just keep going...

53.

"Jsi vážně v pořádku?" zeptal se mě Noah už tak po desáté. "Jo. Je mi fajn." byla jsem totálně rozhozená. Nebylo mi fajn.

Unavovalo mě, jak dokázal být Valentin výbušný. Vůbec se nedokázal ovládat. Uhodil mě. Vím, že by mě úmyslně nikdy nebouchnul, ale i tak jsem si s tím nevěděla rady. Musela jsem si to všechno promyslet. Vidět se s ním by teď nebyl dobrý nápad.

"Nechceš třeba na zmrzku nebo tak?" Noah se nervózně podrbal na zátylku a já se zasmála. "Ne, teď na zmrzku moc nechci, ale děkuju." opět jsem se zasmála a trochu se mi ulevilo. "Tak dobře." chvíli jsme mlčeli a mně se prostě do očí nahnaly slzy. Vzlykla jsem a Noah si mě beze slov vzal do objetí.

Obejmula jsem ho okolo pasu a brečela mu do tmavě modré mikiny. Byla jsem ráda, že máma byla už týden pryč, protože jsem teď mohla být doma sama. Přesně tak, jak jsem potřebovala.
"Bude to v pohodě. Víš, že ten váš vztah moc ale nepodporuju. Já tu jsem pro tebe vždycky." zamumlá mi do vlasů a já se odtáhnu. "Hele, já-" nedokončím větu, protože mě Noah políbil. Je to velice krátký polibek a já mu ho ani neopětuju.
"Co to děláš, Noahu?" odtáhnu se od něj a šáhnu si na rty. Tohle jsem určitě nechtěla. "Promiň. Už půjdu." bez žádného dalšího slova odejde.

Chvíli stojím před domem, ale pak se rozhodnu jít dovnitř. Jen co za sebou zavřu dveře se po nich svezu a začnu brečet.

Pláč nepřestává několik hodin a já přemýšlím nad vším možným. Nina už se semnou nebaví, Valentin mě pořád stresuje, máma je pryč, Noah mi dal pusu a za dva týdny jsou Vánoce. Bylo toho až nad hlavu.

Rozhodla jsem se, že po zbytek týdne zůstanu doma.

Nevím, jak na tom byl Valentin, ale já většinu času jen seděla, koukala na naše společné fotky, čuchala k věcem, které si tu nechal, a brečela. Pomalu jsem ani nejedla. V sobotu mě přišla navštívit Stacy s Caroline. Snažili se mě rozveselit a byla jsem donucena koukat na nějakou komedii, která mi vůbec nepřišla vtipná.

V neděli večer, vysprchovanou a zamuchlanou v posteli, mě vyruší zvonící telefon.

"Emily?" ozval se Stacyin trochu roztřesený hlas.
"Stacy? Co se děje?" zeptala jsem se starostmi. "Vím, že tě to teď asi nezajímá, ale Valentin se hrozně opil a říká, že nepřestane dokud tě neuvidí." ihned vstanu z postele a začnu hledat oblečení. "Kde jste?" zeptám se zatímco si oblékám ponožky.
"U Valentina." típnu telefon a doobléknu se. Jsem ráda, že Valentin nebydlí nějak moc daleko.

Zazvoním na zvonek a během několika vteřin mi otevře Brad. "Brade, co se děje?"
"Chlast." řekne opět jednoduše. Protáhnu se kolem něj do domu a trochu se zhrozím. V chodbě je rozbitá váza, kterou se Stacy teď snaží uklidit.
"Stacy, kde je?"
"Nahoře, ve svém pokoji." ukáže rukou ke schodům a já kývnu. Vyběhnu je po dvou a když jsem u jeho dveří do pokoje zhluboka se nadechnu a zaklepu.
"Jdi pryč, Stacy!" zakřičí Val opilým hlasem. "To jsem já, Vale." řeknu tiše a položím dlaň dveře. Nenapočítám ani do tří a dveře se rázem otevřou a já jsem vtáhnuta do objetí. "Miláčku, tak hrozně moc jsi mi chyběla." přímo mě drtí rukama a já z něj cítím alkohol.
"Vale, pojď si lehnout." pobídnu ho a on se ode mě trochu odtáhne. "Chyběl jsem ti? Ty jsi mi chyběla hrozně moc. Neměl jsem koho objímat přes spaním. Přišel jsem si zase sám, jako tehdy, kdy mi zemřela maminka." poslední větu zašeptá a mě trochu píchne v hrudi. Teď mi řekl něco, co asi ani nechtěl abych věděla.
"Pojď si lehnout, dobře?" dám z něj své ruce pryč a navedu ho do postele. Lehne si do ní oblečený a já ho přikryju. "Budeš spát semnou?" zeptá se a já se trochu zaleknu. "Semnou v posteli, nemyslím sex." uchechtne se a já protočím očima. "Prosím." vyjde z jeho úst a já opět těžce vydechnu.

Sundám ze sebe šálu, bundu, mikinu, nezapomenu ani na ponožky a nakonec si vedle něj lehnu. Zakryje nás oba a ze zadu se na mě přitiskne. Tohle mi chybělo. Ten pocit bezpečí. Valentin přese mě přehodí ruku a já cítím jeho dech na svém krku.

"Miluješ mě, Emily?" zeptá se potichu. Zavřu oči. "Ano." odpovím těžce.
Po pár minutách cítím, jak pravidelně dýchá, a tak uznám, že už spí. Ve dveřích se najednou objeví Stacy.

"Je v pohodě?" zeptá se. "Asi ano." Stacy si nás prohlídne a přikývne. "My už s Bradem půjdeme, zvládneš to?" paže na mém břichu trochu zesílí. "Jo. Jen běžte, postarám se o něj." usměju se na ni a ona mi úsměv oplatí. "Tak zatím." zhasne světlo, a pak odejde.