just keep going...

46.

V úterý jsem šla normálně do školy. Neměla jsem důvod nechodit. A trochu mě uklidňovalo, že tam Valentin nebude. Od včera se mi neozval, ale asi potřeboval být chvíli sám a to i já.

U skříněk jsem potkala Alexe.
"Čau." řekne a upraví si popruh na rameni.
"Ahoj." usměju se na něj a hodím učebnice matematiky do skřínky. Dneska by měl mít vlastně Valentin doučování.
"Tak co Valentin?" zeptá se smíchem Alex.
"Já.... já nevím. Chvíli se chová úplně nádherně a potom jako kdyby..." mou větu za mě dokončí někdo jiný.
"Mu přeplo. Jo, to všichni známe." hlas Stacy poznám aniž bych se musela otočit.
"Jinak Caroline a Brad se na to dneska vykašlali takže jsme tu dnes my tři. Jinak... napadlo mě, že bychom o víkendu mohli někam vyrazit nebo tak." mluví nadšeně.
"To je fajn nápad." podotknu a zavřu svou skřínku.
"Jdeme na španělštinu?" zvolá Alex a už odchází. Stacy zakoulí očima a já se zasměju, obě ho následujeme.

Ve škole už byla Nina a celou dobu na mě vražedně koukala. Věděla, že se Elisabeth vyspala s Valentinem? Nejspíš ne, protože proč by se s ni bavila?
Jen co jsem vyšla ze školy potkala jsem u parkoviště Noaha.
"Ahoj." pozdravím ho.
"Čau." nervózně přešlápne.
"Děje se něco?" zeptám se a přistoupím trochu blíž.
"Slyšel jsem, že chodíš s Leroyem." pohlédne mi do tváře.
"Teď je to trochu složitý, ale asi jo." nervózně se zasměju i když mi do smíchu vůbec není.
"Jak jako asi jo? Emily, ty si zasloužíš někoho, kdo ti bude furt dokazovat, že tě miluje a..."
"Taky že někoho takovýho už má. Dej si odchod, Nedwardsi, nebo dostaneš zase přes hubu." ozve se blízko u nás Valentinův hlas.
Noah k němu střelí pohledem a více se narovná. Valentin přijde až k nám a obejme mě kolem pasu. Kouká na Noaha s trumfním výrazem.
"Slyšel jsi?!" zavrčí. Noah si odfrkne a odejde. Já se od Valentina odtáhnu.
"Co to děláš?!" zasyčím.
"Co bych asi tak dělal?" skříží si ruce na hrudi a kouká na mě zhora.
"Včera jsi mě seřval, že jsem se ptala jen na to, kdo volá! Odešel jsi! A teď se tu objevíš a začneš odhánět Noaha. Jsem naštvaná." také si skřížím ruce na hrudi a pozvednu hlavu.
"Jsi doopravdy roztomilá." ušklíbne se. Pootevřu mírně pusu. To snad nemůže myslet vážně.

Bez jediného slova se otočím a vydám na odchod. Jeho ruka mě ale chytí za loket a otočí zpátky.
"Fajn. Omlouvám se, pro krista...." zakoulí očima. Nevypadá moc, že by ho to mrzelo, ale aspoň se omluvil. Je to přeci Valentin Leroy. Vím, že je tohle hloupá výmluva, ale je to tak.
"Už mi tohle nedělej, dobře? Když se o tom semnou nebudeš chtít bavit, tak mi to v klidu řekni." povzdychnu si a přistoupím k němu mnohem blíž.
Položí mi dlaně na tváře a palci je pohladí. Přikývne a vtiskne mi krátký polibek.
"Volal mi otec. Chci tě k sobě vzít na Díkůvzdání. Stejně budeš sama." proplete si semnou prsty a vydáme se ke mně domů.
"No... nejsem si jistá." ani jsem o tom ještě nemluvila s mámou.
"Tvá máma nepřijede, ne?"
"Ještě jsem s ní nemluvila." řeknu mu.
"Tak až přijdeme k tobě, zavoláš ji a pak..." vyjeknu, protože si mě hrubě přitáhne. Tvrdě mě políbí na rty a já hluboce zavzdychám. Tisknu mu v dlani tričko a jeho ruce sjedou na můj zadek. Pevně ho stiskne a pak jednou ruku začne zajíždět mezi až k rozkroku.
"Pane bože, jsme na ulici." s jeho zamručením se odtáhnu a prohrábnu vlasy.
Zkousnu si ret. "Nedělej to, Em." zavrčí. "Nebo co?" usměju se. Dá mi neposedný pramínek za ucho a nahne se k němu. "Nebo tě tady na míste ošukám." z jeho slov mi naběhne kůže.
Chci si ho zkousnout, ví to. Jeho rty se objeví na těch mých. Třou se o sebe a pak vezme můj dolní ret mezi jeho zuby.
"Valentine..." zavzdychám potichu.
"Pojďme rychle nebo to už vážně nevydržím." popadne mě za ruku a začne mě přímo táhnout ke mně domů.