Yelloween~Síla Magie

Přezdívka

Kira stále zaraženě seděla u stolu. Nechápala, proč jí i Steve opustil.
Hluboce vydechla, vzala z krabičky na stole balíček cukru a chystala se k odchodu. Balíček cukru si vložila do kapsy a odcházela pryč.
Fury ji poradí? Má tam za ním jít?
Kira se utápěla v myšlenkách pohledem do ubíhajícího chodníku.
Nevnímala, že se vůbec rozpršelo.
Necítila na sobě ani jedinou kapku deště.
Zastavila se a pohlédla kolem sebe.
Kolem ní utíkala spousta lidí před deštěm. Bundy si drželi nad sebou a snažili se odolat prudkému dešti.
Kira nastavila dlaň vzhůru, ale ani jediná kapka na ni nespadla. Nestála nikde pod střechou. Stála uprostřed splašeného chodníku pobíhajících zmoklých lidí.
Bylo to zvláštní.
Jak Kira stála, vytvořil se suchý kruh. Postoupila o krok dopředu a pohlédla na suché místo. Tam, kde právě před chvílí postávala, se suché místo začalo zatmavovat kapkami deště.
Nechápavě pozorovala tento jev.
Ale teď měla mnohem důležitější plány.
Jít za Furym.
Na tohle teď nemá čas.
Sebevědomě znovu vykročila a procházela se během silného deště hezky v suchu. Vlasy měla rozpuštěné a krásně hladké. Naproti ní běžela ta nafoukaná žena. Držela si svou malinkou kabelku nad hlavou, ale ta jí ničemu nepomohla. Vlasy měla naprosto promáčené, řasenka ji stékala. Teď ona vypadala hůře než Kira.
Žena si všimla Kiry. V klidu si Kira procházela prudkým deštěm, jenže proti dešti byla nedotknutelná. Ženu to zarazilo. Navzájem na sebe hleděli. Div, že ženě pusa neupadla. Kira se na ni lstivě usmála a pokračovala po ulici dál.
Příčinou deště se chodník stal po dlouhé době prázdný. Ti, co nenesli deštníky, byli zalezlí pod stříškami stánků a obchodů. Kira kolem nich v pořádku procházela.
Déšť neustával, ale Kiru to nezastavilo k příchodu do Triskelionu.
Vstoupila do haly, kde se schovávali i civilní občané smíšení s pracovníky shieldu.
Kira přistoupila k výtahu.
Chvíli před ním stála a myslela na minulou jízdu výtahem. Přemýšlela, jestli to je dobrý nápad, ale může si být jistá, že teď už po ní Rumlow nepůjde.
Odhodlaně vstoupila dovnitř výtahu a zmáčkla nejvyšší číslo. Výtah se rozjel vzhůru. Kira se dívala ven skleněným výtahem a pozorovala město pod prudkým vodopádem deště.
Smutně vzdechla.
Tolik let byla zamčená uvnitř budovy a nikdy pořádně neviděla krásu světa. Nezažila nikdy objetí, lásku.
Teprve teď konečně našla svou rodinu. Ale ta se jí hned rozpadla. Je možné ji znovu dát dohromady?
Určitě se jednou naskytne důvod být zase spolu a ona si bude moct užít pohodu rodiny.
Výtah cinkl. Kiře se zdálo dojetí na místo brzo, než minule co se rvala.
Vyšla z výtahu a šla proti kanceláři.
Dva muži v oblecích střežili na obou stranách dveří.
Kira nervózně přistupovala blíže ke dveřím.
Oba muži si stoupli před dveře a zatarasili jí přístup.
"Co tu chceš?"řekl hrubě jeden muž.
Kira nervózně polkla a odpověděla: "Potřebuju jít za Nickem Furym.."
"To si myslím, že nebude nikdy možné..a teď se skliď a vypadni!"
"Abyste se nesklidil vy, pane Johnsone." vstoupil do rozhovoru Fury za zády Kiry.
Oba dva muži odstoupili zpátky na svá místa.
"Omlouvám se, pane Fury." omluvil se Johnson.
Fury přikývl a vzal s sebou Kiru do kanceláře.
Fury si vzal ze svého baru sklenku a nalil si do ní drink.
"Proč jsi přišla?" ptal se Fury a napil se drinku.
"Poslal mě za Vámi Rogers."
"Rogers?" byl překvapený Fury, "Ty jsi ho zastihla? Po té věci se Starkem a kongresem si žije podle sebe. A to takhle většina z týmu. Každý je tam, kde chce. Máme je sice ve sledování, ale dopřejeme jim pauzu."
"Nevím, kam mám jít." řekla Kira.
"Kira Maximoff Barnes. To je tvé jméno. Jakmile se vědělo o tvých nechtěných rodičích, schodl se tým na tomhle tvém příjmení. Líbí?"
"Jo, je fajn.." odpověděla bez nálady.
"Doma jsi snad v centru, ne?"
Kira vzdechla a prsty si z nejistoty hladila povrch desky stolu.
"Nikdo tam není, kromě Starka a Rhodese. Ještě před týdnem tam byli všichni. Znělo to tam pohodou. A teď tam zůstalo z tolika členů jenom dva a já..chci alespoň za Wandou.."pověděla smutně Kira.
Fury pochopil její starost. Přišel k železnému šuplíku a chvíli se v něm hrabal. Pak vytáhl nažloutlou složku a hodil ji před Kiru.
"Co to je?" ptala se se zájmem Kira a složku si otočila k sobě.
"Otevři." založil si ruce Fury.
Kira poslechla a složku pomalu otevřela. Hned na ni vyjelo její nové jméno. Kira Maximoff Barnes zářilo velkým písmem na první straně. Pod jménem byla spousta nevyplněných kolonek. Jenom pár se vyplnilo. Rodiče byli jasní. Dokonce tu byli i jejich podpisy. Nad tím Kira žasla. Na liště byla sponkou přidělaná její fotka z videa ze školy, kde byla nejlépe vidět.
I jedna zvláštní kolonka byla vyplněna.
"Přezdívka?" ptala se nechápavě Kira.
Kira několikrát za sebou v duchu přečetla přezdívku.
"Yelloween? Tohle je moje přezdívka? K čemu?"
Fury pochodoval po místnosti ke sklu a shlížel ven.
"Je z tebe superhrdinka, a tak potřebuješ pseudonym, pod kterým budeš vystupovat na misích a lidé tě pod ním budou znát."
"Počkat, co? Já jsem superhrdinka?" nepochopila Kira.
Fury se na ni podíval přes rameno.
"Už jsi od té doby, co jsi se tu objevila."
Fury za ní šel a dlaní ji pasoval na obou ramenech.
"Vítej v Avengers, Yelloween."
Kira se ze záseku usmála.
"Maximoff je s Visionem po Evropě. Víc ti říct nemůžu. V Německu to bylo naposledy, co jsme ji měli na drátě. Pak už se vypojila. Tvé instinkty tě k ní dovedou. Nápovědu máš Visiona."
Kira si jeho slova promyslela v hlavě. Několikrát si je opakovala a snažila se přijít na správnou pointu.
"Dobře, děkuju."kývla hlavou Kira a zběsile odcházela pryč. Fury se za jejími zády koutkem úst usmál.
Kira spěchala zpátky do centra.
Potřebovala mluvit s Tonym.
Z výtahu vyběhla rychle ven do prudkého lijáků. Stále zůstávala suchá.
Že by jí chránila síla praotců? Kira se na oplátku zadívala na oblohu a děkovně se usmála.
Běžela, jak jen mohla.
Po několika minutách se blížila k centru.
Škubla s dveřmi a rychle vběhla dovnitř. Běžela do klubovny.
K otevření dveří do nich vrazila a hned uviděla Starka s Rhodesem, jak je zrovna vyrušila při konverzaci se šálkem kávy v ruce.
"Víte, kde se teď nachází Vision?" ptala se hlasitě.