just keep going...

32.

V pátek jsem přišla domů a z toho stresu usla. Po asi dvou hodinách jsem napsala Noahovi, že nemůžu.

V sobotu jsem si pro jistotu už zabalila. Došla jsem na menší nákup, přeci jen teď budu pryč. Potom jsem si dělala učení z pátku a odpočívala.

V neděli mi napsala Caroline, že mi děkuje a že se prý Valentin porval s Jackem z třeťáku. Nejspíš bude po výletě na pár dnů vyloučen ze školy. Nedivila jsem se, Valentin takový prostě byl. Když jsem se jí zeptala proč, neřekla mi to. Prý to neřekl ani ji, nikomu.

V pondělí jsem si přivstala abych se mohla vykoupat, nasnídat a dobalit kosmetiku.

Byla jsem u školy mezi prvními. Nechala jsem se odškrtnout u učitelky, dala si kufr k zavazadlům do autobusu a sedla si na zábradlí u školy.

"Ahoj." objevila se u mě Stacy.
"Ahoj." pronesu trochu zklesle. Zjevně tenhle výlet totiž budu prožívat sama. Ještě s myšlenkama na Valentina.
"Hele jdu se zapsat k učitelce a odložit kufr, potom přijdu." ukáže na kufr, který je tak třikrát větší než můj.
Přikývnu a ona odejde. Zakloním hlavu a nechám oči zavřené. Pomalu vydechuju a snažím se nerozbrečet, ikdyž se mi moc chce. Vzpomenu si na to, jak se ke mně choval Valentin, Nina, jak mě opustila matka.

"Jsi v pohodě?" ozve se hlas Stacy.
Polekaně otevřu oči a přikývnu. Stacy si sedne ke mně.
"Caroline mi řekla, že se ti svěřila." opět přikývnu.
"Něco na tobě fakt je." kouknu na ní. Sleduje mou tvář.
"Jo a zapomněli jsme na ten náš sraz ve středu u mě." zasměje se.
"Promiň!" plácnu se ledabyle do čela.
"V pohodě. Je to i má chyba."
"Sluší ti to." polichotím ji a změním téma.
"Děkuju! Včera jsem si ten outfit vybírala hodinu. Taky jsem si stihla zajít ještě na nehty.." usmívala jsem se celou dobu, co mi Stacy vyprávěla o jejím víkendu.

"Čau." objeví se u nás Brad s rukou okolo pasu Caroline. Udivině otevřu pusu.
Caroline mě obejme a přitom mi do ucha zašeptá: "Dala jsem na tvoji radu."
Usměju se na ni a ona na mě. Bradovi kývnu na pozdrav.
"Takže ty motáš našemu kamarádovi hlavu?" uchechtne se Brad. Nevím, jestli to mám brát jako urážku, že se diví, že zrovna já nebo to prostě myslel kamarádsky. Nic neřeknu.
"Brade.." pokárá ho Caroline a dá mu pusu. Brad si ji k sobě ale přitáhne a začnou se líbat.
"Fuj. Mohli byste si to nechat na jindy?" řekne Stacy s znechuceným tónem. Ti dva toho ale nenechájí, a tak si Stacy jen odfrkne a otočí se na mě.
"Budeme sedět v autobuse spolu? Car bude s Bradem."
"Ty nebudeš sedět s Valentinem? Nechci kazit vaší partu." sklopím pohled na své tenisky.
"Prosimtě, on to přežije." mávne nad tím rukou.
"Ne, nepřežiju." ozve se hluboký hlas. Ihned se Valentinovi podívám do tváře. U oka má větší šrám, ale žádne jiné známky po rvačce nevidím. Má zamračený pohled a na sobě má černou mikinu a modré džíny. Brad a Caroline se od sebe odtrhnou a pozorují Valentina.

"Promiň, Stacy. Už půjdu do autobusu." mile se na ni usměju, a pak odejdu.
"Co to do tebe vjelo? Myslela jsem, že se ti líbí." uslyším ještě naštvaný hlas Stacy.
"To určitě." odfrkne si Valentin. Do očí se mi opět nahrnou slzy. Nevím, jestli to říká kvůli tomu, že mu na mě doopravdy nezáleží nebo kvůli tomu, že je na mě pořád naštvaný. Řekla bych, že jsem spíš docílila toho, co jsem po něm chtěla, aby mě nechal být. Jen to udělal tak, abych si myslela, že je to má chyba.

Dojdu k autobusu a zjistím, že už si můžeme jít sednout. Je mi jasné, že ta čtyřka půjde do zadní části autobusu, a tak si sednu zhruba uprostřed. Nechci zrovna poslouchat otravné hlasy učitelek.