Yelloween~Síla Magie

Konec výcviku

Asgardské ženy si odváděly Kiru ke královským švadlenám. Chtěly ji obléct do tradičního kroje Ásů.
Obklopily ji různými metry a přikládaly k ní barvy látek, které by se k ní hodily.
Nakonec vytáhly žluto zelené šaty.
"Neberte si to špatně," začla Kira, když pohlédla na dlouhé šaty k zemi,"ale já nerada nosím šaty, nebo spíš jsem nikdy na sobě šaty neměla a v tom, co mám na sobě, se cítím pohodlně. Ale jinak děkuji za vaši starost a pečlivost."
Léčitelky se na ni dívaly, jakoby jejich šaty nikdo neodmítl. Tohle bylo pro ně poprvé. Kira se chystala odejít z krejčovství, ale léčitelka ji zastavila.
"Jestli teda nechceš naše šaty, tak tě prosím, aby jsi přijmula tento dar." Léčitelka ji dala do dlaně žlutý kamínek připnutý na náhrdelníku. "Je to citrín. Žlutá je tvá barva. Citrín ti dodá energii a odvahu. Uchovávej ho v bezpečí, jakmile není v bezpečí on, nejsi ani ty."
Kira si s ním zakutálela v dlani a prohlédla si ho ze všech stran. Připnula si kolem krku darovaný náhrdelník.
"Děkuju, je moc krásný." a pohladila si ho.
Léčitelky se na ni usmály a odmítnutí šatů ji odpustily.
Kira se zatím odešla projít. Měla pauzu. Prošla vstupní chodbovou halou, kde na konci stál Ódinův trůn. Nikdo na trůně teď neseděl. Nejspíš byl zaměstnán. Kira odcházela z Valhally. Vyšla ven a pozorovala, jak slunce zapadá.
Uslyšela zařehtat koně. O kousek dál od Valhally byla brána do královských stáji. Otevřela pomaličku bránu a vstoupila dovnitř. Na pravé i levé straně byla dlouhá řada boxů. V každém z nich byl jeden kůň, který sloužil vojákům a i králi. Procházela uličkou mezi boxy a koně na ni vyhlíželi ze dveří boxu. Jeden na ni zařehtal. Byl to ryzák, na kterém se projela.
Pamatoval si ji.
Přistoupila k němu a pohladila ho.
Na dvířkách měl cedulku, kde bylo napsané jeho jméno.
Gløde.
"Ty jsi Záře?"ptala se vesele Kira, "Ahoj Gløde!"
Kůň ji na pozdrav zafrkal.
"Vidím, že jste si padli do oka," řekl hlas z povzdálí.
Kira se vylekaně otočila k hlasu.
Stál tam Ódin.
Přistoupil k ní.
"Slyšel jsem, že jsi na něm dnes jela a střílela z luku. Thor sám řekl, že jsi lepší jak profesionální lučištníci."
"Tak to asi nebudou profesionálové.." zažertovala Kira.
"Po tu dobu, co tu budeš, se klidně na něm projeď. Dávám ti královské svolení."
Kira se uklonila.
"Zdá se mi to, nebo tu čas běží mnohem pomaleji, než na Zemi?"
"Ano, je tomu tak. Na Midgardu už uběhly tři dny, za to tady od půlnoci sedmnáct hodin."
"Midgard, to je Země?"
"Pojď, řeknu ti víc."
Ódin ji pozval zpátky do Valhally. Ukázal ji imitovaný strom Yggdrasil.
"Jistě už jsi Yggdrasil uviděla. Dokonce tě i zachránil. Tento strom chrání devět světů a já jsem jejich bohem. Mezi tyto světy patří i Midgard a Ásgard. Jsou to jediné dva světy, kde žijí lidé. V ostatních je buďto podsvětí, nebo vládne tma a široko daleko není živá duše."
"Není na ostatních jenom tma, Otče." vstoupil do rozhovoru přicházející Loki. "Já pocházím z Jötunheimu, země mrazivých obrů."
"Jaké jsou další světy?" ptala se zvídavě Kira, protože tohle téma ji bavilo.
"Začnu tedy od shora. Álfheim je země světlých Álfů neboli elfů. Další je Ásgard, což je svět bohů. Uprostřed je Midgard neboli středozem, svět lidí. Vanaheim je svět Vánů. Jötunheim je svět mrazivých obrů. Múspellheim je ohnivý svět ohnivých obrů. Pak je Nilfheim, svět vody a ledu, domov prvních obrů. Pak už poslední dvě, ty jsou pod. První z nich je Nidavellir nebo jinak zvaný Svartálfheim. Zde žijí obří trpaslíci a odtud pochází Thorovo kladivo Mjolnir. Poslední je Helheim. Říše mrtvých. Jakmile tam někdo vstoupí, už se nikdy nevrátí zpátky."
Kira každé slůvko hltala a poslouchala vše, jako pohádky od dědečka.
"Zajímavé na poslech, děkuji moc, za obohacení vědomostí."poděkovala mile Kira a šla za stojícím Lokim.
"Půjdeme ještě trénovat?"
Loki obrátil oči v sloup.
"Zítra je taky den, to nejsi unavená?"
Kira zavrtěla hlavou.
"No tak fajn." podlehl Loki.
Místo do sálu šli trénovat ven. Měli mnohem více prostoru a kolem sebe více věcí.
Byl tu postaven dřevěný strašák, který se každým úderem obracel a během otáčení se s ním pohybovaly dřevěné tyčky přitlučené v úrovni hlavy. Na konci tyček byly čtvercové destičky, do kterých se bilo.
"Vyhýbej se tyčkám, do kterých budeš boxovat."
Kira kývla, že pochopila a s radostí se vrhla do tréninku.
Pěstmi narážela do destiček, které se otáčely ve směru úderu. Kira se skrčila, aby se vyhla.
"Zkus k tomu i teleportaci!" zavolal na ni Loki.
Kira poslechla a kolem dřevěného panáka měnila pozici. Strašák každou chvilku měnil směr.
"A co dalšího? Tohle je lehké a opakuje se to samé..." žadonila Kira.
"Chtěla by ses porvat s vojákem?" ptal se nejistě.
"Jasně!" vykřikla nedočkavě.
Loki lišácky pozvedl obočí a došel ke strážcům.
Strážci odešli a po chvilce přišli s jedním vojákem.
"Chceš, aby použil zbraně?"
"Jasně! Jinak to nebude férový souboj." nenechala se odradit Kira.
"To mám jako bojovat s touhle malou holkou?" a voják se hlasitě rozesmál.
"Uvidíme, kdo se poslední zasměje." vyhrožovala Kira, která se nenechala vyvést z míry.
Vysoký voják si vybral zbraň. Uchopil vikingskou sekeru, která je zrcadlená z obou stran.
Loki odstoupil od zápasnického pole.
"A ty máš kde zbraň?" zamyslel se voják.
"Nech se překvapit." usmála se koutkem pusy.
Boj začal. Voják se proti ní rozeběhl a sekyru zdvihl nad hlavu a chtěl s ní švihnout dolů, jakoby jí chtěl rozseknout. Kira pokrčila prsty a žluté sféry zachytily jeho zabijáckou sekeru.
Vojáka to překvapilo a snažil se sekeru z neviditelného úchytu dostat.
Kira se teleportovala za jeho záda. Odhodila mu telekinezí jeho zbraň a nohou ho kopla do břicha. Do bolavého místa se schoulil a zpátky se zase narovnal. Napřáhl pěst a vystřelil proti ní. Kira mu ji chytla a tvrdě otočila, že bylo slyšet  silné křupnutí.
Voják hlasitě zasténal.
Švihal oběma pěstmi z obou stran po její hlavě. Kira se s lehkostí uhýbala. Vzlétla nad něj a pochytila jeho celé tělo. Hodila s ním zády o zem a protlačovala ho kamenou dlažbou.
Kámen začal pod ním praskat a on se propadal do propasti.
Kira skončila a zlehka zpátky přistála na zem.
"Teď už si myslím, že máme pro dnešek dost. Hlavně on. Moc se omlouvám za ten zničený kámen." Kira se podrbala stydlivě na hlavě.
Slunce už začalo zapadat.
Dlouhý den končil.
"Dnes je hostina. Ódin tě pozval." pověděl ji Loki, když odcházeli z tréninku.
Kiry oči zářily zaujetím.
Vešli do Valhally a po schodech přicházeli dolů na hostinu.
Dlouhý dřevěný stůl byl obložený spousty talířy a mísami plných chutných jídel pro zdatné muže.
U stolu už bylo veselo. Seděl tam i Thor a jeho přátelé, kteří jsou při něm během válek.
Všichni popíjeli ze džbánů pivo.
Když s ní Loki přišel dovnitř, obrátila se veškerá pozornost na ně.
"No kde jste? Tady se už slaví!" zvolal veselý Thor, "Posaďte se!"
Oba dva uposlechli a šli si sednout.
V čele stolu seděl Ódin.
Povstal a nadzvihl pohár. "Chtěl bych připít na zdraví dívce, jež je dcerou vojáka a čarodějky. Kira Maximoff Barnes vstoupila dnes do našeho světa jako umírající hadrová panenka. Teď je z ní díky Lokiho tréninku výborná bojovnice, co dokonce zabila Nidhögga. Kdykoliv zase navštívíš Ásgard, budeš tu vždy vítána s otevřenou náručí. Na zdraví!" skončil přípitek Ódin a všichni si na ťukli.
Kira uslyšela své příjmení a zamilovala se do něho.
Znělo výborně.
Zítra Ásgard opustí a vrátí se domů.
Všichni ji tu budou chybět, stejně tak i Gløde.
Na tento svět nikdy nezapomene.