Yelloween~Síla Magie

Zkouška

Zdravotníci dojeli do shieldské nemocnice pro zraněné agenty v terénu. Kira na sobě měla dýchací masku, i přes to,že její stav se zlepšoval. Ross si to tak přál. Nejlepší péči, hlavně aby se to nejvyšší úřady nedozvěděly.
Zdravotníci ji rovnou přivezli na pokoj. Položili ji lehce na lůžko a sestřičky se pustili do práce. Zašili dvěma stehy ránu na temeni a spáncích. Kira byla stabilizována
Zdřímala už jen v hlubokém spánku.
"Za jak dlouho se probudí?" ptal se Ross sestřiček.
"Minimálně tak za hodinu."
"Bude pak schopná odejít,fungovat?"
"To se uvidí, až se probudí. Takhle nic nezjistíme."
Sestřičky po zkontrolování přístrojů odešli a Rosse nechali na pokoji.
Ross si sedl do rohu do křesla a počkal dokud se neprobudí. Její zdravotní stav změnil situaci. Potřebuje s ní co nejdříve udělat zkoušku její síly, jestli je to opravdové. Sám pořád nevěřil, že může být natolik nebezpečná.

Minuty plynuly. Kira začala sténat. Ross se nadvezdl a pokukoval po lůžku.
Kira se náhle vyděšeně probudila a hluboce se nadechla. Její dech byl rychlejší než před pár vteřinami, kdy ještě spala v hlubokém spánku.
"V klidu, nic se neděje, jsi v nemocnici."uklidňoval u lůžka Ross.
Kira se vykuleně dívala po pokoji. Protilehlá stěna naproti lůžku byla prosklená. Soukromí chránily žaluzie. Pokoj zářil studenou barvou.
Dech se jí uklidnil.
"Proč tu jsem?"
"Prošla sis záchvatem úzkosti a omlátila sis hlavu o zeď. Naštěstí jsi v pořádku. Nebo cítíš se dobře?"
"Myslím že ano.."
Ross odstoupil od postele a přitáhl si židli. "Potřebuju tě co nejdřív, musíš vykonat zkoušku. Nejspíš je toho na tebe teď moc, ale čím dřív to začneme, tím dřív skončíme a dám ti pokoj."
"Jak to myslíš ,,pokoj"?"
"Teď to není ještě aktuální, ale za nějaký čas ti to řeknu. Dokážeš vstát?"
Kira odstrčila deku a nohy dala na zem. Její oblečení ji překvapivě nechali. Obula si černé ošoupané tenisky a vstala. Cítila se dobře. Jak říkal, čím dřív začneme, tím dřív skončíme. Tohle motto ji dodalo energii.
Kývla na Rosse a odešli z pokoje.

Ross ji vedl zpátky do Triskelionu. V hlavní hale čekal Steve s Natashou a nově i s jeho dlouholetým přítelem z války Jamesem Buchananem Barnesem, neboli jinak zvaným Bucky.
Kira zapomněla, že není upoutána. Hodně ji to potěšilo, protože se konečně cítila jako člověk a ne jako monstrum.
Nebyla jediná v hale, kdo měl na sobě jenom pouhé hadry ze sekáče. K černým teniskám měla černé legíny a volné vínové triko. Tak podobně vypadala skupinka čekajících avengerů. Oblečení, aby nebudili pozornost.
"Tak zase zdravím,"usmál se Ross," už je v pořádku a je schopna zkoušky."
Bucky si ji prohlédl od hlavy až k patě. Kira jeho pohledem znervózněla.
Pohlédla na své prsty, mezi kterými proletěly žluté jiskry. O kousek dál stáli dva muži ochranky. Jakmile uviděli Kiru, jak ji zajiskřily prsty, vytáhli zbraně a namířili na ni.
Všichni se lekli zbytečným obávám o ochraně a nebezpečnosti.
"To je v pořádku, dejte to dolů," ukázal Ross na ochranku, která povolila zbraně.
"Tudy prosím," ukázal gestem Ross na velké dveře.
Vstoupili dovnitř, kde byla průhledná zeď z plexiskla. U plexiskla byl pult s tlačítky a různými pákami a displeji.
Ross otevřel plexisklové dveře a pobídl Kiru dál. Kira vstoupila do velké haly. Postavila se na křížek.

"Cítíš se dobře?" ptal se Ross do mikrofonu, který se ozýval v hale.
Kira přikývla.
"Tak nám teda ukaž co umíš. Nechali jsme ti tam pár věcí, s kterými by jsi mohla na dálku manipulovat. Rozumíš?"
Kira znovu přikývla a pohlédla na předměty. V hale o několik metrů dál od ní byl zamčený trezor. O kousek dál budík a hromádka kamenů.
Kira se nadechla a podívala se na své ruce. Byla plná energie,že se telekinetické sféry těšili, až vyletí.
Natáhla pravou ruku. Zápěstím škubla směrem doprava a sféry neviditelně odemkly trezor.
Nic v něm nebylo, což Kiru na okamžik zamrzelo.
"Výborně,"pochválil Ross Kiru,"zkus budík, ale telepaticky."
Kira složila zpátky ruku k tělu a zamýšleně se podívala na budík.
Soustředila se na jediné- aby zazvonil.
Budík vyskočil a rozvonil se. Kira ho nechala chvíli zvonit, až nakonec ho telepatií vypla.
"Jde ti to opravdu skvěle." pochválil znovu Ross a dál na znamení třetí předmět na manipulaci.
Kira se nejvíce těšila na kameny. Ross nic neřekl, a tak natáhla obě ruce před sebe. Stála rovně a sebejistě, jako profesionál. Nedělala to poprvé. Z konečků prstů ji vylétly žluté paprsky sfér, které obalily kameny po celém obvodu. Každý paprsek držel ve vzduchu jednotlivý kámen. Kira švihla svými pažemi za záda a kameny okamžitě s tvrdostí spadly na zem. Kira znovu natáhla ruce, aby pochytila kameny, ale tentokrát zakroužila pažemi kolem sebe a z kamenů vytvořila jakýsi vír. Jediný pohyb prstu změnil tvar kamene, tak aby se rozčtvrtil na několik menších kousků. Kameny se po chvíli proměnily v prach. Kira vzlétla do středu víru. Rozpuštěné dlouhé vlasy barvy světle hnědé jí nadherně vlály kolem ramen. Její oči zářily žlutě, až to vypadalo strašidelně. Prsty zavelela a prach slehl na zem. Kira pomalu za ním. Jak doskočila, její oči měli zpátky přirozenou modro šedou barvu. Zastyděně se usmála směrem k plexisklu, kde stáli diváci.
Byli beze slov. Utajilo jim to dech.
"To bylo naprosto úžasné!" zářil Ross," Ale teď tě čeká mnohem těžší část," Ross zvážněl a kývl na vojáky. Ti rychle odklidili předměty a místo nich přivezli do haly velkou železnou mašinu, která měla střílecí hlaveň.
Kira stuhla.
"Co to má být?"znervózněla Kira.
"Ničeho se neboj. Měl jsem v plánu ti tam dát nejprve tenisáky, ale zjistil jsem, že tu magii bravurně ovládáš, proto ti tam rovnou dám ostré náboje."
"Co blázníte?" vyštěkla Natasha, "Vždyť ji to může zabít! Tohle okamžitě zrušíte.."
"Rossi, tohle je opravdu nepřípustné, aby taková dívka měla zdorovat ostrým nábojům.."podpořil Natashu Steve.
Ross si poznámek nevšímal a vrátil svou pozornost zpátky ke Kiře.
"Tvým úkolem je z těch čár-már udělat štít, kterým se budeš chránit. Palba bude spuštěna na určitou dobu přesných tří minut. Pak palba skončí a ty úspěšně zdoláš zkoušku."
Kira vyděšeně polka a obrátila se naproti střílecí mašině.
Pevně se narovnala a před sebou vytvořila sférický štít, který zářil a jiskřil žlutou barvou.
Kira se nadechla.
Ross odpočítával vteřiny.
"3...2...1.." zmáčkl tlačítko.
Ozvala se dlouho znějící palba z přístroje. U hlavně to hořelo žlutou barvou, když střílel několik ostrých nábojů najednou.
Pálily přímo do imitovaného štítu.
Tlak nábojů byl natolik silný, že štít s Kirou posouval dozadu.
Tlak nábojů sílil.
Kira se nemohla ani pořádně udržet na nohou. Bylo to na ní příliš silné. Podívala se na minutový interval. I přesto to byly tři nekončící minuty.
Posouvala se směrem k okraji k plexisklu. Snažila se dostat od bouřlivého ohniska nábojů.
Byla kousek od kraje, když v tom jí nechráněným pravým kotníkem proletěla ostrá kulka.
Okamžitě se svalila na zem. Palba stále pokračovala.
"Okamžitě to vypněte!" zařval Rogers na Rosse.
Ross hledal jediné tlačítko, které by to mohlo deaktivovat, ale nenašel.
"Je to na interval, jinak se to nevypne."
Kira se podepřela levou rukou. Jakmile se snažila zvednout další kulka ji provrtala podepírající paži.
Znovu se svalila na zem, ale teď už těžko mohla vstát.
Rogers to nevydržel, popadl svůj štít a prorazil plexisklo.
Běžel naproti ležící bezmocné Kiře.
Palba ještě minutu pokračovala.
Štítem oba dva chránil před ostrou palbou a vzal Kiru do náruče.
Silně krvácela.
Byla celá bledá a strachem se třásla.
Byly vidět stopy zaschlých slz stékajících po tváři.
Běžel s ní do bezpečné zóny.
Sem nepatří, musí ji vzít do střediska Avengers.