just keep going...

49.

Když jsem se vzbudila byl už večer. Otočila jsem se směrem k Valentinovi a pohladila ho po tváři, poté mu zajela prsty do vlasů a začala ho škrabkat.

"To je moc příjemný..." zamručí rozespalým hlasem což je neskutečně roztomilý. "Kolik je hodin?" zeptá se a otevře oči. "Podívám se." vstanu a začnu hledat svůj batoh. Je u dveří, a tak se nahnu abych z něj vyndala telefon. "Pěkný pohled." Valentin se na mě kření z postele. Rychle se narovnám a snažím si triko stáhnout co nejvíc dolů. "Zase se červenáš, že jo?" založí si ruce za hlavou a pobaveně na mě kouká. "Ne." odseknu a vytáhnu mobil z tašky.

Sakra. Tři zmeškané hovory od mámy. Ihned vytočím její číslo. "Komu voláš?" zeptá se neutrálně. "Mámě." odpovím stroze.

"Emily! Kde jsi? Nedala jsi mi vůbec vědět." ozve se hlas mé starostlivé matky. "Jsem u Valentina, promiň." zamumlám a doufám, že na to zareaguje dobře. "Ahá....tak přijďte na večeři. Pa." položí to a já na svůj telefon zmateně koukám. "Co je?" otočím se k posteli a sednu si na ni. "Máma říká, že máme přijít na večeři." usměju se na něj. Valentin se posadí a přiblíží více ke mně. "Chceš jít?" zeptám se ho opatrně. "Nevím. Chceš abych šel?" na to mu odpovím přikývnutím. Mykne rameny a zvedne se z postele. Mám výhled na jeho úžasný tělo. Dokážu si představit, jak sexy by bylo jeho tělo i bez tetování.

Teď se mi vybaví jeho slova, která řekl než jsme usli.

"Myslel jsi to vážně?" v mém hlase jde určitě slyšet starostlivost. Poklekne přede mě a teď jsou jeho ruce na mých stehnech. Skloní hlavu a chvíli mlčí. "Miluju tě, Emily." pozvedne hlavu a já pohlédnu do jeho krásných očí. Cítím se tak dojatě. Teď pro změnu já chytnu jeho tváře do svých dlaní a opřu své čelo o to jeho.

Chytne mě okolo pasu a shodí mě na jeho klín. Obmotám mu ruce okolo krku a opřu mu hlavu o rameno. Prostě se objímáme.

"Tohle je vážně příjemné, ale když pomyslím na to, že pod tím trikem nic nemáš, tak šílím." zašeptá mi jeho hlas do hrudě a já se zhluboka nadechnu. "Myslím, že bychom měli jet k té mámě." odpovím mu na to. "Nebo..." vezme mě a položí zadáma na zem.

Chytne mě za stehna a přitiskne svůj rozkrok k tomu mému. Zavřu oči a zakloním hlavu. Dělí nás jenom látka jeho spodního prádla a já citím, jak moc je na mě zase připravený. Nahne se nade mne a líbá mě po celé tváři. Spojím své ruce za jeho krkem a mírně se o něj otřu. Ostře se nadechne a kousne mě do líčka. Chytnu ho za zátylek a přitisknu své rty k těm jeho. Líbáme se pomalu, ale hluboce a s citem. Začne třít svůj rozkrok o ten můj a já mu zasténám do úst. Dělá to stejně pomalu mučivě jako mě líbá. Nechá mě mu opět obmotat nohy okolo pasu a on mě tak drží ve vlasech a druhou rukou se opírá o zem vedle mé hlavy.

Tahá mě mírně za vlasy a jeho jazyk se otírá o ten můj. Začne zrychlovat pohyby pánví a já myslím, že už to dlouho nevydržím. Hluboce mu dýchám do pusy a citím, jak i on cítí to vzrušení. Trvá to jen chvíli než tlumeně vykřiknu jeho jméno a on mi totálně a bez ostychu zasténá do úst.

"Tak tohle.... to se mi ještě nikdy nestalo. Ty jsi perfektní. Přijdu si jako kdyby mi bylo zase 15." políbí mě a dá do toho všechny své pocity. Cítím se tak milovaná. "Teď mě omluv, ale musím se jít převlíknout." odtáhne se ode mě a odejde. Já tam ještě ležím a celé tohle vydýchávám.

Po chvíli se ale zvednu. Obleču si své spodní prádlo, černé džíny a chci si sundat jeho triko, ale Valentinovy ruce mi v tom zabrání. "Co je?" zeptám se. "Nech si ho. Takhle na holé kůži. Dám ti ještě svou mikinu." vlepí mi letmou pusu na tvář, otočí se a ze skříně vytáhne obyčejně černou mikinu. Obleču si ji a musím si trochu potáhnout rukávy, protože mi je vážně velká. "Jsi tak roztomilá a v tý černý vypadáš zkurveně dobře." chytne mě opět za tváře a políbí na rty.

On je taktéž v černé. Má černé potrhané džny a takové stejné černé triko jako mám ja na sobě.

"Měli bychom si udělat fotku." prohodí a já se na něj překvapeně podívám. "Dobře." usměju se na něj a vezmu z postele svůj telefon. Postavíme se před jeho zrcadlo, co má v pokoji a já zapnu fotoaparát. Chytne mě okolo pasu a přimáčkne mě k sobě. Vyfotím asi dvě fotky, a pak mi Valentin vyhrne mikinu a řekne ať vyfotím i tohle. Tvrdě mi zmáčkne zadek a já se zajíknu.

"Valentine..." řeknu trochu se smíchem. "Prosím, miláčku." koukne na mě tím svým štěněčím pohledem, a tak to vyfotím. Ukážu mu ty fotky a on to okomentuje jako "úžasné". "Pošleš mi je v autě?" zeptá se zatímco si bere klíčky a svůj vlastní telefon. "Jo." hodím do batohu zbytek svého oblečení a vezmu ho do rukou. "Uka. Vezmu ti ho." pokyne k batůžku, ale já protestuju. "Dokážu si vzít svoji školní tašku." zakoulí očima a vyjde z pokoje.

"Jsi hrozně tvrdohlavá." řekne když jdeme po schodech. "Furt míň než ty." uškrnu se a on se na mě otráveně ohlédne. Zasměju se, ale smích mě přejde když pod schody uvidím dospělého muže. Valentin se otočí a trochu ztuhne. Musím nejspíš udělat první krok. Sejdu ze schodů a dám svou ruku před sebe.

"Dobrý den. Jmenuju se Emily." mile se na toho muže usměji a pohlédne mu do tváře. Je velice atraktivní a má stejný tvar tváře a hlavně má úplně stejné oči jako Valentin. Na sobě má černý oblek a tmavě šedou kravatou. "Ahoj, já jsem Christian." oplatí mi můj úsměv a potřese mou rukou. Valentin teď už stojí vedle mě a úplně bez emocí hledí na svého otce. Najednou se ozve zvuk podpatků a v chodbě se objeví, řekla bych,  že mladší žena než Valentinův otec, blondýnka v červených šatech. Vlasy má v přísném drdolu a až odsud vidím, jak moc ji září její zelené oči. Je vážně nádherná.

"Ty musíš být Valentinova dívka! Já jsem Rachél." v jejím hlase jde slyšet, že je francouzska. Valentin si dlaní protře obličej a vypadá nadmíru otráveně. "Ty u nás budeš večeřet na Díkůvzdání? Už se moc těším." potřese mou rukou a hodí na mě zářící úsměv. Valentin mě vezme za pas a trochu mě trhne blíže k němu. "Ještě její matka." ozve se Valentin. "Tak tedy skvěle." jeho otec udělá s jeho přítelkyní/ženou, nejsem si jistá, to samé, co udělal Valentin semnou a chytí ji okolo pasu.

"My jdeme. Čau." Valentin mě teď pro změnu vezme za ruku a přímo odvede z domu. Nestihnu říct ani nashledanou.

"Nemusel jsi být tak mrzutý." podotknu když už sedíme v autě. Valentin nastartuje. "Jo, musel." zavrčí a vyjede. "Vážně? Bylo to tak nutné?" sevře volant tak, až mu zbělají klouby. "Jestli dnešek nechceš posrat tak se mě přestaneš ptát a říkat mi, co mám dělat." odpoví hrozně bezcitně. Jsem teda po zbytek cesty potichu.