just keep going...

31.

"Ahoj." objevil se u mé skřínky Noah s úsměvem.
"Ahoj." zabouchnu skřínku a opřu se o ni.
"Půjdeme dneska zase někam?" už nezní nervózně a za to jsem ráda.
"Klidně." myknu rameny.
"Slyšel jsem, že vaše třída jede na nějakou chatu." přikývla jsem.
"To víš, moc spolu nevycházíme." prohrábnu si vlasy.
"Chápu. No já musím na chemii, tak zatím." komicky na mě mávne a odejde. Rozhlídnu se a u skřínek kousek ode mě uvidim Brada a Valentin. Valentin mě propaluje nenávistným pohledem. Zakoulím očima a vydám se do třídy. Ještě než do ni vejdu ozve se zamnou hlas Niny.
"Čau." pozdraví mě.
"Ahoj, už semnou mluvíš?"
"Máš něco s Leroyem?" zuží na mě oči.
Udiveně se na ni podívám.
"Vážně? Proto se semnou nebavíš? Kvůli Leroyovi, protože si myslíš, že spolu něco máme?" jsem tak trochu naštvaná. A trochu rozrušená z toho, že musím lhát.
Sarkasticky se zasměje.
"Ne, nebo možná z části. Ale ty nejsi dobrá kamarádka. Bavíš se za mými zádami s tou děvkou!" zavrčí. Slzí mi oči, ale několikrát zamrkám, a tak je zaženu pryč.
"Takhle to není. Stacy je fajn." zastanu se ji.
Nina si odfrkne, strčí do mě ramenem a vejde do třídy. Chvíli stojím na místě a přemýšlim, co se právě stalo. Vážně se semnou Nina přestala bavit kvůli tomu, že se začínám bavit se Stacy, ani to?

Něco semnou trhne a já podle vůně poznám Valentina. Nechám se. Vím, že to nemá smysl. Vcházíme na záchody když začne zvonit na hodinu.
"Co to mělo bejt?!" zasyčí na mě nepříjemně.
"Co jako?" vyvlíknu se mu a zkřížím ruce na prsou.
"To s Nedwardsem."
"Nic. Jen jsme se domlouvali, že půjdeme po škole ven."
"To si snad děláš srandu!" prohrábne si vlasy a udělá menší kolečko. Pak se zastaví a s nenávistným pohledem mě sjede od nohou až k očím.
"Myslel jsem, že jsi víc než nějaká děvka." uchechtne se a odejde ze záchodů.

Teď slzy nedokážu nijak zastavit. Dneska je toho na mě moc. Vyjdu se vzlyky ze záchodů a do někoho vrazím. Je to Caroline.
"Emily? Jsi v pořádku?" chytne mě za ramena a sotva ji přes slzy vidím. Zakroutím hlavou a ona mě obejme.
"Něco s Valentinem? Střetli jsme se před chvíli a vypadal hrozně naštvaně." přikývnu. Vezme mě za ruku a vede mě pryč ze školy.
"Ale já nechci aby jsi kvůli mně zameškala." fňuknu.
Caroline se zasměje a řekne, že je to stejně jedno. Venku hezky svítí sluníčko, ale stejně je trochu zima.
Sedneme si na lavičky v blízkém parku a já už konečně přestanu brečet.

"Ať už se ti děje cokoliv má to nějaký důvod. Život ti dává rány ze kterých se musíš uzdravit a ponaučit, nic není bezdůvodně." drží mě za ruku a mile se na mě usmívá.
"Proč jsi na mě tak hodná?" zeptám se na něco, co mě zajímá.
Mykne rameny. "Možná ti chci jen pomoct." Zahledí se do země a já ji zkoumám pohledem.
"Kdo ti ublížil?"
"Cože?" vypadá zmateně a těká očima.
"Kdo ti ublížil?" zopakuju.
Spojí ruce a povzdechne si.
"Měla jsem kluka. O prázdninách před prvákem. Využil mě. On té doby se výhýbám klukům. Třeba Bradovi, i když vím, že by mi nikdy úmyslně neublížil." řekne smutně. Teď ji obejmu já okolo ramen.
"Myslím, že by jsi to s Bradem měla zkusit. Vypadá jako správný kluk a jde vidět, jak moc mu na tobě záleží. A to vás neznám nijak dlouho." pousměju se na ni.
"A děkuju, že si se mi svěřila. Tohle určitě není to, co říkáš každému, koho potkáš." pohladím ji a odtáhnu se.
"Děkuju." řekne se slzami v očích.
"Já taky. Půjdu ale asi domů. Dneska už nechci nikoho vidět."
"Dobře. Já se vrátím do školy." obě dvě vstaneme, rozloučíme se a každá vyjde na jinou stranu.