Dark Sea - Vlny času

35. ,,Ne."

,,Simon! Něco se s ním stalo!" Adele se to ráno ze spánku probrala s křikem a špatným pocitem. ,,Klid, byl to jen sen, nic se mu nestalo." Rozespale se na ni otočila Lenny, ležící na podlaze vedle její postele. ,,Ne, to nemohl být sen, mám jen takový pocit... Lenny?" Udivila se světlovláska. Kde se tam vzala? ,,Měla jsem o tebe strach. Nemohla jsem tě tu nechat o samotě." Omluvným pohledem se na Adele podívala, ale ta se jen usmála to. Chápala ji, nejspíš by pro ni udělala to samé. Nebo možná ne, navrhla by někomu aby to udělal. Ať by se rozhodla jak by se rozhodla, nezáleželo na tom.
,,Máme čas do oběda. Pak to všechno započne a my tam samosebou musíme být. Už máš vymyšlený plán útěku, jak jsi říkala?" Modrooká dívka přikývla a alespoň malinko povzbudivě se na Lenny podívala. ,,Budu potřebovat tvou a Sylvinu pomoc." Adele postupně vysvětlila vše co prozatím vymyslela, Lenny ji se zaujetím poslouchala a sama v hlavě už připravovala způsob, jakým provede svou část.
Plán to byl sice chatrný a nemusel vyjít, ovšem v tu chvíli lepší neměli a více času si dovolit nemohli.
,,Není to pozdě?" Akorát se zeptala Lenny, zcela nechápající proč to nemohou provést okamžitě. ,,Podívej se z okna." Opáčila světlovláska. ,,Vidíš ty lidi? Třeba ten na tý lavičce co si čte knížku, nebo ta paní s přehnaně velkým kloboukem sedící na verandě s dýmkou v ruce. Pozorují nás celou dobu. A je jich mnohem více. Jen se pohneš z pokoje a okamžitě informují královnu. Už jen to, že jsi tady je dost rizikové. Každou chvíli sem může někdo nakráčet aby nás odtrhl." Lenny se s údivem na Adele podívala, netušila jak tohle všechno zjistila, ale líbilo se jí to. Je fajn vědět co se okolo ní děje. ,,Se z tebe stal Sherlock či co?" Ušklíbla se, ovšem soudě podle Adeleina pohledu neměla ani tušení o koho se jedná. ,,Jak dlouho tam takhle sedí?"
,,Od doby, co jsme přijeli."
Ani ne pět sekund poté, se událo přesně to, co Adele předpověděla. Do pokoje vtrhla služka s tím, že se Adele musí připravovat na svatbu, přičemž zdůraznila slova o samotě.
,,Ale vy tu s ní budete, takže nebude sama." Zamumlala si ještě Lenny pro sebe, ale odešla bez zbytečných hádek.
Služebná spokojeně pokývala hlavou a otočila se zpět na Adele. ,,Drahoušku, s tebou to bude námaha. Takhle nemůžeš nikam jít, natož na svatbu." Práskla rukama a vydala se ke dveřím, že si dojde pro všechny potřebné věci. ,,Chci Eddieho." Pronesla nečekaně Adele. ,,Co prosím?" Služebná absolutně nechápala co tím myslí, proto zůstala zmateně stát. ,,Místo vás. Chci, aby mi s přípravou pomáhal Eddie."
,,Madam, ale to nejde..." spatřila Adelein ledový pohled, polekala se a okamžitě vyběhla z pokoje.
Nedlouho po ní do dívčina pokoje nejistě vstoupil Eddie, kterého už očekávala.
Všechny přípravy jim zabraly nejméně pár hodin, jelikož na královnin rozkaz muselo být vše dokonale připravené. Hlavně princova nastávající musela být ztělesněnou krásou. Což také byla, jinak by ji královna nevyvolila.

Eddie už odešel a Adele tak zůstala sama se svými myšlenkami. Hleděla na sebe do zrcadla, byla opravdu překrásná. Jenže k čemu. Modlila se, aby její plán vyšel, protože neměla ponětí co by dělala, kdyby ne. Nemohla si Thea vzít, to prostě nešlo. Také nemohla nechat její přátele napospas otroctví.
,,Připravená, zlato?" Ve dveřích se objevila osoba, kterou v tu chvíli opravdu nečekala, Roland.
Dívka jemně kývla hlavou na souhlas a přijala jeho rámě, které jí nabídl.
,,Jak tě vlastně Theo tehdy přesvědčil? Čím? Co ti řekl?" Vzpomněla si na Thea, jak jí říkal, že i Rolanda přesvědčil, aby se přidal k němu. ,,Já už nevím. Jednoduše jsem věděl, že je to ta správná volba."
,,Střelils Katherine do hlavy."
,,Ne, nestřelil." Bránil se, mírně vyveden z míry.
,,Ale ano, předtím. Jen si to nepamatuješ." Roland se zarazil, ovšem už nic neříkal.
,,Zkus si vzpomenout co ti řekl,"
,,Nevím."
,,Je to důležité,"
,,Já nevím!" Rozkřikl se. Adele se na něj překvapeně podívala, pár lidí, které míjeli se na ně otočilo.
,,Poplácal mě po rameni, nic víc."

Dorazili do velkolepě vyzdobenému sálu, ve kterém už předtím byli. Dívka se okamžitě odtrhla od Rolanda a vyrazila ke svým přátelům. Dokonce i Carmen už tam byla. Sice měla berle a obvázanou nohu, ale už chytla správnou barvu a i obecně vypadala lépe. ,,O můj bože, Adele! Moc mě to mrzí." Vyhrkla a vrhla se jí okolo krku. ,,Držte se u sebe." Řekla akorát Adele, pak se otočila na Felixe, něco mu zašeptala a vyrazila za čekajícím Rolandem. Odvedl ji do zapadlé místnosti, kde už na ni čekaly služebné, které by ji ještě doupravily.
Sál náhle utichl, ozývaly se jen varhany.
,,Sešli jsme se zde, abychom uzavřeli sňatek dvou mladých lidí. Velice šťastných lidí..." slyšela královnu jak předstoupila přede všechny a začala proslov. Zdálo se to být nekonečné, dívka se v tom dokonale ztratila a znova začala přemýšlet nad svými věcmi. Až když ji Roland popadl za ruku a vyšel společně s ní ze dveří, pochopila, že se to opravdu děje. Vdávala se. Šla pomalu s Rolandem po boku, který jí měl dovést ke královně, kde už na ni čekal Theo. Lidé se na ni usmívali, slzy dojetí se nedaly zapřít. Zřejmě netuší, že se berou z donucení. Myslí si to, co si mají myslet. Adele Thea plně miluje, tak jako on ji.

Došli k němu, kde ji Roland opustil a stoupl si do rohu.
Královna opět spustila proslov, opět se Adele obávala, že to nikdy neskončí.
,,...a nyní si řeknete své ano!" Zakončila mluvu se slzami v očích. Falešné, pomyslela si Adele, ovšem nehodlala to vyslovovat nahlas.
,,Princi Theo druhý, berete si zde Adele?" Přistoupil k nim starý muž, s prstýnky v rukou.
Theo se usmíval, ovšem jeho oči značily opak. Nesouhlasil s tím, dělal to také z donucení. ,,Ano."
Všichni přítomní vydechli, už v tu chvíli si zamilovali onen zamilovaný pár. ,,Princezno Adele z Jotunheimu, berete si zde Thea?"
Ovšem Adele mlčela. Koutkem oka se podívala ke svým přátelům, kde si všimla, že Lenny se Sylve už chybí. Teď jen nějak vydržet těch pár sekund, ne-li minut.
,,Řekni něco, jinak tě zabijou." Špitl Theo k dívce. Kolem nich nastával ruch, jak se všichni dohadovali co se pokazilo.
,,Od kdy se o mě zajímáš?" Utrousila suše tak, aby to slyšel pouze on. ,,Nezajímám." Jeho oči ho opět zradily, kvůli nim Adele poznala, že o ni ve skutečnosti má strach.
Starý muž za nimi si odkašlal, čímž v sále docílil ticha. ,,Vážená princezno z Asgardu, berete si.." byl zmatený.
,,Ne." Ledově se usmála. Přehlušil je náhlý výbuch protější budovy, velká skleněná okna se roztříštila na miliony kousků a všechno poblíž budovy chytlo plamenem. V ten moment měla Adele šanci, a nepromrhala ji, seběhla k přátelům, kde už stála udýchaná Lenny. ,,Povedlo se vám to výborně.. kde je Sylve?"
Lenny zvedla pohled od země a zatvářila se překvapeně. ,,Nebyla se mnou, myslela jsem, že přijde. Musela jsem si vystačit se sirkami a trochou magie." Ušklíbla se, ovšem to už Adele nepostřehla. Rozhlížela se dokola, hledala Sylve ve zmateně pobíhajícím davu lidí. Zahlédla Felixe, jak se pere s Rolandem, vojáky kteří se snažili požár uhasit, až její zrak spočinul na Theovi. Zarmouceně se na ni díval, avšak nenahlásil ji matce, jen ji pozoroval. ,,Vidím jí!" Křikl na Adele Woody a nenápadně ukázal do horního rohu. Ale nebyla sama, pod krkem ji nůž přidržoval ten samý hoch, který se s ní bavil na předešlé slavnosti. ,,Ten sviňák." Utrousila Adele.
,,Nemůžu se k nim dostat, všiml by si mě a zabil by ji dříve než bych k němu doběhla." Odtušila Lenny. ,,A nemůžeš toho Heimdalla zavolat už teď? Ať vezme nás a toho kluka tady nechá." Navrhoval nejistě Theodor. ,,To nejde, vzal by s námi i jeho."
Najednou se onen kluk skácel k zemi, nikdo neměl ani ponětí jak, ovšem rozhodli se to neřešit. ,,Heimdalle! Potřebuju tě!" Zavolala Adele v tom zmatku, když už všichni stáli u sebe, i Felix a Roland s hlubokou ránou na rameni stáli v rádoby kroužku. ,,No tak, Heimdalle!" Několik vojáků se na ni otočilo a když si uvědomili o co jde, namířili na ně své zbraně. ,,Ani se nehněte! Zůstaňte stát přesně tam, kde jste!" Většina lidí už ze sálu vyběhla někam do bezpečí, takže zbyli pouze oni a vojáci. ,,Heimdalle, snažně tě prosím." Pokoušela se ještě světlovláska, i když věděla, že už to nemá smysl. Heimdall nebyl u Bifrostu.
Najednou, zničehonic se rozhostilo ticho, po kterém následoval nádherný zpěv. Adele ho okamžitě poznala. ,,Eddie! Co to k čertu děláš?!" Křičela, ale jakoby ji neslyšel. I nadále pokračoval. ,,Umlčte ho jednou pro vždy." Rozkázal jeden z vojáků, a jak řekl, tak se také stalo. Nikdo se na nic nezmohl, když kulky vyletěly z několika pušek, načež zasáhly Eddieho tělo. Již mrtvý mrtvý padl k zemi, jeho košile se zbarvila do ruda. ,,Ne!"