just keep going...

47.

Jen co jsme přišli domů za námi Valentin zabouchl dveře. Přitiskl mě na nejbližší stěnu a vzal mou tvář do dlaní.

"Teď..." začal se ke mně sklánět, ale zrovna v tu chvíli v zámku začaly chrastit klíče.
Odstrčila jsem od sebe Valentina přesně v tu chvíli, kdy mamka vešla do předsíně.
"Mami!" vypískla jsem a vběhla ji do objetí. "Holčičko moje.... moc jsi mi chyběla." zaboří svou hlavu do mých vlasů a obě dvě si užíváme této chvíle.
"Venku už je zima, jaktože máš na sobě jen mikinu? A kdopak je tento pohledný mladík?" zeptá se máma zvědavě a odloží svou kabelku na komodu. Pohlédnu na Valentina, kterému mírně zčervenaly tváře. Nevěřím svým vlastním očím!
"Dobrý den, paní Johnsonová. Jsem Valentin, přítel Emily." máma na mě koukne takovým zvláštním pohledem a já se začervenám. Na tohle jsem vůbec nebyla připravena.
"Proč jsi nedala vědět, že přijedeš?" zeptám se, protože nechci vědět, co by se stalo kdybych d Valentinem přišla domů o deset minut dřív.
"Přijela jsem na Díkůvzdání, už je přece za dva týdny." sundá si boty a my ji napodobíme. Všichni tři vejdeme do obýváku.
"Vlastně..." ozve se Valentin a já trochu znervózním. Mamka se na něj otočí se zvědavým pohledem. Zároveň si ho prohlíží.
Valentin ke mně přistoupí blíže a chytne za pas, vzhlédnu k němu a kývnu - nezapomenu se na něj povzbudivě usmát.
"Pozval jsem Emily na Díkůvzdání ke mně domů. Nevěděli jsme jestli přijedete.... teď jste pozvané samozřejmě obě." užasle se na něj podívám. Opět ho vůbec nepoznávám. Je to jako kdyby v něm má máma něco zlomila.
"Páni. To je velice milé, Valentine. Probereme to s Emily, teď bych si jen ráda po letu odpočinula. Moc mě těšilo, Tine." usměje se na něj a odejde.

Při tom oslovení sebou Valentin mírně trhne. "Děje se něco?" zeptám se starostlivě. "Tine mi vždycky říkávála mamka." řekne to takovým způsobem, že vím, že už na nic jiného ohledně toho se ptát nemám.

"Uvidíme se teda zítra ve škole?" vlepím mu lehkou pusu na rty. "Nemůžu přece." zavrčí a já od něj trochu odstoupím. "Zapomněla jsem." založím si ruce na hrudi. "Co kdybych tě zítra po škole vyzvedl a šli bychom ke mně? Tvoje mamka bude asi doma." mrkne na mě a moje tváře opět naberou červený odstín. Přinutím se jen na pouhé kývnutí.
"Tak zatím, miláčku." odejde do předsíně a po chvíli slyším klapnutí dveří.