Yelloween~Síla Magie

Nový domov

"Tlak a puls stabilní."prohlásila doktorka ke konci operace,
"Díky Bannerovým kapslím jsme ji zachránily." Doktorka odložila nástroje a sundala roušku. Za sálem už netrpělivě čekal Stark.
"Jak to s ní vypadá?"
"Je stabilní. Bannerovy kapsle jí pomohly načerpat nové krvinky, díky nim přežila. Zatím je v hlubokém spánku. Probudí se nejspíše tak za dvě hodiny. Bude malinko mimo, aby se nelekla,kde je."
"Děkuju vám doktorko,"a podal ji na poděkování ruku, "Vážím si vaší šikovnosti."
Doktorka zastyděně mrkla a šla si dělat práci na recepci. Sestra mezitím odvezla Kiru na pokoj.
"Jarvisi, naskenuj ji."
"Ano pane, už na tom dělám. Skenování dokončeno."
"Tak mi ukaž, co se v ní skrývá." z jeho hodinek se promítl 3D obraz jejího modelu těla. Uvnitř těla byly čáry, které proudily pažemi.
"Co je to za věc v těch rukách?"
"Sféry z Tesseractu,pane. Shoda s Tesseractem 87 %."
"Páni,"žasl Stark," Tesseract nedokáže jen tak přijmout ledajaké tělo, ale tohle se mu nějak zalíbilo..."Stark zaklapl hodinky, když sestra vyjela z pokoje. Stark se na ni nenápadně usmál. Počkal, dokud neodejde. Sestra odešla a Stark vklouzl do pokoje.
Přisedl si k její posteli.
"Dokážeš analyzovat, s kým by se mohla znát? Její nějací příbuzní?"
"Její první útok se odehrával v Midtownské střední, kam dochází i váš stážista Peter Parker. Během útoku byl několik metrů od ní. I několik dní předem s ní byl v nemocnici. Takže to vypadá, že se znají."
"Zanech mu vzkaz, ať přijde, ale neříkej proč."
"Ano pane."
Stark si popotáhl své chytré brýle blíže k očím, zvedl se a odešel.

"Mám takový pocit, že máme něco společného. Ty schopnosti, jsou podobné.." řekla zamyšleně Wanda v kruhu Steva, Buckyho a Natashy.
"Vypadá to,že ano... Jaké na tobě dělali pokusy?" ptala se Natasha.
"Moc si to nepamatuji,ale možná čerpali moc z Tesseractu." Wanda si prohlédla své rudě jiskřící sféry kolem prstů.
Cinkl mobil. Steve se podíval a přečetl si zprávu. "Píše doktorka Cho, operace proběhla úspěšně, teď Kira už dospává hluboký spánek. Můžeme se klidně na ni podívat..chcete?"
"Jo, klidně, stejně nemám nic na práci." souhlasili ostatní a odešli z klubovny.

Kira byla uvězněna ve snu. Vznášela se ve vzduchoprázdnu, jako kdyby byla ve vesmíru. Nic nezmohla. Žádná pevná půda pod nohama, nemohla se od ničeho odrazit. Najednou se před ní objevila záře. Záře taková, která zesilovala a Kira si musela natáhnout ruku, aby si zastínila oči. Uviděla modrou krychli. Byl to Tesseract. Promlouval k ní impulsovým zářením. Kira jako omámená se k němu přibližovala. Prsty byla kousek od něho. Snažila se ho dotknout. Zbývalo pár milimetrů. Kira netrpělivě natáhla koneček prstů, až se ho konečně dotkla. Cítila energii, která ji naplnila. Proudily z něho modré sféry, které vstupovaly do Kiry.
Přestalo to. Kira se ho snažila uchytit do dlaně, jenže krychle se rozpadla na šest barevných kamínků. Modrý, žlutý, oranžový, červený, zelený a fialový kamínek se spojil s ostatními a začal se rozzařovat čím dál více. Jeho síla se zvětšovala, až záře oslnila Kiru. Ozval se silný výbuch.
Kira se okamžitě probudila.
Otevřela prudce oči. První co uviděla, byl strop s tlumeným teplým světlem.
"Podívejte, už se probudila." řekl hlas.
"Všechno je v pořádku." řekl další hlas.
Kolem její postele se vynořilo několik hlav. Ze začátku je viděla rozmazaně, ale nakonec se její zrak rozostřil. Dvě ženy a dva muži. Přihlíželi na ni s klidným úsměvem na tváři.
"Kde to jsem?" ptala se Kira.
"Už jsi v bezpečí." odpověděla ji zrzavá žena, kterou už viděla předtím.
"...Co se stalo?" vyptávala se Kira.
"Jsi postřelená na levé paži a pravém kotníku. Ztratila si spoustu krve, ale nakonec tě doktorka Helen Cho zachránila." odpověděl Steve.
Kira si postupně vzpomínala. V hlavě uviděla střílecí mašinu, Steva, jak ji nesl v náručí a jak nastupují do letadla. Dál už si nepamatovala nic.
"Teď už jsi v bezpečí. Shieldu tě už nedáme. Teď se hlavně vyspi ať načerpáš energii." povzbudil ji Steve a odešel s ostatními pryč z pokoje.

"Počkej, Nede někdo mi napsal.."
"Jasně.."
"Zpráva od Tonyho Starka,"zamumlal si pro sebe Peter,"Ve tři ve středisku - Stark."
"Kdo píše?"ptal se Ned během skládání star wars lodě.
"Píše Stark, nejspíš další stáže. Dostavíme to zítra."
"Jasně, kámo, tak čau." rozloučil se Ned s Peterem.
Peter popadl batoh a běžel z bytu.
"Petere? Kam jdeš?" ptala se May v kuchyni.
"Psal Stark. Musím na stáž. Ned tu může zůstat, do večera přijdu." mrkl na May a odešel.
"Vem si něco k snědku!" zavolala May na Petera, který zrovna zabouchl dveře.
Peter zběsile běžel po schodech. Poklusem spěchal po předměstí Brooklynu, aby stihl být co nejdříve ve středisku.

Stark už čekal v nemocnici před pokojem Kiry. Kontroloval hodinky. Za dvě minuty tři a Peter pořád nikde. Šel se podívat k hlavním proskleným dveřím nemocnice, když v tom uviděl běžící postavu. Samozřejmě to byl Parker.
Tony odemkl dveře nemocnice a zamával na něj. Okamžitě si ho všiml a změnil směr běhu.
"Pardon, pane Starku," řekl udýchaný Peter," ale ve městě bylo rušno a-"
"To je teď jedno," přerušil ho Stark, " nejdeš na stáž,.."
"Co?" nechápal Peter.
"Pojď dovnitř."
"Tak jo, tak jo.."
Vstoupili do nemocnice. Byla malinká. Prošli úzkou chodbičkou rovnou k recepci. U recepce seděla tentokrát sestra Louisová. Když si jich všimla, usmála se, na souhlas s návštěvou.
"Co tu děláme?" ptal se nechápavě Peter.
Stark nic neřekl a otevřel dveře do pokoje Kiry.
Peter chvíli ve dveřích koukal nechápavě na Starka, pak ale přesunul pohled do pokoje. Uviděl ležící dívku. Okamžitě poznal Kiru a rozeběhl se k posteli.
Kira pomalinku otevírala oči.
"Petere?" ujišťovala se Kira.
"Tolik si mi chyběla... Co se ti stalo?" řekl radostí bez sebe.
"Mám prostřelenou paži a kotník....Myslela jsem,že tě už nikdy neuvidím...moc jsi mi chyběl," řekla se slzou v oku.
"Taky jsi mi moc chyběla.."
"A máme tu dvě hrdličky," řekl posměšně Stark mezi dveřmi.
Oba dva se na něj ohlédli a zasmáli se.
"Tak snad jsem vám oběma zlepšil náladu?"ujišťoval se Tony.
Oba dva přikývli.

Kira i přes bolest cítila kapku naděje. Konečně se necítila odhozeně, protože někomu na ní opravdu záleží. Tenhle pocit snad nezažila. Po dlouhé době se jí vykouzlil nezapomenutelný úsměv.
Peter jí stiskl ruku a Kira cítila teplo jeho dlaní, které jí zahřálo u srdce.