,,Mám s sebou jakousi mapu, podle které se máme řídit." Znova Rolandovo náramek prapodivně zachrčel, načež jim promítl mapu dočista neznámého světa, kde měli přežít bez cizí pomoci. Na mapě byl vyznačený pouze jejich cíl, a to nemalý palác uprostřed městečka, který mohl ležet nejméně sedm kilometrů severně od nich. To by nebylo až tak hrozné, kdyby celá cesta nebyla přes hustý, skoro neprůchodný prales. Nebo měli druhou možnost, celý prales obejít, ovšem to by s velkou pravděpodobností zabralo ještě více času a námahy než se prosekat mezi stromy. Navíc už z poloviny zas mohli používat své schopnosti, takže by to přeci jenom mohlo jít o něco snadněji.
,,Proč nás doktorka jednoduše nepřemístila přímo k tomu králi?" Odvrátil Woody pohled od mapy a upřeně se zadíval na Rolanda. Ten se opět tvářil tak nějak nad věcí, obrátil oči v sloup a se silným pozvednutím odpověděl. ,,Král Negan si potrpí na bezpečí," malinko se zarazil ,,hlavně tedy na svém." Dořekl a zatvářil se poněkud pobaveně, jako kdyby se vybavoval jednu ze zábavných vzpomínek. ,,No nic, jde o to, že okolo celého města je neviditelná bariéra, která by kohokoliv zabila při pokusu přemístění se tam," odkašlal si, připraven vyrazit na nebezpečnou cestu, avšak Sylve ho ještě pozastavila. ,,A proč nás neposlala blíže? Když je bariéra okolo města, mohla nás poslat kousek za město, no ne?" Naléhala.
,,Zlato, zde nastává problém, že okolo celého města je džungle. Kdyby nás poslala přímo do ní, mohl by se někdo zaseknout na stromě, či dokonce ve stromě. A to nikdo nechce." Musel se k drobné dívce sklonit aby si hleděli do očí, což jak Roland očekával, zapůsobilo mnohem více. Sylve zvedla hlavu, popuzena Rolandovým debatováním s ní, jelikož ji viděl jako malou, vystrašenou holku, která nic pořádně nechápe. Když se zvedl a otočil, zlostně se na něj zašklebila, načež se přidala k ostatním. Vyrazili do lesní říše jako jeden muž, připraveni čelit jakémukoliv nebezpečí.
,,Theodore!" křikla Adele a rozběhla se za ním. Pravděpodobně ho vytrhla z hlubokého přemýšlení, poněvadž sebou nepatrně trhl. Když s ním světlovláska srovnala krok, nejistě se pousmála a na alespoň mírné uklidnění se nadechla, načež hluboce vydechla. ,,Vím že teď není vhodná doba, ale bojím se, že lepší už být nemusí. Proto mě prosím, alespoň pro tentokrát vyslechni." Na Theodorově čele se ukázala drobná vráska, jak o něčem usilovně uvažoval, do toho Adele, zírající na něj prosebným pohledem mu nijak nepomáhala. Nakonec jen jemně pokýval hlavou, čímž dal Adele na vědomí, že jí vnímá.
,,Chtěla bych se omluvit za tu noc, byla jsem opilá, nevnímala jsem co dělám. Omlouvám se za to, jestli tě to nějak urazilo. Všimla jsem si jak se na mě teď dívás, ten pohled který říká všechno." Šli pomalým krokem vzadu, z doslechu ostatních. Adele se na Theodora podívala, pokoušela se z jeho tváře vyčíst jakýkoliv náznak emoce, pocitu, ovšem jeho výraz zůstával nečitelný, i nadále hleděl kamsi kupředu. Povzdechla si, skoro ji nevnímal.
,,Nenávidím se, nevím co to do mě vjelo když jsem se doktorce vzdala. Byla to hloupost, taková strašná hloupost. Bojím se, že kvůli mě jsou v ohrožení všichni, včetně Katherine a April-" avšak až příliš se ztratila v myšlenkách, tudíž nedávala pozor na cestu a noha jí sklouzla po jednom z mnoha kořenů. Naštěstí ji Theodorovo pevné ruce zachytily těsně nad zemí, jenže Adele nebyla jediná co zachytil. Stihl spatřit Carmen, která se zrovna v tu chvíli otočila a v obličeji se jí mihl výraz, který u ní nikdy předtím neviděl. Zarazil se, najednou mu připadala Adele nesmírně těžká, ale spíš jako kdyby mu odumíraly ruce, necítil náhle žádnou sílu v těle. Upustil dívku na tvrdou zem, kam s ducnutím dopadla. Už se škrábala zpět na nohy, když se opět zmohl na pohyb. Pomohl Adele se zvednout, ovšem neměl ponětí co se to s ním stalo. Ale magie to nebyla, to věděl s jistotou.
Vzduchem zahvízdala síť, která Nathana jen tak tak minula. Avengers se ho snažili zastavit, ne zabít. A i kdyby se snažili ho zabít, nepovedlo by se jim to.
,,Byli jste tu celkem rychle. Takovou pohotovost jsem od vás nečekal." Řekl ledabyle Nathan, když ladně uhýbal střelám od rudovalsé ženy, která stála na střeše pod nimi. ,,No to víš, součást povolá.. počkat, nečekal?" Tony se nad tím pozastavil, což dalo Nathanovi dokonalou příležitost zasáhnout ho s několika vodními šipkami.
V dalším okamžiku se na něj vrhl muž v černém obleku, který skočil ze zad někoho, kdo až příliš připomínal Iron Mana, akorát ve stříbrném. Muž v černém zaryl ostré drápy do dívčiné nohy, čímž se mu podařilo ji částečně stáhnout dolů. Jenže Nathan se nedal, švihl nohou a za pomoci magie ho odmrštil daleko od sebe, kde vysklil jedno z velkých oken onoho mrakodrapu. Nathan se pro sebe pousmál a natáhl se pro Iron Mana číslo dva, jelikož toho pravého si chtěl nechat až na konec. Jedním obratem mu urval jak masku, tak trysky, takže by začal rychle klesat, kdyby ho stále nedržel. V kovovém obleku se schovával muž s tmavou barvou kůže a s ránou na čele, kterou způsobil Nathan.
,,Černý Iron Man. To svět ještě neviděl." Řekl jízlivě přímo k muži, načež ho odhodil k ženě, která na něj neustále mířila se svou zbraní. Ovšem aby muž vůbec dopadl, musel Nathan použít magii, neboť se nezbavil všech trysek.
Pravý Iron Man se znenadání zjevil hned za Nathanem, avšak on ho už očekával, proto se okamžitě otočil, chytl Tonyho za ramena a zamířil s ním k zemi, kde na něj čekal tvrdý dopad. Nathan se okamžitě zvedl, on nebyl ten, kdo to nejvíce odnesl. Iron Man stále ležel na tvrdé zemi a vypadalo to, že se stěží zvedne.
Avšak než kdokoliv zmohl na cokoliv, oblohu prozářilo jasné světlo. ,,Vydejte mi tu dívku." Ozval se hlas, který Katherine moc dobře poznávala. Hrkla v ní nová naděje, ještě nemusí být všechno ztraceno. Přišel za ní, aby ji zachránil, aby zachránil svět.
Simon.
ČTEŠ
Dark Sea - Vlny času
Fantasy-Druhá část příběhu Dark Sea- Spokojeně si sedly do jedné z kuchyní, a jen si povídaly. I přes to, že si neměly co říct a jejich řeč byla zasekávaná, Katherine si po dlouhé době připadala v bezpečí. Zavrtěla se na měkkém polštáři a usrkla z šálku ka...
