just keep going...

19.

Šli jsme celou dobu zcela v tichosti. Zastavili jsme před mým domem.
"No tak ahoj, děkuju za doprovod." byla jsem z toho docela nervózní a hlavně jsem měla už hlad!
"Čau." ani se na mě nepodíval a pokračoval dál v cestě. Nechápala jsem, proč mě chtěl doprovodit, ale ani nepromluvil, ale překvapilo mě, že na mě neměl žádné narážky ani urážky.

Vyběhla jsem schody před hlavním vchodem a otevřela dveře. Odhodila jsem batoh a sundala si boty.

"Mami?" zvolala jsem do domu. Rychle jsem běžela do kuchyně. Všechny krabice byly pryč. A na ostrůvku ležel papírek.

Emily, moc se omlouvám ale spletla jsem si čas odjezdu. Odjíždím dopoledne. Večer si zavoláme. Moc tě miluju.
                                                                         Máma

Rychle jsem vyběhla z domu ven na chodník. Valentin ode mě nebyl moc daleko.

"Valentine!" zakřičela jsem co nejvíc nahlas.

Otočil se a vypadal dost zmateně. Když mě uviděl, prohrábl si vlasy. Rukou jsem mu naznačila ať jde zamnou.
"Coje? A proč jsi v ponožkách?" zeptal se když ke mně došel.
"Pojď, máma už odjela a najíme se spolu, jak jsi chtěl. Tedy jestli chceš." poslední větu jsem tak napůl zašeptala. Pohlédne na můj dům a pak na mě.
"Tak jo." ušklíbne se a už si to zamnou kráčí. V chodbě si sundá boty a následuje mě do kuchyně.
Zahnu doprava do obýváku, kde si sundám moji košili, protože mi začíná být docela teplo.

Leroy už si stihl sednout na jednu z barových židlí a prohlíží si papírek, co mi tu máma nechala. Vytrhnu mu ho z rukou, zmuchlám a vyhodím.
"Jak dlouho bude tvoje máma pryč?" ptá se. Mezitím hledám něco k snědku. Rozhodnu se pro těstoviny se smetanovou omáčkou. Rychlé a dobré. Napadne mě, že jsme mohli objednat tu pizzu, ale těstoviny mám radši.
"Nevím." odpovím a otočím se na něj. Na tváři má zase ten zmatený výraz.
"Prostě se odstěhovala." řeknu jednoduše. Vážně nevím, jak to těm lidem vysvětlovat. Začnu hledat těstoviny, a jak zjistím jsou v té nejvyšší polici. Chci vylézt na linku, jak to dělám vždycky, ale Leroyova ruka mi je už podává.
Kdy se tu jako objevil?
Leroy se ušklíbne a sedne si na ostrůvek hned za mě.
"Odstěhovala? Proč?" ptá se dál.
"Musíš se furt ptát? Odstěhovala se kvůli práci se všemi věcmi, nevím na jak dlouho." odseknu. Když jsem to říkala nahlas, docházelo mi, že to vlastně není vůbec v pořádku. Moje máma upředňostňovala práci před svou dcerou.
"Uklidni se, jenom jsem se ptal." pozvednu na něj obočí. Musel vědět, nebo aspoň tušit, že mi je o tom nepříjemné mluvit.
Sehnu se do poličky s hrnci a hledám ten pravý.
"Hezký pohled."
Rychle se narovnám a spražím ho pohledem. Při smíchu zakloní hlavu a já v něj na chvíli neuvidím vůbec toho drsného kluka ze školy.
Pro tentokrát si kleknu a pokračuji v činnosti.
"Ještě lepší." podotkne. Tak tohle už bylo ubohé.
"Seru na to." zašeptám si pro sebe, ale nedostatečně potichu.
Zvedne se z ostrůvku a já se pomalu postavím.
"Už mě to unavuje, Johnsonová." zavrčí. Mě to taky už unavuje! Proč to vždy musí pokazit tímhle chováním?
"Tak nechápu, proč to tak moc řešíš. Proč musíš mít nad věcmi takovou kontrolu, nebo já nevím o ti jde?" během mluvení se posunu k ostrůvku a zapřu se o něj dlaněmi.
Zakoulí očima. "Musíš to řešit? Nemůžeš prostě jen poslechnout?" řekne otráveně a příblíží se ke mně.
"Očividně ne." na tváři se mi usadí trochu škodolibý úsměv.Povzdechne si a opře se dlaněmi o ostrůvek. Jeho dlaně jsou vedle mých a obličejpřímo u toho mého.
Jeho výraz se změní a cítím, jak se ten můj taky uvolnil. Pootevřu rty a podívám se na ty jeho. Přejede si přes ně zrovna jazykem a já se musím zhluboka nadechnout. Ještě nikdy jsem neměla takové nutkání někoho políbit.
On ho má očividně taky, protože se ke mně začne přibližovat. To už tu bylo tolikrát. Položi jednu ruku na mou tvář a palcem mi přejede po líčku. Z jeho ruky cítím nesmírné teplo.
"Máš pravdu, seru na to." řekne a hned na to jeho rty narazí do těch mých. Oba dva v tu chvíli úlevně vydychneme. Mám pocit jako kdyby jeho tělo vyslalo vlnu do toho méjo a ta se začala rozplývat do každého kousíčku mne. Chytne mě za boky a vysadí na linku. Natlačí se na mě celým tělem a jednu ruku mi položí na stehno.
Jeho rty tamcují s mými. Chci víc a víc. Zvednu ruce a dám mu je okolo krku, snažím se ho k sobě mít co nejblíž. Prsty mu zabloudím do jeho černých vlasů.
Olízne můj spodní ret a já opět vydechnu, využije toho a prohloubí náš polibek. Svou ruku přemístí z boku na zátylek mojí hlavy a prsty zaboří do mých vlasů a zatahá za ně. Vzdychnu a zakloním hlavu. Polibky udělá cestu na můj krk. Jeho jazyk se mazlí s mojí kůží. Je to tak neskutečně přijémné. Ruka na mém stehně začne putovat výš pod mou sukni. Musím zhluboka dýchat.
Vezmu ho za tváře a znovu přiložím své rty k těm jeho. Obejme mě oběma rukama a naše těla narazí do sebe. Tiskneme se k sobě a já z něho cítím všechnu tu touhu. Cítím také jeho krásnou vůni na kterou jsem dnes myslela.

Věc, která nás vyruší, by mě nikdy nenapadla. Ozval se znovu můj žaludek. Oba dva se tomu zasmějeme a odtáhneme od toho druhého. Pohlédnu na něj, vlasy má rozcuchané, oči mu jasně svítí a zhlubola dýchá.

Seskočím z ostrůvku a dám se do vaření. Po celou dobu na sobě můžu cítit Valentinův pohled.