikdo se neodvážil promluvit, po tom co se stalo nikdo neměl chuť o něčem hovořit. Strávili pár chvil tupým hleděním na sebe, než Lenny přišla i se štěnětem v náruči. Trvalo jí to opravdu malou chvilku, když si uvědomili jak dlouho sem šli, ona to proběhla za necelou půl minutu. ,,Tady máte." Řekla nevrle, položila Claire na zem a odešla pryč.