6.

2.6K 69 4
                                    

Dojdu až na zahradu. Tedy aspoň na roh domu, kde je okno do obýváku. Už doopravdy potřebuju na záchod.
Porozhlédnu se, jestli tam nikde není Stacy a zaťukám na zavřené okno. Okno je přímo nad sedačkou.
Nějaký hnědovlásek se zvedne a začne mi okno otevírat.

Je to Noah.

"Emily! Ahoj! Jak jsi se sem dostala?" vypadá nadmíru zmateně, ale to já taky.
"No to mi spíš řekni ty. Hledám tě tu!" zasměju se a začnu lézt do okna. S mojí výškou to jde dost těžce.

"Počkej, pomůžu ti." nabídne se Noah přiopile.

Vykloní se z okna a chytne mě za ruce.
"Na tři. Raz, dva, tři!" já vyskočím a Noah mě začne vytahovat. Dobře, možná bychom to měli příště zkusit střízlíví.

Už se lokty opírám o rám okna, a tak mě Noah chytne za boky a jedním trhnutím vyzvedne k němu. Bylo to ale velice prudké trhnutí.
Noah se převáží a já spadnu na něj. Pár lidí okolo nás se začnou pobaveně smát.

A já s Noahem také. Ležím na něm a oba dva se smějeme. Pomalu se začnu zvedat a shrnovat si šaty dolu. Dávám si pryč vlasy z obličeje když spatřím, že mě někdo pozoruje.

Ten někdo je Valentin. Pozoruje mě vražedným pohledem. Co jsem udělala? Jak můžu vidět, moc si neužívá společnost brunetky na jeho klíně. Ušklíbnu se a vydám se konečnem na ten záchod.

"Počkej, kam jdeš?" chytne mě za ruku Noah. "Jen si dojdu na záchod." přikývne a pustí mou dlaň. Jeho dotyk mi byl velice příjemný.

Znovu procházím mezi lidmi. Pro tentokrát ale otevírám všechny dveře na které přijdu.

Asi třetí vedou do koupelny. Zamknu se tedy v ní. Vykonám svou potřebu a potom přejdu k umyvadlu. Má řasenka je lehce rozmazaná. Vlasy mám v mírném rozcuchu a dokonce v nich mám malou větvičku. Ušklíbnu se a začnu si ji vyndavat.

Leknutím sebou trhnu když někdo zabuší na dveře.

"Už jdu!" zařvu, ale pochybuji, že mě člověk přes tu hudbu na druhé straně uslyší.
Větvička z mých vlasů pořád nejde vyndat. A když už je pryč, zjistím, že jich tam mám víc.

Bušení se ale ozve znovu.

"Už jdu říkám!" křičím, ale ozve se další zabušení. Nabručeně udělám krok ke dveřím, odemknu je a s trhnutím je otevřu.

"Jakej.."

Během pár vteřin jsem přišpendlená k zamknutým dveřím od koupelny a zděšeně koukám do naštvaného obličeje Valentina Leroye.

just keep going...Kde žijí příběhy. Začni objevovat