just keep going...

12.

Sednu si do své lavice a čekám na začátek hodiny. Nina nikde. Ani Leroy, naštěstí.

Začnu si čmárat na obal sešitu. Do třídy vejde ještě několik žáků a učitel, který si na stole začne připravovat věci.

Do třídy vejde Brad, Caroline a Stacy. Bez Leroye. Přijde mi to zvláštní, protože tohle je prostě jejich parta. Nebo se tedy rozdělí na holky a kluky. Brad a Caroline nejsou jako Stacy a Leroy. Vlastně mi přijdou uplně normální, ale to už Stacy docela taky.

Ani nevím, proč jsem Stacy a Caroline neměla ráda. Asi to bylo kvůli Nině, která je nemá ráda. Přijde mi, že se ale Stacy poslední dobou začíná chovat jinak. Nebo tedy aspoň od tohohle roku. Není tak drzá, panovačná, nechová se tak namyšleně a už moc neuráží ostatní. Až na Ninu samozřejmě.

Kdo by se bavil s takovou holkou? Kdyby byla taková, jakou mi ji Nina popisovala, Caroline ani Brad by se s ní určitě nebavili. Caroline totiž možná trochu působí jako Stacy, je taky blonďatá, oblíká se vyzývavě, ale opak je pravdou. Caroline je možná stejně chytrá jako já, jen na tu školu docela kašle. Ale její intelekt nejde přehlédnout.

Nepochopím ale Brada. Jak se může bavit s někým, jako je Leroy? Brad je fajn kluk a neviděla jsem ho ani jednou, že by byl na někoho hnusný. Je to kapitán našeho fotbalového družstva, ale určitě se nechová jako žádný děvkař.
Já vlastně docela shipuju Brada a Caroline a nechápu, proč se nedají dohromady. Očividně si spolu rozumí, tak co jim v tom brání?

Z mého přemýšlení mě vytrhne zvonek. Všichni se líně postavíme, čimž pozdravíme učitele a pak si na jeho pokyn zase sedneme. V tu chvíli se otevřou dveře a do třídy vejde Valentin společně s Ninou. Zakoulím očima.

Má rozcuchané vlasy a a pokrčené tričko. Je mi uplně jasné, proč se neukázala celou přestávku.

Usedne pár míst přede mě a začne si vyndavat věci na hodinu. Podle jejího záseku, zjistím, že právě zjistila, že nemá věci na tuto hodinu. Nestavila se totiž u skřínky. Nad její hloupostí se uchechtnu. Otevřu si pracovní sešit a vezmu propisku do ruky.

Hodina probíhá celkem v klidu, tedy pokud nepočítám neustálé vyrušování Brada a Valentina.

"Valentine! Určitě když si můžete povídat, umíte vypočítat tento příklad!" řekne nasupeně učitel a Leroy se otočí směrem k němu. Sklouzne potom pohledem k tabuli a mykne rameny.
"No pojďte." učitel si sedne za katedru a pozorně ho sleduje.
Leroy si povzdechne a vydá se k tabuli. Vezme do ruky křídu a koukne opět na příklad.
"No nevim." zase mykne rameny a položí křídu tam, kde byla. Ze zadních lavic se ozve smích. Nemusím se ani otáčet abych věděla, že je to Brad, Caroline a Stacy.
Zkouknu Ninu, která se opirá o ruku a sleduje Leroye.
"Valentine, nechcete snad propadnout znovu, že ne? Doporučoval bych vám doučování, třeba od takové slečny Johnsonové." rukou ukáže na mne.
Já ztuhnu. Ať ho to ani nenapadne. Na Leroyově tváři se objeví úšklebek.
"Vlastně ano... to by se mi vážně hodilo." jeho oči koukají přímo na mě.
"To bych s tím ale musela souhlasit." podotknu. Několik lidí se na mě udiveně podívá. No ano, jak bych mohla odmítnout doučovat nejhezčího kluka na škole.
"Ale slečno Johnsonová, jistězě budete souhlasit, přece si nechcete hned na začátku roku zhoršit váš budoucí průměr. Budete Valentina doučovat." nepochopila jsem hned několik věcí.

Proč mě oslovoval jako slečna Johnsonová a Leroye jako Valentina. Proč bych ho jako měla doučovat já? A co to mělo společného se známkou?

"Už si jděte sednout a ve středu mi tento příklad vypočítáte." ukáže na Leroye a pak sklouzne pohledem na mě. Nakonec se zase zvedne a vydá k tabuli aby napsal nový příklad. Leroy si naschvál vybere tu uličku u které sedím jen aby mi mohl říct tu otravnou větu.

"Co takhle úterý a čtvrtek?" ušklíbne se a pokračuje dál na své místo.