Dark Sea - Vlny času

17. Hrozí jim smrt

,,Historia. Nikdo neví jak je tato zem stará, ani kde se přesně nachází. Pro okolní svět je pouhý mýtus. Na Zemi zbylo jediných pět míst, odkud se lidé do Historie mohli dostat. Před mnoha a mnoha lety se průchody rozprostíraly po celé planetě, ať už na půdě, ve vzduchu, či ve vodě. Tři živly. Ovšem Historia tehdy ještě nebyla úplná. Zmítala se v nebezpečí, zlu a nejistotě. Způsobilo to postrádání čtvrtého živlu, ohně. Po tisících letech existence Historie jsem se na neobjevenou půdu odvážil vstoupit, odhodlán zachránit ono neznámé místo. Ovšem byl jsem příliš mladý, nechápal jsem příliš své schopnosti. Historiu jsem ještě více poškodil, nežli opravil. Ale objevil jsem zde život. Kdysi dávno tu žili tři lidé, zdaleka ne takoví, jaké je známé dnes. Každý z nich měl sílu ovládat jeden ze živlů, a to půdu, vzduch a vodu. Strávil jsem s nimi stovky let, učil se od nich. Až pak, jednoho dne jsem byl připraven. Společně jsme  Historiu dali do pořádku. Netrvalo dlouho a ostatní se o naší zemi dozvěděli, pokoušeli se ji dobýt, ovládnout. Dva z nás při tom zahynuli, země a vzduch. Zbyli jsme jen dva, oheň a voda. Společnými silami jsme Historiu ochránili, uzavřeli ji před vesmírem. Na Zemi jsme nechali pouze pět vstupů, o kterých ví jen hrstka lidí." Všichni tři vydechli úžasem. Katherine společně s Finnem a Tommym v Historii strávili už více jak dva týdny, plné pilného učení novým věcem, sbližování se s lidmi, vylepšování svých schopností.
,,Takže ponaučení... jste tisíce let starý?" Ušklíbl se Finn. Čas, který strávil společně Faith, Theodorem a dvojčaty se na něm poznamenal neustálými náhražkami na cokoliv, ze všeho měl akorát srandu a nic moc nebral vážně. Ne že by předtím bylo jiné, ale v Historii se to ještě prohloubilo.
,,Ne, Finne, to opravdu nemělo být to ponaučení. Řekl jsem vám příběh tohoto místa, abyste si uvědomovali jeho stáří. Pro pochopení magie musíte vnímat, znát vaše okolí. Pomůže vám to v uklidnění vaší mysli, budete schopni dosáhnout větších cílů."
,,To je jako z té reklamy! Mluvíte přesně jako ten chlap, tak staře rozumně. Akorát vy nám tu popisujete magii a on popisoval pizzu." Vzpomněl si na jednu z reklam, kterou viděl náhodou když procházel kolem zapnuté televize. Natolik ho to zaujalo, že si sedl na křeslo a další hodinu ji bez přestávky pozoroval. Katherine se taky usmála, musela uznat že tam nějaká ta podoba byla. Simon si povzdechl. ,,To by pro dnešek bylo všechno, Tommy, můžeš jít. S vámi dvěma chci ještě něco projednat." Hnědovlasý kluk beze slov vstal a zamířil ke dveřím. Jakmile opustil místnost a dveře se za ním zavřeli, Simon si je oba s pochmurným pohledem prohlédl. ,,Conatus. Jistě víte co to slovo znamená." Zarazil se. Nádech, výdech. Ale než stačil říct cokoliv dalšího, Katherine ho předběhla. ,,Ano, vím co to je. Ale proč nám to říkáš? Proč to říkáš jemu?" Tázavě, možná s kapkou dotčnosti upřela pohled na Simona a ukázala na Finna. ,,Neboť jste v ohrožení. Musíme zachránit vás, stejně tak jako je." Zatvářil se nejistě a sklopil pohled k podlaze. ,,Je? Ono jich je tu víc?" Vyhrkla, jakmile jí došlo co vlastně řekl. ,,V Historii se momentálně nachází tři. Ten tvůj," prohodil ke Katherine, přičemž se Finn zajíknul překvapením. ,,Pak ten, kterého skrývá Finn a poslední běhá kdekoliv v paláci. Ten je jiný než ti vaši, je volný." Oba dva zaskočil význam těch slov. Jak conatus může být volný? ,,Máte štěstí, vaši conatusnové vám v tuto chvíli, a vlastně kdykoliv jindy, zachraňují život. Před sebou. Žijí parazitický život, jak jistě můžete vědět už od Olivie Songové, která do vás tyto parazity nasadila. Bez vhodného hostitele nejsou schopni dlouhodobě přežít, proto se schylují k.."
,,Dobře, to snad všichni chápeme. Můžete rovnou k věci?" Přerušil ho Finn, zřejmě znuděn celou tou zdlouhavou řečí. Ovšem při zmínce o doktorce Songové sebou -stejně jako Katherine- poplašeně trhl.
Simon se zhluboka nadechl, mírně rozmrzelý co se týče Finnovo nedočkavostí a už se nesnažil se vyhýbat tomu, co by stejně jednou říci musel. ,,Conatusnové musí pryč z vašich těl. Co nejdřív." Zaplavilo je zdrcující ticho, nikdo se neměl k žádnému slovu.
,,Tobiasi..?" Snažila se Katherine s ním opět navázat kontakt, ovšem nikdo se neozýval. Jako kdyby její mysl byla opět prázdná. Až po tolika dnech si uvědomila že Tobiase neslyší, najednou si připadala jako léto bez slunce, jako zima bez sněhu. Necelá. ,,Proč?" Otázala se po několika minutách. ,,Protože mohou umírat. Pokud už se tak nestalo." Katherine i Finn naráz vydechli a oba se s nimi ze všech sil snažili spojit. ,,Můžeme, musíme jim pomoci. My máme sílu na to jim pomoci. Ovšem je to příliš riskantní, stačil by jediný, sebemenší omyl a všechno by se mohlo překazit, spustila by se řetězová reakce.. silně by vám to mohlo uškodit. Ale musí se to provést, jinak by zemřeli ve vašich schránkách a vám by poté zbýval přibližně rok života, než by se všechen jed rozpustil do vašich orgánů, žil, do vašich buněk. Celé tělo by zkolabovalo." Všichni se váhavě prohlíželi, dokud se Katherine nerozhodla. ,,Jestliže to bude nebezpečné, ale může to Tobiase zachránit, jdu do toho. Stejně, mně se nic stát nemůže."

Ještě v ten den se všechno připravilo, ale jediní kdo o tom věděli, byli Simon, Katherine, Finn, April, Felix a Lenny. Žádný ze studentů o tom nevěděl, proto pro ně bylo ještě těžší vše připravit v dokonalé tajnosti.
Blížil se podvečer, když se všichni dotyční nahromadili v jedné místnosti.
,,Katherine, jsi si jistá, že do toho chceš jít hned teď? Můžeme to klidně odložit, jestli se na to potřebuješ připravit," ujišťovala se April, těsně před tím, než zelenooká dívka ulehla na světlé lehátko. Připadala si trošku jako tehdy u doktorky Songové, s tím rozdílem, že zde to bylo o mnoho útulnější a všechny lidi okolo ní znala. Prohlíželi si ji se strachem, úzkostí, ale i s nadějí v očích, zatínali pěsti a doufali, že se jí nic nestane. Felix k drobné dívce přistoupil blíže, napřáhl ruku a pomocí magie ji upsal. ,,Tak ať se vám to podaří." Řekl Simon a vyšel z místnosti.