just keep going...

51.

"Jsem tak nervózní." pronesla mamka když jsem zazvonila na domovní zvonek rodiny Leroyových. "Taky." podotknu a stisknu její dlaň.

Dveře se otevřou a nám se naskytne pohled na Rachél. "Už jsme vás čekali! Ahoj, Emily, moc ti to sluší! Dobrý den, vy musíte být paní Johnsonová, moc mě těší! Já jsem Rachél." vychrlila na nás ta blondýna a to jsme ještě ani nevstoupily dovnitř. "Dobrý den, jmenuju se Lydie." podala Rachél ruku moje máma a potřásly si. "Tak pojďte dál. Chlapi už jsou k nevytržení." sama vlezla do domu a my ji následovaly. 

Když řekla, že jsou muži k nevytržení nemohla jsem si pomoct a musela se uchechtnout, protože jsem si vážně nedokázala představit Valentina k nevytržení. Ten byl rovnou k zabití.

Zuli jsme si boty, a pak následovali Rachél do obýváku spojeného s kuchyní. Tady jsem vlastně ani nebyla a prohlížela jsem si velice moderně udělaný domov.

"Dobrý den, já jsem Christian." podal mé mamce ruku Valův táta. Měl na sobě opět oblek a Rachél na sobě měla tmavě modré šaty, které ladily k jeho kravatě. Já jsem si na sebe vzala šaty červené, které mi byly docela těsné. Dospělí si začli povídat, a tak jsem se nenápadně vypařila.

Zdolala jsem schody a zamířila k jeho pokoji. Zaklepala jsem a čekala na vyzvání, protože to byla slušnost. Místo toho se z pokoje ozval Valentinův otrávený hlas. "Už jdu, doprdele!" otevřela jsem tedy dveře a založila si ruce na hrudi.

Když ke mně otočil hlavu tak se nejdřív tvářil naštvaně, ale pak když zjistil, že jsem to já, tak se mu na tváři usadil úsměv. Hned na to se ale začal tvářit omluvně. "Miláčku! Promiň, nevěděl jsem, že jsi to ty." zvedl se z postele a přistoupil ke mně. Chytl mě do náruče a zatočil s námi. Neubránila jsem se smíchu. Tohle pro nás bylo tak nové. Celé ty týdny do Díkůvzdání jsme se nehádali. Musela jsem tedy ignorovat Noaha a on se zase musel klidnit pokaždé, co na něj šla ta jeho agresivita. Bylo to ale kouzelný. Jako kdybychom byli úplně normální pár s partou přáteli.

"A to takhle mluvíš s tátou normálně?" obořila jsem se do něj. Zasmál se a dal mi neposlušný pramínek za ucho. "Musím říct, že dnes jsi žhavá jako samo peklo." zavrněl a já protočila oči. Najednou se na jeho tváři opět objevil naštvaný výraz. Nenáviděl když jsem protáčela oči.

"Promiň." špitla jsem a sklopila hlavu. Přidržel mou bradu mezi prsty a zvedl ji. Poté lehce přiložil své rty k těm mým. Ozvalo se klepání a hned na to do pokoje vtrhla Rachél. Jak nás uviděla zajíkla se, ale poté se rozesmála. Kde se v ní bere všechna ta pozitivita?

"Jídlo je už hotové." řekla tím svým francouzským přízvukem a zmizela.

"Je tak roztomilý když se červenáš." zasmál se a já ho plácla po hrudi. Znovu se zachechtal, a pak se vydal dolů do obýváků. Po celou dobu se usmíval, ale když jsme sešli dolů trochu ho to přešlo. Chtěla jsem mu pomoct aby se cítil se svoji rodinou dobře.

Zasedli jsme ke stolu naproti sobě. Jeho táta seděl v čele. Po jeho pravici byla Rachél, která se na něj usmívala a Valentin seděl vedle ní. Vedle mě seděla má máma a zkoumala Valentina. Nemohla jsem ji to mít za zlé. Valentin totiž určitě nevypadal jako kluk, s kterým máma počítala, že budu chodit.

"Tak jsme se tu dnes sešli a měli bychom udělat to, co říká tradice. Já tedy začnu. Děkuju za to, že jsme se tu sešli. Vím, že to byl nejspíš těžký rok." při poslední větě si povzdychl a kouknul na Valentina, který zatínal čelisti a koukal jen před sebe. "Vzpomínám si, jak ještě před třemi lety jsme tu seděli s-" nedomluvil, protože Valentin praštil pěstí do stolu a zvednul se. Ihned jsem vylítla ze židle a běžela za ním ke schodům. U nich jsem ho chytila za ruku a otočila k sobě. Nevím, jestli na mě koukali od stolu, ale bylo mi to jedno.