just keep going...

21.

V sobotu v 11 na mě už zvoní Nina. Dojdu ji otevřít a ona se na mě zubí.
"Jde se nakupovat!" pískne. Začnu si nandavat boty, protože jsem se už dávno připravila. Věděla jsem, že nákupy a příprava večírku je jediný důvod kvůli kterému by Nina vstávala brzo v sobotu.

Vydáme se do obchoďáku, kde chodíme z jednoho obchodu do druhého. Nina říká, že musím vypadat dokonale hlavně já. Musím se líbít Noahovi, říká. Já myslím ale na jiného kluka. Při myšlence na něj si musím zkousnout ret.

Nejsem ale spokojená ani ráda za to, co se z toho začíná vytvářet. Nechci přece skončit jako půlka holek na škole. Pokud dnes Valentin přijde, musím mu říct, že ho nechci, že nechci aby nic mezi námi pokračovalo.

"Nino! Už mám hlad! Pojď se najíst!" skoro brečím, ale Nina mě táhne do dalšího obchodu.
"Tyhle jsou perfektní." ukáže na červené upnuté krátké šaty s hodně velkým výstřihem.
"Nino! Ty ne! Mají hrozně velký výstřih!" zděsím se.
"Prsa na to máš, tak je ukaž! Tyhle prostě bereme. Budou na tobě vypadat božsky." a už s nimi šla k pokladně. Velice neochotně jsem za ty šaty zaplatila, ale aspoň jsme mohly jít na oběd. Vybírání mých šatů trvalo dvě hodiny.
Najíst se trvalo hodinu a vybrat oblečení pro Ninu ještě o jednu navíc. Nakonec jsme zašli do supermarketu, kde jsme nakoupili kelímky, nějaké jídlo a pár džusů. U vietnamců za rohem Nina nakoupila několik flašek alkoholu. Pak už jsme se konečně vydali ke mně domů.

Když jsem pohlédla na hodiny v kuchyni bylo už šest.
"Pojď! Musíme to připravit!" Nina byla ohromně natěšená.
Nejdřív jsme začali uklízet. Skládali jsem z povrchu všechny věci, které by se mohly zničit.
Potom jsme se každá osprchovala, upravila a oblékla. Nina na sobě měla černé roztrhané úzké džíny, průhledné černé triko s dlouhým rukávem a pod tím jen černou braletku.

Poslední přípravy jsme zakončili v půl deváté. Myslím, že bylo na čase aby lidé začali přicházet.