just keep going...

28.

Úterní dopoledne uběhne dost rychle. Neděje se nic nového. Nina se stále semnou nebaví, Caroline chybí takže si sedám se Stacy, o přestávkách se bavím s Noahem, ale co je jiné je to, že mě Valentin ignoruje. Nebo se o mě prostě nezajimá. To jsem mohla čekat. Sice jsem s ním nespala, ale jsem další na seznamu dívek, které mu podlehly.

Seděla jsem v knihovně a čekala na Leroye. Sice jsme se o sebe nezajímali, ale já nechci dostat špátnou známku. Čekala jsem deset. Dvacet. Třicet minut. Pak už jsem si naštvaně zabalila všechny věci a odešla. Chce hrát uraženého? Dobře.

Nechápu, jak si mohl dovolit neříct mi o tom. Byla to totální hrubost. Celou cestu jsem přemýšlela nad Leroyem, a tak to i pokračovalo po celý zbytek úterý, středy a čtvrtku. Ve čtvrtek jsem po škole do knihovny ani nezamířila. Šla jsem prostě rovnou domů.

Připadala jsem si osamělá. Nina mě ignorovala a bavila se s Elizabeth. Caroline přišla už do školy a bavila se se Stacy.
Předpokládala jsem, že už žádné čtvrtky s Ninou nebudou. Doma jsem se osprchovala, převlékla se do šedých tepláků a bílého tílka. Když už není doma ani máma, můžu si tu chodit klidně nahá.

Pustila jsem si nahlas písničky a rozhodla se, že si udělám palačinky. Začala jsem si dělat těsto když někdo začal bušit na dveře. Hrozně jsem se lekla. Vzala jsem si s sebou pánev a přešla ke dveřím. Pomalu jsem je otevřela a když jsem viděla, kdo za nimi stojí, spustila jsem ruku s pánvičkou podél těla.

"Co tu děláš, Leroyi?" zakoulela jsem očima. Před domem měl zaparkované své auto.
"Proč jsi nepřišla na doučování?" bez ostychu se přeze mě dostal do domu. Koukala jsem na něj s otevřenou pusou.
"Děláš si srandu? Ty jsi nepřišel v úterý! A jak si vůbec dovoluješ sem jen tak přijít?!" křičela jsem na něj. Z venku se do domu vehnal průvan, ze kterého jsem měla husí kůži, a tak jsem vchodové dveře zavřela.
"No nemáš mi na to, co říct, protože mám pravdu." pokynula jsem k němu pánví a vydala se do kuchyně ji odložit. Leroy si sundal boty a šel zamnou.
"Ne, nemáš." zavrčel.
"Proč jsi nepřišel v úterý?" otočila jsem se k němu.
"Protože jsem byl nasranej." pohled sklopí na svoje nohy.
"Proč?" přejdu k němu.
"Šla si na rande s Noahem!" řekne dotčeně.
"Noa? Leroyi, nechodíme spolu. Ty s holkama jen spíš a nechápu, proč mě furt řešíš. Mám se s tebou vyspat a potom mě už necháš být?" pohlédne mi do očí.
"S holkama, jako ostatníma, už docela dlouhou dobu nespím. Kvůli tobě, protože já tě nechci nechat být." jeho oči zněžní.
"Tohle říkáš každý?" skřížím si ruce na hrudi a uchechtnu se.
Jeho pohled spadne na mou hruď a těžce polkne. Cítím, jak se opět červenám.
"Ne, neříkám, protože ty Johnsonová... nevím, jak to děláš, ale nutíš mě k tomu abych na tebe pořád myslel. Ne jen, že bych myslel jen na to, jak moc bych tě chtěl ošukat, ale myslím i na tvůj úsměv, na to jak vždycky zčervenáš, na to, jak mě škrabkáš ve vlasech a jak moc to miluju." máchne rukama a zajede si prsty do vlasů.
Kdybych řekla, že tohle od něj pro mě nic neznamenalo, lhala bych.
Udělám k němu pár kroků, stoupnu si na špičky a obmotám okolo jeho krku své ruce. Chvíli je jako zamrzlý, ale pak je obmotá i okolo mne. Nejspiš cítí, že mi tato pozice není moc pohodlná, k našemu výškovému rozdílu, a tak mě chytne pod zadkem a vyzvedne. Obmotám mu nohy okolo pasu.
Někam semnou jde a jak zjistím, tak do pokoje.
Lehne si semnou na postel a tam zůstaneme v objetí.

moc vam dekuju za vase odpovedi! udelalo mi to velkou radost a kapitoly nechavam tak, jak byly predtim:)