just keep going...

38.

Zaklepu na dveře a vejdu dovnitř. Alex si zrovna sundaval mikinu takže se mu i vyhrnulo tričko. Mohla jsem postřehnout, že tam má nějaké tetování jako Valentin. Sice to nebyl Valentin, ale tenhle kluk byl taky pekelně žhavý.

"Potřebuješ něco?" zeptá se a skříží si ruce na hrudi.
"Omlouvám se za Valentina." sklopím pohled na své boty.
"Ach.. to není tvoje chyba, květinko." obejme mě okolo pasu a já jeho. Vůbec mi toto gesto nepřijde divné, cítím se s Alexem jako s klukem, kterého znam od školy a jsme sousedi celý život. Až na to, že to začalo tak, že jsem s ním něco měla. To je doopravdy divné, ale jako kdyby to byl úplně jiný člověk. A myslím si, že to má semnou stejně.
"Známe se tak krátkou dobu, ale já mám pocit, jako kdybychom se znali roky." přiznám se mu.
"Mám to tak stejně, srdíčko." uculí se na mě.
"Přestaň s těmi přezdívkami!" vytknu mu avšak s úsměvem, protože se mi to nějakým způsobem líbí.
"Hmm.. ne!" zasměje se. Zakoulím nad tím jen očima.
"Teď prý zase někam půjdeme, ale odpoledne máme pro sebe. Slyšel jsem, že tu je bazén." zakmytá obočím. Zasměju se.
"No tak dobře." myknu rameny.
"Teď mě omluv. Půjdu se připravit." rozcuchám mu vlasy a odejdu z pokoje. Na chodbě potkám toho Matta z večírku. Pozdravíme se a on na mě mrkne. Kluci...
Před mým pokojem čeká Valentin a Stacy.
"Ahoj. Co tu děláte?" zeptám se.
"Jenom jsem ti chtěla říct ať v deset přijdeš k nám. Nějak se připravíme." mrkne na mě. Proč na mě všichni mrkají?
"Dobře. Ještě nevím, jestli půjdu." chytnu se nervózně za paži.
"Jasně, že jo! A vem s sebou i toho kluka." a pak odejde. Nebyli náhodou spolu na tom večírku u mě? Nechám to být a přesunu svou pozornost na Valentina.
"Co chceš ty?" teď si překřížím ruce na prsou a řeknu to s nepřijemným tónem. Jsem na něj furt naštvaná za to, jak se choval.
"Promiň, jak jsem se choval, ale ten kluk mě tak sere!" jeho hlas přejde z mučeného do naštvaného.
"A to tě jako omlouvá? Je to můj kamarád." odfrkne si a já na něj pozvednu obočí.
"Co?"
"Neřekl bych, že chce být jen kamarád."
"Já ano. Je to úplně něco jiného než u tebe nebo Noaha." hned co to dořeknu, mi to dojde. To jsem asi říkat neměla. Valentin ke mně přejde a já narazím do zdi zamnou. Klišé.
"Tím chceš říct, že je Noah na stejné úrovni jako já? Že by tě mohl mít? Že by na tebe mohl sahat, jako já?" na to mě pohladí po tváři, a pak sjede svou dlaní dolů přes má prsa, břicho až doputuje k mému stehnu.
"To chceš říct?" pohlédnu mu do očí. Zorničky se mu opěz rožšířily a já bych se vsadila, že i ty moje.
"Že by mohl dělat tohle?" jeho ruka se objeví mezi mýma nohama a já zalapám po dechu. Chytnu ho ze zadu za ramena. Více se ke mně přitiskne.
"Jo nebo ne?" zašeptá u mých rtů. Přitlačí prsty a já zavzdychám a zakloním hlavu. Jeho rty se objeví na mém krku. Chtěla bych se uvolnit a ponořit se do tohoto momentu, ale jedna myšlenka mi v tom brání.
Odstrčím ho a zamračím se. "Jo, protože já jsem pro tebe stejná jako všechny ostatní, třeba Elisabeth." chce na to něco říct, ale já otevřu dveře od pokoje, a pak mu je zavřu před očima.