11.

2.4K 54 1
                                    

Nina se na mě svým způsobem naštvala. Přemýšlela jsem nad tím celou hodinu, že jsem až na konci zjistila, že jsem si ani neotevřela sešit.

Leroy by na mě měl být spíše naštvaný. Za to, že jsem ho odpálkovala, i když to mu podle mě nijak moc nevadilo, ale hlavně za to, jak jsem s ním mluvila. Když jsem s ním mluvila drze, měla jsem dojem, že mě chce zabít.  Teď to bylo ale jinak.
Nina se na mě o přestávce vykašlala a zmizela, kdo ví kam.

Brala jsem si ze skřínky věci na další hodinu když se o tu vedle někdo hlasitě opřel. Byl to Noah.
"Ahoj." pozdravil mě.
"Ahoj." pronesla jsem a dala jsem si pramínel vlasů za ucho, nemělo to ale žadný účinek, protože mé kadeře byly prostě neovladatelné.
"Dneska ti to moc sluší." řekl mile a já cítila, jak se červenám.
"Děkuji." sklopila jsem zrak ke svému oblečení. Měla jsem na sobě květinové šaty a krátký rozeplý modrý svetřík.
"Nicméně.. v pátek to byla docela sranda." zasmál se a podrbal se na zátylku.
"No to jo..." začala jsem si hrát s lemem mých šatů.
"Přišel jsem se tě hlavně zeptat, jestli máš dneska čas." vykopl ze sebe a já se málem udusila.
Začal mě poklepávat po zádech a smát se. Cítila jsem se hrozně trapně.
"Dneska přijede máma, co zítra?" navrhla jsem a on souhlasil. Rozloučili jsme se a já se vydala na matematiku.

just keep going...Kde žijí příběhy. Začni objevovat