just keep going...

17.

Bylo středeční ráno a já už si to kráčela do školy. Dneska do školy nešla Nina, protože byla včera v nějakém klubu a nebylo ji dobře. To by mě zajímalo s kým se budu bavit. Vlastně, proč bych se s někym měla bavit? Vždycky jsem si vystačila sama když chyběla Nina.

Dojdu ke své skřínce a začnu si připravovat na první hodinu matiky. Přemýšlím o mém sobotním večírku. Vážně to udělám? Nic jiného mi nezbývá, už o tom ví Noah a určitě spoustu dalších lidí.

Pohlédnu doleva na osobu, kterou bych tam chtěla pozvat. Jsem z toho trochu nervózní, ale je to přeci slušnost ne? Ona mě pozvala na ten svůj, já teď na ten můj. Zavřu skřínku a vydám se k ní. Stojí u své skřínky společně se svoji blonďatou kamarádkou.

"Ahoj." zamumlám. Stacy a Caroline se na mě překvapeně podívají.
"Ahoj." řekne Stacy. Caroline si mě prohlíží.

Co když mám něco na obličeji? Nebo nějak špatně vlasy? Nebo se ji snad nelíbí, jak jsem dnes oblečená? Myslela jsem, že volnými džiny, bilým tílkem a rozeplým černym svetrem nic nepokazím.

"Chtěla jsem se tě zeptat, jestli by jsi v sobotu nešla na muj večirek?" vydám ze sebe rychle. Kouknu na reakci Stacy. Usmívá se.

"Jo, už jsem o něm od někoho slyšela. Určitě se stavím." odpoví.
"Klidně sebou někoho vem, Caroline nebo tak." při jejim jméně rukou ukážu na ni.

"Ahoj." objeví se u nás Brad. No tak to ne.
Pohlédnu na Caroline a ta se mírně červená. Je při tom tak roztomilá! Že by se mezi nimi něco dělo?
"O čem je řeč děvčata? Jinak, já jsem Brad." řekne směrem ke mně.
"Já Emily." řeknu trochu potichu.
"Jo, já vím." uchechtne se a já se na něj nechápavě podívám.
"Valentin." řekne jako kdyby to mělo být vysvětlení, ale mně to spíš přijde jako další záhada.
"Emily dělá v sobotu večírek." řekne Caroline a já uslyším její sametový hlas. Caroline byla hrozně krásná. Stacy byla hezká, Nina taky, ale Caroline byla krásná. Měla výrazně řezané tváře, plné rty, malý nos, zelené oči s dlouhými řasy, špinavě blond vlasy a trochu opálenou kůži. Letěl na ni každý kluk, neviděla jsem ji nikdy ale ani s jednim z nich. Stacy byla jako Nina. Jen úlety a nikdy žádná láska, aspoň jsem si nevšimla.

"Jo? Val už mi o tom povídal." usměje se a já se začervenám. Musím se pořád červenat?
Jinak, to znamená, že o mně Valentin mluví? Často? Co všechno Bradovi říkal? Cítím se trapně.
Kouknu za Brada a uvidím za jeho ramenem přicházet Valentina, který se na mě šklebí.
"No já už budu muset jít." omluvím se a rychle odejdu.

Ještě se ohlédnu a uvidím, jak na mě Valentin kouká. Povídá si se svými přáteli, ale očíma stále hledí na mne.
Matematika proběhla v klidu. Učitel vyzkoušel Leroye z toho příkladu, co předešlou hodinu a on udělá jen menší chybku. Učitel pochvalí jak Valentina, tak i mně. Dále řekne, že doufá, že doučování bude pokračovat. Jako hodná studentka přikývnu. Můžu stále vidět ten vítězný úšklebek, který měl Valentin v té chvíli na tváři.

Začne mi být v tom svetru hrozné teplo. Sundám si ho tedy a dám do batohu. Je mi to trochu nepříjemné, protože přeci jen to oblečení obtahuje celé mé tělo.

Vycházím ze třídy a jdu směrem ke své skřince když mě nekdo plácne po zadku. Cítím, jak se mi řine červeň do tváří, ale ze vzteku. Uvidím šklebícího se Jacka.

"Dobrý." podotkne jako kdyby uznale. Udělám jeden krok k němu a kouknu trochu výš, protože přeci jen je vyšší než já, skoro jako každý.
"Tohle už nedělej. Jasné?!" cítím se nepříjemně, že na mě všichni koukají, ale přece se nenechám.
"Nebo co?" ušklíbne se a plácne mě znovu.
Někdo do něj prudce z boku strčí a on narazí do několika skřínek.
"Nebo dostaneš přes hubu." ozve se naštvaný hlas Leroye. Většina lidí se na chodbě zastaví a začne dávat pozor.

"Takže ty už jsi ji měl? Šprtky bývají prý nejlepší." zasměje se Jack. Cítím se tak trapně, že to není možné.
"Drž radši hubu, Deckensi." zavrčí Leroy.

"Ale snad se podělíš, tělo má fakt dobrý. Kouří dobře?" zalapám po dechu hned ze dvou důvodů. Jeden z nich je ten, že nechápu jak si tohle může dovolit říct a ten druhý, Leroy mu dal pěstí.

Jack se hned narovná a chce mu dát zpět, ale to Leroy očekával a dává mu ránu druhou.
Několik lidí začne skandovat a vytvářet hlouček okolo nás.
Začnou se bít. Za pár sekund se dostali na zem a Valentin na Jackovi seděl a sázel mu jednu ránu z druhou. Křičela jsem jeho jméno, aly bylo to jako kdyby mě neslyšel. Z davu se vynořil Brad a nejspíš nějaký kamarád Jacka, kterého neznám a začali je od sebe odtrhávat. Jak má roztrhané obočí a tekla mu kres z nosu, ale nebylo to nic važného. Leroy byl rozcuchaný a měl trochu začervené rty, musela jsem přiznat, že vypadal nádherně.

"Představení končí! Rozchod!" vykřikne Brad a všichni se začnou rozcházet pryč. Jak si na zem odplivne, zamrmlá si něco pod nos a se svým kamarádem odejde pryč.

"Seš v pohodě, kámo?" zeptá se Valentina Brad a dá mu ruku na rameno.
"Jo." odsekne a ztrhne jeho ruku.
"Dík." řeknu směrem k Valentinovi. Vedle kluků se objeví Stacy a Caroline.
"Nic jsme neviděli! Jaká škoda! Dal jsi mu, že jo?" ptá se nadšeně Stacy. Jako kdyby ji přišlo normální, že se Valentin porval.

Odejdu od nich ke své skřínce a už si radši obleču svetr.

Jack je z třeťáku, takže musel mít nějaké hodiny společně s Valentinem. Když tak zapřemýšlím, vzpomenu si, že tihle dva se spolu docela bavili. Nebo jsem je aspoň vídala na chodbách. Byla jsem teprv vyděšená prvačka takže jsem na ostatní studenty nedávala moc pozor. Tedy až na Brada, Caroline a Stacy, kteří se bavili už předtím.

Proč se vlastně Valentin už nebaví s nikým z jeho bývalé třídy?

Pokračuju na další hodiny, přestávky a cítím, jak na mě několik lidí upírá pohled. Je to tak nepříjemné. Doufám, že je to do zítřka zamrzí. Večírek u Stacy se taky řešil jen v pondělí.