just keep going...

14.

Špagety dopadly katastrofálně, ale i přesto jsem mámě říkala, jak moc mi chutnaly.

Vykoupala jsem se, udělala něco do školy, a pak si šla lehnout. Dnešek mě vyčerpal a ani nevím proč.

Ráno mě, jako pokaždé probudil budík. Posadila jsem se a pořádně se protáhla, poté si otřela oči. V pyžamu jsem sešla dolů a zjistila, že je máma už v práci.
Ke snídani jsem si dala lupínky s mlékem a medem. S sebou do školy jsem si přibalila jablko a vodu.
Pustila jsem si písničky na celý dům a poskakovala mezi koupelnou a svým pokojem. V koupelně jsem udělala typickou hygienu a přešla do pokoje, abych si na sebe vzala světle modré triko s dlouhým rukávem a knoflícky a černé kalhoty. Vlasy jsem nechala jako vždy rozpuštěné.

Vzala si batoh, vypnula písničky a šla se obout. Pak se vydala do školy.

Před školou na mě už čekala Nina.
"Ahoj." pozdravila jsem ji. Pozdravila mě nazpět, a pak jsme se vydali do školy.
"Jak bylo včera? Co máma?" zeptala se Nina a přišla mi docela v pohodě. Na to, že se včera tvářila tak rozčileně.
Začali jsme si otevírat skříňky.
"Máma se stěhuje." řeknu jako kdyby to nebylo žádné drama.
"Cože?!" Nina se na mě otočí a jde vidět překvapení v jejím obličeji.
"No máma jde za prací a ví, že já se stěhovat nemužu. Budu tu bydlet sama a máma mi bude posílat peníze." zavřu svou skřínku, protože už mám všechno co chci, a opřu se o ni.
Nina se dál hrabe ve své skřínce ve které má neuvěřitelný bordel.
"A kdy se stěhuje?" ptá se dál.
"V pátek odjíždí se všemi věcmi." je mi z toho trochu smutno.
Nina se na mě otočí se záludným úsměvem.
"V pátek hm?" řekne a mrkne na mě.
"Ani na to nemysli! Vůbec!" vykřiknu pobaveně.
"Prosím, Emily. Jeden malý večírek!" řekne prosebně.
"Jaký večírek?" leknutím nadskočím a hned na to se zamračím na Valentina, který se objevil vedle mě. Jelikož je o dost vyšší opírá se rukou o moji skřínku a v podstatě na mě kouká přímo zhora.
"V sobotu, u Emily." zamrká na Valentina.
"Nino!" okřiknu ji, protože se mi vubec nelibi, že by u mě byl večírek a že by tam byl vubec Leroy.
"Tak to určitě přijdu." podotkne a usměje se na mě. Zakoulím očima.
"Nino?" objeví se u nás jeden náš spolužák a požádá Ninu aby s ním šla za učitelem. Kvůli nějakému projektu.
"Nikdo tě nepozval." zavrčím. Tak moc mě štve!
Jeho ruka se objeví na mých zádech. Zatají se mi dech. Prsty mi přejede po páteři a poté je dá do mých vlasů. Silně za ně zatáhne až syknu a jsem donucena zvednout hlavu.
"Pořád nezapomínej, kdo jsem, květinko." znovu zatáhne za mé vlasy až mi trochu zaslzí oči.
Sehne se ke mně, cítím jeho vůni. Je uplně všude okolo mě.
"Semnou takhle mluvit nebudeš." zašeptá mi do ucha a mě proběhne mráz po zádech.
Vymoní své prsty z mých vlasů a já si dám na zátylek ruku, protože mě bolí jak jsem měla hlavu v tak nepřijemné poloze.
"Co to doučování? U mě? U tebe?" ušklíbne se a dělá jako kdyby mě právě teď vubec fyzicky nenapadl. Zatlačím mu do hrudi stejně jako v pátek a nasupeně se na něj podívám.
"Po škole v knihovně." bez jakekoliv odpovědi se vydám na svou první hodinu s pěkně na nic náladou.

Vrážím do ostatních studentů a přemýšlím nad tím, jaký je Leroy kretén. Tohle si přece nemuže dovolovat!

Budu ráda za jakoukoliv odezvu! <3