,,Půst mě! Nech mě jít!" Křičela bezmocně zelenooká dívka, uvězněná ve vlastním těle. Nathan se vznášel vysoko nad Historií, neunikl mu jediný pohyb větve. Ovšem nic víc nedělal, jen hleděl na lesy, louku, řeku, na poničený palác, do kterého ani palec nestrčil. ,,Ne, má milá." Řekl klidně do nepříjemného ticha. ,,Mám velké plány o které nemůžeš přijít. Avšak začnu jinde, zde to stále střeží doktorka a vyčkává na všechen zbytek lidí z Historie, neboť vás nezajala všechny. A to jí samozřejmě příliš netěší, snaží se je, včetně tebe najít a pochytat jako ovce na porážku." Odvrátil pohled od krajiny a ladně se snesl k zemi, přímo ke dveřím, obklopenými kamennou zídkou. ,,Doktorka Songová, spolupracuješ s ní?" Nathan se té otázce zasmál a jemně zavrtěl hlavou, víc k tomu neřekl. ,,Kam teď jdeme?" Domáhala se Katherine alespoň nějaké odpovědi. Chtěla vědět kam ji zavede, možná by se mohla pokusit převzít zpět vládu nad vlastním tělem. Jenže jak taky, nemohla se hýbat, nikdo ji neslyšel, nikdo nemohl vědět že to není ona. Byla bezradná. ,,Do New Yorku, rád bych se trošičku pobavil." Natáhl ruku na kliku, cosi si zamumlal, dveře povolily a když zatáhl, rozprostíral se před nimi New York v celé své kráse. Vstoupili do krásného jasně slunečného dne, kde je ovanul příjemný vánek. Jenže dívka nic necítila, jen urputně přemýšlela jak by se dalo zastavit Nathana ještě dříve, než někomu něco provede. Ovšem všechno už bylo ztracené, nebyl tu nikdo kdo by ji mohl zachránit.
Nathan se vznesl nad budovy, přesně tak, aby si ho co nejvíce lidí všimlo. Někteří na podivnou dívku levitujicí nad městem ukazovali, jiní se tvářili vystrašeně, ale nikdo neutíkal, nikdo nevolal o pomoc, všichni ji jen pozorovali. Katherine jejich chování připadalo zvláštní, neměli by z ní mít spíše strach? ,,Proč se nebojí?" Nedalo jí to a musela se zeptat. Možná že je Nathan magií připoutal k zemi, proto se nebývají. ,,Lidé v tomto světě jsou na podobné věci už zvyklí. Myslí si, že jsme jeden z nich, z avengers. Avšak já se jim chystám ukázat opak, chci, aby je uchvátila panika." Hned co to dořekl, roztáhl ruce a mírně zaklonil hlavu. Katherine ten pocit, který k ní doléhal až odněkud z dálky, důvěrně znala, sama ho každou chvíli vyvolávala, byť jen pro malé účely. Byla to jedna z jejích třech schopností, konkrétně ovládání vody. Zhrozila se, jak mohl Nathan ovládat její schopnosti? A když dokáže tohle, co dalšího má schovaného v rukávu?
Dívčino tělo okolo sebe nasávalo vodu, kapky vody se k němu přibližovaly nevyjádřitelnou rychlostí a silou, nic je nezastavilo.
A pak, když už Nathan nastřádal dostatek vody pro svůj účel, zničehonic přestal. Rozhlédl se po lidech pod ním, načež se ušklíbl, pobaven jejich naivitou. Složil ruce k sobě, zaměřil se na všechnu levitujicí vodu okolo něj a vložil do ní takovou sílu, že když se roztříštila na miliony kousků a vyletěla na všechny strany, byly kapky silnější a ostřejší než jakýkoliv nůž na světě. S ohromnou rychlostí sletěly dolů, mezi lidi, kde nespočet z nich zasáhly. Teprve v ten moment začala panika, ženy braly své dítka do náruče a běžely se schovat, muži se snažili ochraňovat své rodiny před novým návalem zabijácké vody.
Katherine se tomu ve svém těle snažila ze všech sil zabránit, dělala co mohla, aby Nathana alespoň na chvíli zastavila a lidé tak měli šanci na útěk, ovšem její síla se s tou jeho nedala srovnávat. Zbylo jí jen pozorovat vystrašené děti pobíhající pod ní, jak křičí jména svých rodičů, těla mrtvých žen a mužů, kteří se nestihli schovat před onou pohromou, před ní. Ta myšlena se jí vryla do mysli, to ona za to všechno může, to jí se teď všichni bojí. Kdyby se o něco více snažila, kdyby se nevzdala, kdyby se proti Nathanovi bránila, mohla tomu všemu zabránit. Jenže už je pozdě.
,,Tak jo, poslouchej mě. Nejspíš ovládáš sílu, které sama nerozumíš. Můžeme to vyřešit po dobrým támhle na tý střeše, nebo tě budeme muset já a můj tým odvézt někam, kde se ti opravdu nebude líbit, věř mi. Takže-" zjevil se před ní muž v kovovém obleku, kterého Katherine okamžitě poznala z Adelinina vyprávění. Tony Stark. Ovšem Nathan ho nenechal domluvit a švihnul po něm vodní kouli, která Iron Mana odmrštila. ,,Dobře, vybrala sis možnost B. Týme," vedle ní se zjevil ještě další člověk. Tedy, pokud se tomu dalo říkat člověk. Měl na sobě také kovový oblek jako Iron Man, ovšem nebyl to on. Na střeše pod nimi spozorovala Katherine další dva lidi, kteří určitě patřili do Avengers.
,,A konečně začne ta pravá zábava." Pronesl chladně Nathan a vrhl se střemhlav dolů.
,,Okej, může mi teď někdo říct co máme dělat? Celkem by se to hodilo." Rozmáchl rukama Theodor, přičemž se posadil ale stále pozoroval Felixe, kterému dával za vinu, že momentálně trčeli venku bez jakékoliv nápovědy. ,,Vydržte chvilku, doktorka se hned ozve." Snažil se se poněkud netrpělivě uklidnit Roland, který se neustále mnul náramek, napevno nasazený okolo zápěstí, takže až podezřele připomínal pouta. Ostatní ten samý náramek měli také, ale jim bránil použít magii, jejich schopnosti, či jakákoliv jiná kouzla, ale nechápali na co ho má zrovna on, ten nejvěrnější doktorce Songové.
,,Konečně," zamumlal blonďatý hoch po chvíli. Všichni, včetně stále rozzuřeného Theodora, se na něj s jistým zájmem podívali. Stačilo pár drobných zachrčení Rolandovo náramku, když se před nimi objevila doktorka Songová, ovšem jako pouhý hologram.
,,Chápu že máte strach o vaše životy, ale mužů vás uklidnit alespoň v jednom. Jestli tuto cestu dokončíte a přinesete mi onen dar od krále Negana, který vás již bude očekávat, někteří z vás, pouze ti nejlepší, se stanou mými osobními doručovateli.
Ovšem pokud selžete, pokusíte se mě obelstít, či otevřete dar, nemilosrdně vás zabiji. Pro takové lidi není v našem světě místo." Odmlčela se, upravila si vlasy a těsně před odchodem dodala: ,,Hlavně se opravdu o nic nepokoušejte, vaše náramky zachycují vše. Kontaktujeme vás jen když to bude nejnutnější. O jídlo a pití se musíte postarat sami, náramky již nezabraňují všem vašim schopnostem. Také si dávejte pozor na místní lid, jste na zcela jiné planetě, zde platí zcela jiná pravidla." Ani se nerozloučila, jen jemně pokývla hlavou a její hologram zmizel.
Všech osm lidí vyslaných na smrt se po sobě nejistě rozhlíželi.
Mají jasný úkol, najít krále Negana, převzít od něj dar pro doktorku a hlavně přežít. Jenže jak?
ČTEŠ
Dark Sea - Vlny času
Fantasy-Druhá část příběhu Dark Sea- Spokojeně si sedly do jedné z kuchyní, a jen si povídaly. I přes to, že si neměly co říct a jejich řeč byla zasekávaná, Katherine si po dlouhé době připadala v bezpečí. Zavrtěla se na měkkém polštáři a usrkla z šálku ka...
