just keep going...

18.

Ve čtvrtek jsem mámě pomáhala balit všechny věci. Ještě to odpoledne se u nás stavila Nina. Máma z její návštěvy nebyla nijak nadšená, ale dál to neřešila.

Nina se mě vyptávala na den ve škole a já ji řekla o rvačce mezi Jackem a Valentinem.

"Tyvole! Tak to je hustý! Proč se tě asi Valentin zastával? Jinak, už se těšíš na sobotu?" vynechala jsem odpověď na její první otázku a na tu druhou jsem odpověděla kladně, trochu kostrbatě.
"Musíme se v sobotu brzo sejít, nachystat to tady a nachystat hlavně nás!" zasmála se. Přikývla jsem.
"Kouknem na něco?" zeptala jsem se ji. Přikývla a opřela se semnou o rám mé postele.
"Počkej, dojdu ještě pro zmrzku." rychle jsem vyskočila z postele a běžela dolů do kuchyně, kde máma zabalovala poslední krabice.

"Emily?" ozvala se máma když už jsem odcházela nahoru.
"Hm?" pomalu jsem odšroubovávala víko zmrzliny.
"Neměla by jsi se radši učit?" koukala na mě dost zvláštně.
"Mami, je druhý týden do školy. Zítra mě navíc čeká doučování." odvětím.
"Doučování?!" zhrozí se máma.
"Já někoho doučuji, mami. Buď v klidu." zasměju se a máma se uklidní.
"No dobře. Chtěla bych být zítra s tebou, ještě než odjedu." usměje se na mě máma a já na ni. "To je jasný."

Už vybíhám schody když slyším Ninu, jak na mě pokřikuje, že už vybrala nějaký film. Směju se. Skočím se k ní do postele a podám jí její lžičku.

"Zítra s tebou nebudu moct jít do kavárny." podotknu když koukáme na Zhasni a zemřeš. Hororů se extrémně bojím, ale Nina se zdá být v pohodě.
"Proč?" diví se.
"Budu s mámou." chvíli na mě podezíravě kouká, ale pak chápavě přikývne.

Během filmi jsem musela usnout, protože jsem se vzbudila v mé posteli ve dvě ráno a Nina už byla pryč.

Ráno vstanu poněkud brzy, asi kvůli tomu, že jsem včera usla brzo, takže se osprchuji, vyfénuju si vlasy a učešu si je. V telefonu najdu zprávu ze včerejšího večera od Niny, že jsem strachem radši usla a že mě nechtěla vzbudit. Moc vtipné.
Nemám moc hlad, takže se na snídani vykašlu. Místo toho si rovnou vyčistím zuby, nanesu korektor a řasenku. Na sebe si vezmu zelenou kostkovanou sukni, černé triko s dlouhým rukávem a na to krátkou zelenou kostkovanou košilku s krátkým rukávem.

Chvíli na sebe koukám do zrcadla a přemýšlím nad tím, že jsem tento rok svůj styl oblékání trochu změnila. Možná to bude kvůli tomu, že je ještě teplo a za prázdniny jsem si koupila spoustu oblečení.

Rozloučím se s mamkou, která dneska už nejde do práce a vydám se do školy. Kousek od školy na mě čeká kouřící Nina.

"Páni, sluší ti to." pochválí mě. Kouknu co má oblečené ona. Opět celá v černém. Má na sobě síťkované silonky, černou koženou sukni a černé tílko s velkým výstřihem. Když jdeme vedle sebe, vypádáme jako totální protiklady.

Rychle se mihneme kolem skřínek, kde si vezmeme učení, stavíme se na záchodě, a pak jdeme rovnou do třídy, kde čekáme na začátek hodiny.
Šest hodin uběhne jak nic a já už mířím do knihovny. Mám ale hrozný hlad. Možná jsem neměla vynechávat i oběd.

Dojdu ke svému stolečku a připravím si věci, které jsem si připravila na dnešní doučování. Napadlo mě, jaké by to bylo kdyby byl Leroy zase tak blízko mne, že bych cítila jeho vůni. Musela jsem uznat, že voněl doopravdy hezky.

"Myslíš na mě když se červenáš?" uchechtne se blízko mne Leroy. Polekaně na něj pohlédnu. Cítím, jak mé tváře hoří ještě více.
"Jsi tak roztomilá když se červenáš." pár kroky se dostane až ke mně.
Nic na to neřeknu a on se uchechtne. Posadí se na židli vedle té mé. Možná až moc blízko, a tak se snažím odsunout, ale nejde to. Na druhé straně od Leroye je knihovna. Vím, že kdybych ho poprosila ať se posune, jen by se příbližil. A jak sebe znám, zase bych se v jeho blízkosti neovládala.

Asi po třičtvrtě hodině jsem mu zadala pár příkladů a čekala.
Měla jsem už hrozný hlad! Moje břicho se ozvalo hned po tom, co jsem si představila pizzu. Koukla jsem na Leroye jestli to slyšel, ale jestli by to v takové blizkosti neslyšel, musel by být hluchý. Leroy se na mě s pobaveným výrazem otočil.
"Máš hlad?" zeptal se smíchem.
"Ne." odpověděla jsem, ale mé břicho se ozvalo znovu.
"Pojď, ser na to, jdeme se najíst. Mám taky hlad." na to si začal balit věci. Chtěla jsem to nějak zastavit, ale nakonec jsem si řekla, že by to nemělo cenu.
"Já musím ale co nejdřív domů." vzpomněla jsem si na mámin odchod 
"Tak tě aspoň doprovodím." vykulila jsem na něj oči.
"Nekoukej tak." zasmál se a už jsme vycházeli z knihovny.