just keep going...

2.

"Nino?" zeptám se opatrně.
Olízne svou lžičku od šlehačky a obratí se na mě.
"Hm?" dál jí svůj zmrzlinový pohár.

Stejně jako každý čtvrtek.

"Víš... včera mě Stacy pozvala na tu její párty v pátek." řeknu opatrně. Udiveně se na mě podívá. Zamrká a opře se do křesla.
"A co jsi jí na to řekla?" zeptá se a snaží se znít lhostejně. Já moc dobře vím, že jedno jí to není.
"Že půjdu, pod jednou podmínkou..." začnu vymýšlet. Přeci ji nemůžu říct že to bylo kvůli Leroyovi, to by se mi vysmála.
"Jakou?"

"Že pujdeš semnou." uculím se. Vykulí na mě oči.
"Počkat, počkat, počkat. Takže ty.." ukáže prstem na mě.
"Chceš jít na párty? K Stacy? Semnou?" za každou její otázkou kývnu. Znovu se zaboří do křesla a chvílí přemýšlí.

Nakonec se rychle zvedne, začne si balit věci, nechá pár bankovek na stole s nedojezeným pohárem a poté mě začne tahat na nohy.

"Co to děláš, Nino?" zasměju se když mi taky začne balit věci. Podívá se na mě jako na blázna.
"No jdeme na nákupy, ne? Přeci tam nemůžeš jít v tom co nosíš obvykle." vytáhnu rychle z kapsy také nějaké peníze a nechám je na stole. Toho poháru je mi líto, ale už to neřeším protože mě Nina táhá z kavárny rychle pryč.

Po dvou hodinách chození po obchodech mě začaly bolet nohy. Nina si koupila sukni a crop top na zítřejší párty a já po dlouhém přemlouvání černé šaty s krajkovými rukávy, které se mi vůbec nelíbily. Musela jsem ale uznat, že mi hezky obtahovaly křivky a slušely mi.

Nakonec jsme se rozloučili a každá se vydala svým směrem domů.
Podle zamčených dveří jsem zjistila že doma nikdo není. Povzdechla jsem si, odhodila boty a tašky a vydala se pro něco do kuchyně.

Na kuchyňském ostrůvku ležel vzkaz.

Emily, musela jsem rychle odjet na pracovní cestu. Budu pryč jen pár dní. Nechám ti tu peníze a nějaké ti pošlu i na kartu. Nezapomeň se učit. S láskou, máma.

Jak jinak...

Zmačkala jsem papírek a vyhodila ho do koše. Poté jsem si uvařila něco k večeři a vydala se učit do pokoje.

Další den ráno se mi nevstávalo vůbec dobře. Byla jsem nervózní z večera. Pro sebe jsem si hlavně řekla, že nebudu pít alkohol.

"Čau, pařmenko." kývne na mě se smíchem Nina. Protočím očima a obejmu ji. Přitom si vzpomenu na to, co mi říkala Stacy o Nině. Znělo to jako kdyby někdy byly kamarádky.

"Tak pojď." zahákne se o mé rámě a společně se spolu vydáme do školy. Já mám první hodinu matematiku a Nina dějepis.

Rozloučíme se a pak se každá vydá svou cestou. Koukám do země když do někoho omylem narazím. Vypadnou mi sešity a učebnice z rukou, a tak se pro vše sehnu. Něčí ruce mi začnou pomáhat a já před sebou uvidím velice pěkného kluka.

Jde vidět, že je vysoký. Má hnědé vlasy i oči. Má na sobě černé triko, přes které mu jdou vidět trochu svaly, a modré džíny.

"Promiň." omluvil se a já polekaně přikývla. Nastejno jsme se zvedli a já pocítila červeň na mých tvářích.

"Jsem Noah, ty?" usmál se.
"Emily." řekla jsem prostě.

"Jdeš dnes na ten večírek?" ukázal svůj úsměv se zuby. Pouze jsem přikývla.
"Já taky. Tak snad se tam uvidíme." mrkl na mě a já rychle něco zamumlala na pozdrav a obešla ho.

"Emily!" zavolal na mě když už jsem byla pár metrů za ním. Pomalu jsem se otočila, protože jsem viděla, jak se na nás většina studentů podívala.

"Tvoje učebnice." řekl jednoduše a podal mi je. Udělala jsem pár kroků a s poděkováním si je vzala do ruky. Poté jsem se urychleně dostala do třídy.

S dopadnutím na židli jsem si dala hlavu do dlaní. Bože, byla jsem tak trapná. Dlaněmi jsem se začala bouchat do hlavy.

"Jinak... seš v pohodě?" uslyšela jsem smích vedle sebe. Znechuceně jsem se na dotyčného podívala.
"Starej se o sebe, Leroyi." zavrčela jsem. Poté jsem zkameněla. Určitě Valentin Leroy nebyl typ člověka se kterým se takhle mluvilo, a já určitě nebyla typ člověka který si to mohl dovolit. Opatrně jsem se na něj podívala. Jeho tvář byla kamenná.

Porozhlédla jsem se po třídě a zjistila že jsme tu sami. Jakto? Hluk na chodbě už nebyl skoro slyšet. Zmateně jsem se podívala na Leroye, ale ten už stál přímo u moji lavice.
"Omlouvám se." špitla jsem potichu. Vstala jsem ale nemohla jsem jít dál. Dal své ruce na kraj lavice a nahnul svůj krásný obličej k tomu mému.