just keep going...

27.

"A po kolika budou pokoje?" zeptá se holka jménem Elizabeth, to je ta, která sedí vedle Niny.
"To se dozvíme až na místě. Kluci a holky budou odděleně." řekne. Ozve se několik povzdychů.
"Jaká škoda, hm?" zašeptá mi do ucha Valentin. Narovnám se a nijak nereaguju. Přisunu si jen židli blíže k lavici.
"Teď už se dáme do učení." začneme si otevírat učebnice a sešity.
Asi po 20 minutách nám učitelka Flowersová zadá práci. Mám ji mezi prvními, a tak se začnu houpat. Hloupý zlozvyk. Opírám se o lavici zamnou a doufám, že Valentin nebo Brad s ni nepohnou dozadu i když se jistim nohou.
Na mých lopatkách se objeví Valentinovi prsty. Začne mi tam kreslit nějaké vzory. Přijde mi to milé a roztomilé. Po chvilce si ale vzpomenu na mé předešlé myšlenky a houpat se rázem přestanu. Do konce hodiny jsem s Valentinem nebyla v žádném kontaktu.

Po hodině se vydám ke své skřínce. O chvíli později se u ni objeví i Valentin.
"Zajdem po škole někam?" jeho otázka mě vážně zarazila.
"Už něco mám." odpovím neutrálně.
"Tak to zruš." mykne rameny.
"Určitě to kvůli tobě zruším." řeknu sarkasticky.
"Ty jdeš s Nedwardsem, že jo?" řekne naštvaně.
"A proč bych nemohla?" třísknu svou skřínkou a postavím se k němu čelem.
"Protože jsem to řekl." vykřikne a práští pěstí do skřínky zamnou. Polekaně sebou trhnu.
"Všechno není podle tebe." strčím do něj ramenem a odejdu na další hodinu.
Po zbytek dne už Valentina nepotkám. A Nina se mi vyhýbá nebo se semnou nebaví. Když to chce takhle, tak dobře. Zahodí celé naše přátelství a já ani nevím kvůli čemu. Sedala jsem si tedy na další hodiny ke Stacy.

Po škole čekám na Noaha, který se objeví asi po pěti minutách.

"Pojď, mám to vymyšlené." chytne mě za ruku a já se nechám vést. Měla bych dát šanci Noahovi, je to hezký, hodný kluk.
Nejdřív zajdeme ke mně domů, kde si odložím tašku, a pak jeho autem jedeme do kina. Po celou dobu si povídáme o rodině, přátelích, škole a smějeme se. To je to hlavní, Noah mi přijde strašně vtipný. A je hrozně roztomilý, hlavně když přemýšlí co má říct.

"Pujdem na ten nový horor?" zeptá se s nadšením když stojíme před kinem.
"Já se bojím." špytnu.
"To nevadí, budeš se mě moct držet." chytne mou ruku a proplete si semnou prsty. Mé tváře naberou mírně červený odstín, cítím to.
"Jsi roztomilá když se červenáš." nepoděkuju mu ani nic neřeknu. Zamrznu. Stejná věta jako od Valentina.

Dojdeme k pultu a Noah objedná lístky. Snažím se zaplatit ten svůj, ale on mi to nedovolí. Dohodneme se, že já koupím popcorn a colu.
Film je hrozně strašidelný a já si skoro po celou dobu schovávám hlavu do dlaní. Noah se mi potichu směje. Uprostřed filmu ho za ruku chytím a držím ho až do konce.

Po kině se ruku v ruce vydáme k autu.
"Líbilo se ti?" řekne škodolibě.
"No úžasný. Příště prosím na nějakou pohádku." řeknu prosebně.
"Příště?" pozvedne na mě obočí.
"No teda jestli chceš. Nemusí být žádné příště, protože vlastně jsi mě ještě ani nepozval, já vím, ale myslela jsem..." začnu drmolit a Noah se začne smát.
"Jasně že nějaké příště bude. Zvu tě." nasedneme do jebo auta a on mě odveze domů.

"Děkuji ti." usměju se na něj.
"V pohodě. Uvidíme se zítra." zamávám mu a zavřu dveře od jeho auta. Počká až zajdu do domu, a pak odjede.

Doma si pustím nahlas písničky a zajdu se umýt. Potom si udělám věci do školy a nakonec skončím v posteli s knížkou v ruce. Po dvou hodinách čtení se rozhodnu jít spát. Ani jednou nepomyslím na Valentina.

holkyyy mam mensi problem, nasledujici nejake kapitoly mi prijdou trochu prehnane sexualni, protoze jsem ocividne tri roky zpatky byla nejaka hrisnice, co se jedna ohledne knih, je mi to trapne, ale dejte mi prosim vedet jestli mam kapitoly vynechat nebo uplne prepsat, anebo nechat byt, ja doopravdy nevim, co s tim, dekuju moc za jakoukoliv odpoved