just keep going...

40.

V pokoji bylo pro tolik lidí docela málo míst. Už jak jsme přišli, dveře narazily do holky jménem Brooke. Hned vedle ní na posteli seděla její kamarádka s Mattem. Nahoře na palandě se válel Brad. O skříň se opírala Caroline, Stacy a Valentin.
"Ahoj, Emily!" vyskočila z místa už opilá Stacy.
"Čekali jsme na vás. Jinak, zase si se na mě vykašlala a připravila se sama" obejmula mě, a pak i Alexe, který se tvářil hodně překvapeně.
"Promiň, Stacy. Příště, slibuju."

Valentin mě pozorně sledoval a nejspíš čekal na to, kam si sednu. Rozhodla jsem si vzít místo Stacy a sednout si vedle něj.

"Už jsem myslel, že nepřijdeš." zašeptá mi do ucha, co si vedle něj sednu. Nervózně si poposednu. Pořád jsem na něj naštvaná.
"Tvoje oblíbená." podá mi flašku ochucené vodky. Trochu si loknu, ale nechci to nijak přehánět. Alex si sedne před dveře koupelny a Stacy hned vedle něho. Všichni si mezi sebou vesele povídají. Valentin mě obejme okolo ramen.
"Co to děláš?" řeknu a dám jeho ruku pryč . "Omlouvám se, Emily. S tou týpkou jsem nic neměl, vyjela na mě. Já chci ale jen tebe. pohlédne na mě svýma zelenýma očima plnými něčeho, co ještě neznám. Zavrtím hlavou. "Dobře, věřím ti." možná dělám chybu, ale nechci přijít o jedinou věc ve svém životě, kterou chci srdcem.
"To jsem rád." řekne a vtiskne mi cudnou pusu na tvář. Dá ruku zpět okolo mých ramen.
"Co kdybychom si zahráli flašku?" zeptá se holka s černými vlasy, Brooke.
Můj pohled spadne na Alexe, a pak na Caroline. Všichni přece víme, jak vypadala flaška minule.
Co je na té hře vůbec pořád baví? To nedokážou najít oblibu v něčem jiném než je alkohol, sex a zábava? Až mi je jich líto, ale přeci jen.. už do té skupiny začínám zapadat. To se mi moc nelíbí.

Vytvořili jsme už kruh když někdo vešel do pokoje. Myslím, že se všichni hrozně lekli, že to bude učitelka, ale byla to Elisabeth. V tu chvíli jsem si řekla, že by bylo možná i lepší kdyby tam byla učitelka.
"Můžu se teda přidat?" zeptá se s falešným úsměvem.
"Ne." vypustím ze své pusy aniž bych si to uvědomila. Alex se se Stacy škodolibě zasmějí.
"No já Elisabeth pozvala, myslela jsem, že se spolu bavíte když jste spolu na pokoji." řekla nervózním hlasem Kate. No, tak to jsi myslela špatně, holka...
"Jo, jasně. Omlouvám se." sklopila jsem oči. Elisabeth se posadila vedle Stacy a Valentina. Myslela jsem, že puknu vztekem. Teď jsem věděla na sto procent, že jsem žárlivá.
"Tak začneme." Kate nás skenuje pohledem a roztáčí flaku.
"Počkat. A co pravidla?" zarazí to Brad. Flaška se mezitím dotočila a ukázala dnem na Matta a hrdlem na mě. Všichni se otočí směrem ke Kate a Bradovi, a tak využiju situace a trochu do flašky kopnu.
"Vážně nenápadné, miláčku." zasměje se Val. Plácnu ho laškovně po stehně. On pak svou ruku položí na mé stehno a palcem mě po něm začne hladit. Můj dech se trochu zrychlí. Nenávidím, jak na něj moje tělo reaguje.
"No jelikož z nás ještě není nikdo na sračky, trest bude napít se." Brad kývne na souhlas a sám se ujme nového roztočení. Achjo, mohla jsem se připravit o ten trapný okamik, ale tak co. Hrdlo tentokrát ukáže na Elisabeth a dno na Matta.
"Dej mi pusu, černá dívko." vyšpulí pusu a vtipu se zasměje. Já, mezitím co plní úkol, se napiju z flašky.
"Víš, že máš pít jen když nesplníš úkol?" zasměje se vedle mě Brooke. Přikývnu. Jak jinak to tady ale mám přežít?
Za ten měsíc, co chodím do druháku jsem se opila už třikrát. To je na mě dost.
Tentokrát se flašky ujme Caroline a zatočí. Úkol dostává Valentin od Matta.
"Polib ji." zní úkol. Zatvářím se zmateně, ale hned pochopím když mne Valentin popadne za tváře a spojí své rty s těmi mými. Je to tak nádherný pocit. Odtáhneme se od sebe a podíváme se navzájem do očí. Dá mi ještě krátkou pusu a zatočí flaškou. Dostávám úkol od Kate. Nejspíš chce zjistit. jak moc nemám ráda Elisabeth, protože mi zadá úkol si s ní dát pusu. Popadnu flašku do ruky a začnu pít.
"To je moje holka!" vykřikne Alex.
"Radši drž hubu, Moore." zavrčí Valentin. Stacy vedle Alexe škytne a opře se o jeho rameno. Jaktože je tak namol? Musela se opít ještě předtím než jsme přišli. Hrálo se už několik kol. Několik pus, několik zápitků, několik nesmyslných úkolů a dokonce i pravd, jak se posléze do hry přidaly.
"Takže mám na tebe otázku, Valentine.." začal opilý Matt mezitím, co se třeba Brad a Caroline věnovali sami sobě. "Řekni mi, s kolika holkama v téhle místnosti si spal." zasměje se. I když na tom není nic vtipného. Víte, co je ale vtipné? Že se tomu zasměju taky, protože jsem opilá. Stejně jako všichni až na pár vyjímek jako Alex, Caroline a Valentin. Zpátky k úkolu... Valentin tady spal jenom semnou ne? Možná s Brooke nebo Kate, ale to už bude hodně dávno, protože to nevypadá, že by nějaká  z nich, chovala k Valentinovi city.
"Dvě." odpoví Valentin a zmáčkne mi stehno. Jako kdyby se ujišťoval, že jsem furt tady. Brooke mě sjede dost zvláštním pohledem. Že by to byla ona a žárlí, protože je zřejmě jisté, že ta druhá jsem já? Nebo je to snad lítostivý pohled, který říká, že jsem mu naletěla taky a že mě opustí jako všechny ostatní?
"Na to se napijeme!" vykřiknu a pozvednu skoro prázdnou flaku. Přiložím si ji ke rtům když mi ji někdo vytrhne z ruky. Ten někdo je Valentin. Okřiknu ho, co si jako myslí, že dělá.
"Myslím, že u jsi měla dost." ostatní od nás odtrhnou pohledy a nechají si nás to vyříkat. Sedíme stejně mírně od nich.
"Já si myslím, že ne, ty bručoune!" zasměju se tomu, co jsem vypustila z pusy a chňapnu po flašce.
"Em, přestaň nebo se naseru." řekne přísným hlasem. Zkousnu si ret a pohlédnu mu do tváře. Poté se skloním k jeho uchu.
"Co když chci, aby si se zlobil?" zašeptám mu do ucha a zkousnu mu jemně ušní lalůček, svými rty zaputuju na jeho krk, kde mu začnu dávat vlhké polibky.
"My jdeme." rozhodne Valentin a vytáhne mě na nohy. Vítězně se usměju. Vyjdeme z pokoje a Valentin mě za ruku někam začne táhnout.
"Kam jdeme, lásko?" zažvatlám.
"Někam, kam nikdo nechodí."
"Proč by tam nikdo neměl chodit?" moje opilost ve mně vytvářela pořád nové otázky.
"Abychom měli soukromí."
"A jak můžeš vědět, že tam nikdo nechodí? Jsme tu teprve druhý den." podotknu.
Chvíli mlčel. Potom řekne: "Prostě to vím a už se neptej."
"Ale mě to doopravdy zajímá. Byl si tam už snad s někým?" zasměju se a Valentin zamrzne. Táhl mě moc rychle, a tak jsem do něj narazila. Nad jeho pochybami se pozastavím. Potom mi to dojde.
"Byl?!" stále mlčí.
"Leroyi, odpovídej. Hned." otočí se na mě. Z jeho pohledu můžu lehko vyčíst odpověď. Bože, chce se mi brečet. Jak jsem mu mohla nalítnout?
"Kdo to byl." řeknu to přísně, a tak,  to vůbec nezní jako otázka.
"Elisabeth, ale Em já ti to vysvětlím.." už mi to dávalo smysl, ta druhá byla Elisabeth.
"Nic od tebe slyšet nechci rozumíš? Už tě nikdy nechci vidět, mluvit s tebou.. Bože! Nechala jsem tě, aby ses mě dotýkal! Nemůžu uvěřit, že jsem byla tak hloupá! Já jsem ti věřila, že jsi s ní nic neměl!" zajedu si rukama do vlasů, přesně tak, jak to dělá on.
"Em, nech mě to vysvětlit. Bylo to, jak jsem se naštval kvůli Alexovi. Ona mě využila."
"Tak ona tì využila? Nechceš to snad nahlásit na policii jako znásilnění? A co tě to vůbec omlouvá, že jsi byl naštvaný na Alexe? To je nesmysl!"
"Vždyť v tu dobu jsme spolu ani nebyli, Em. Nemůžeš se na mě zlobit."
"Aha, dobře. Tak víš co? Teď spolu taky nejsme a já si jdu zašukat s Alexem." otočím se a dám se do kroku. Jeho ruka mě zachytí za zápěstí a trhne zpátky.
"To už nikdy neříkej. Rozumíš? Jsi jenom moje, Em." jeho naštvaný šeptavý hlas se nese chodbou.
"Nejsem tvůj majetek, Leroyi. A teď mě pusť." zasyčím. Nenávidím když se takhle chová, jako kdybych mu patřila.

"Přestaň se chovat jako píča!" třískne pěstí do zdi, ze které spadne mírně omítka a zeď se mírně poničí. Vážně kvalitní. Do očí se mi ale zase zanesou slzy.
"Teda... promiň, Em. Tak jsem to nemyslel. Jen nemůžu o tebe přijít, chápeš to?"
"Co mě dělá tak speciální? To mě nemůžeš nechat být?"
"Ne, nedokážu to. Ty si teď moje všechno." jeho slova mě vždy dokážou totálně odzbrojit.
"Prosím, dej mi šanci. Napravím to. Uvidíš, že to za to bude stát." chytne mé tváře a donutí mě se mu podívat do obličeje.
"Záleží mi na tobě hrozně moc, chápeš to?"
"To říkáš pořád." řeknu ufňukaným hlasem. Zasměje se.
"Já vím, promiň, ale je to pravda. Dokážu ti to. A teď pojď, půjdeme ke mně na pokoj. Brad tam bude za chvíli." po chvilce přikývnu a nechám se doprovodit do jeho postele.

Myslím, že tehdy jsem si neuvědomila, co jsem mu odpustila.

Holky moje!
chtěla bych vám říci, že tento příběh jsem napsala v roce 2020 a teď jsem se rozhodla ho trochu gramaticky opravit ikdyž vím, že to není perfektní, ale bylo to horší xd nějaké části knihy bych úplně změnila, ale příběh tak byl, a tak ho chci i nechat a místo změny děje tohoto příběhu jsem uvažovala, že bych začala vydávat novou knížku a byla bych ráda za jakýkoliv názor, co si o tom myslíte a jestli byste měli zájem:)
samozřejmě se chystám trochu polepšit v pokračování této knihy, které jsem psala v roce 2021