just keep going...

13.

Byla jsem naštvaná! Nechci doučovat pitomýho Leroye!
Zbytek dne naštěstí utekl docela rychle. Rozloučila jsem se s Ninou, která byla z mého doučování poněkud otrávená, a vydala se domů.

"Mami?" zavolala jsem když jsem vešla do domu.
"V kuchyni!" ozvalo se nazpět. Rychle jsem si hodila batoh do pokoje a sběhla to za mámou.
Stála u plotny a očividně vařila. Máma zásadně nevaří. Muselo se stát něco zajimavého.
"Ahoj!" obejde ostrůvek a obejme mě. Obejmutí ji oplatím a poté si sednu na barovou židličku.
"Vařím špagety." řekne poněkud nadšeně a začne se smát.
"Co se stalo?" zeptám se na rovinu.

Smích ji přešel hned, obešla opět ostruvek a sedla si na židličku vedle mě. Chytla mě za ruce a podívala se mi do tváře.
"Budeme se stěhovat." řekne a já zalapala po dechu.
"Cože?!" vykřiknu zmateně.
"To nemůžeme! Jsem teď ve druháku, nemůžu změnit školu. Mám tu Ninu a... prostě se nemužu odstěhovat!"
"Emily, uklidni se!" okřikne mě a já se snažím uklidnit.
"Věděla jsem, že přesně takhle budeš reagovat, a proto se budu stěhovat jenom já." vydechne únavně. Já na ní kouknu velice zmateným pohledem.
"Cože?" zopakuji.
"Je to kvůli práci. Víc peněz, dostanu nový dům, mužeš se kdykoliv přijet podívat. Je to jen o dvě hodiny cesty, byla jsem se tam teď podívat, je to tam úžasné!" máma začne dál mluvit o tom jaké to tam je, nebo bude. Viděla jsem to nadšení v jejich očích. Byla to nenapravitelná workoholička, která měla přednější práci než svoji dceru. Musela jsem se s tím smířit.

Chytla jsem ji za ruku a usmála se na ni.
"Chápu to." koukla jsem do jejch očí které mírně zářily.
"Vážně? Budu ti posílat peníze a všechno, co budeš potřebovat." pokývala jsem hlavou.
"Jsi moje holčička." vtáhla mě do objetí. Opřela jsem si hlavu o její rameno a obejmula ji nazpět. Začala mi dál povídat o nové práci a při tom všem mi ukáplo pár tichých slz.