Yelloween~Síla Magie

Rozloučení

Po hostině, kde Kira vypila pohárek pramenité vody a snědla jablko, se rozhodla odejít do své připravené komnaty. Ulehla na postel a tvrdě usla. Plná energie se náhle probudila. Zdálo se jí to jako chvilička, ale přitom spánek trval déle. Aspoň šest hodin spánku, jenže obloha byla stále tmavá,jako když šla spát.
Časový posun.
Asi spala jenom jednu hodinu, přitom jedna hodina tu trvá šest hodin na Zemi. Nechtěla zbytečně čekat do svítání a rozhodla se projít.
Vyšla z komnaty. U jejich dveří z venku hlídali stráže.
"Kam se hodláš jít?" ptal se jeden z nich.
"Chci se projít."odpověděla Kira.
Stráže ji pustili.
Kira odcházela do sálu s trůnem. Odcházela z Valhally.
Jakmile vyšla ven oslnila ji záře hvězd.
Rozhodla se jít za Glødem. Otevřela opatrně a potichu dveře do stájí. Vkročila dovnitř a plížila se skrčená ke svému oblíbenci.
Gløde vystrčil hlavu ze svého boxu a potichu zařehtal. Hladila si ho. Byla s ním velmi spokojená.
Otevřela mu dvířka a vytáhla ho do chodbičky. Nasadila mu úzdečku a vyvedla ho před stáje.
Chytla se jeho hřívy u kohoutku a ladně na něj vyskočila. Chtěla si ho ještě užít, dokud neodejde pryč.
Pobídla ho necitelně k chodu a jeho podkovy příjemně klapaly.
"Kam jdeš?" zeptal se hlas.
Kira se za hlasem ohlédla a spatřila ochránce Bifrostu.
"Zdravím, Heimdalle. Jsem tu dnes naposledy a chci se na něm projet."
"Počkej, pojedu s tebou. Neznáš to tu."
Heimdall  vešel do stájí a po pár minutách vyšel s osedlaným bělákem.
Naskočil na něj a došel za Kirou.
"Jedeš bez sedla? Jsi statečná." zasmál se na ni.
Oba dva koně pobídli do kroku a po cestě teď klapalo osm nohou.
"Kdo teď hlídá Bifrost?" ptala se Kira.
"Když Ásgard spí pod oblohou hvězd, uzamknu bránu Bifrostu a mám do svítání odpočinek."
Kira přikývla hlavou.
"Kam půjdeme?"
"Za městem je palouka, tam bychom se na koních projeli a vrátili zpátky. Půjdeme přes ulice města, lidé teď spí, a tak budou cesty prázdné."
Kira souhlasila a pobídla koně ke klusu.
"Kam spěcháš?" volal na ni za zády.
"Není čas ztrácet čas!" ohlédla se přes rameno a lstivě se usmála.
Heimdall ji dohonil a vkročili do tichých ulic města.
"Co se děje na Midgardu?" ptala se.
"Dnes se to dozvíš."
"Takže se něco stalo?"
Heimdall mlčel.
"Podívej!" ukázal na pahorek, nad kterým se objevila barevná záře.
"Tohle je Záře praotců. Kdykoliv někdo nový navštíví Ásgard tu noc se objeví záře a daného člověka si zkontroluje. Dlouho se to tu neobjevilo. Je to vzácný okamžik."
"A proč mě kontrolují?"
"Vidím, že jsi pro ně osoba bez hříchů. Jsi spravedlivá, silná a odvážná."
"Jak to víš?"
"Mám oči zaslepené k hvězdám a vesmíru. Dokážu z nich cokoliv vyčíst."
S koňmi postupovali ke konci města  a došli až k palouce.
"Jsi připravená?" ptal se nejistě Heimdall.
"Já jsem vždy připravená."
Pobídli koně a ti se rozcválali. Kira se koleny držela jako klíště. Její Gløde měl odlehčená záda a zrychloval. Předhonil Heimdalla. Kira to brala jako závod.
Heimdall se nenechal prohrát. Pobízel svého koně k rychlejšímu cvalu, jenže sedlo a jeho brnění bylo na něj malinko těžší.
Kira s Glødem cválali rychleji a vzdalovali se od Heimdalla. Kiře vlály rozpuštěné vlasy. Gløde si užíval svobodu bez zátěže sedla. Užíval si běh, protože měl přebytečný nadbytek energie. Kira ho ani nedržela za otěže, držela je pozvolna, aby ho netahala za udidlo. Gløde zpomaloval a doklusal ke konci palouky. Otočili se a krokovali za Heimdallem. Za menším pahorkem uviděli jeho zlatou přilbici. Docválal k nim.
Byl celý udýchaný.
"Páni, vy jste ale dvojka!" zasmál se.
Natož se začali vracet zpátky k Valhalle.

Kira vrátila Gløda do jeho stáje a naposledy se s ním rozloučila. Až bude svítání, vrátí se zpátky na Zemi.
Šla zpátky do Valhally. Nevěděla, kam má jít a tak procházela, dokud někoho nenašla.
"Myslel jsem, že jsi spala..ale místo toho ses šla projet.." objevil se Loki.
"Chtěla jsem se s tím koněm rozloučit..za chvíli budu muset odejít."
"Pojď ještě na snídani. Nepustíme tě s prázdnou."
Loki si ji odvedl do jídelny, kde se včera konala hostina. Bylo tu už přichystáno na snídani.
Kira procházela kolem stolu a hledala jídlo, které by jí chutnalo.
Na stole bylo poskládané hlavně maso a žádný rozdíl v jídle oproti hostině nebyl. Kira vzala misku a nabrala si ovocný salát. Posadila se a začala jíst snídani.
Ostatní přicházeli na snídani a brali si talíře, misky a poháry, do kterých si nandávali, co chtěli.
Mezi nimi byl i Thor.
"Slyšel jsem od Heimdalla, že se s ním v noci projela na koních. Prý jste viděli Záři praotců."
"Jo, bylo to super."řekla sklesle.
Thora zarazila její reakce.
"Dnes odcházím. Na Zemi už uběhlo víc jak pět dní. Nemůžu se tu déle zdržovat."
Thor pochopil a pustil se do jídla.
Loki vedle ní seděl a pomalu upíjel z pohárku.

Po snídani šli všichni s Kirou k Bifrostu. Šli se s ní rozloučit. Šli se s ní rozloučit i léčitelky.
Heimdall už čekal na svém místě připravený otevřít portál na Zem.
Kira pohlédla na skupinu lidí, co se s ní loučili.
Potřásla si s léčitelkami rukou. Mile se na ní usmívali a přáli ji štěstí do života. Uklonila se Ódinovi a na oplátku kývl hlavou. Došla k Lokimu.
"Děkuji ti, co jsi mě naučil. Spousta lidí v tobě vidí špatného člověka, ale pro mě jsi jeden z mnoha, kterému mohu věřit." Loki ji silně obejmul. Určitě jemu bude moc chybět, i když si to bude těžce přiznávat. Přešla k Thorovi.
"Pozdravuj Avengers."usmál se na Kiru a objal ji.
Byl konec loučení a Kira odcházela pomalu a nejistě k portálu, který čekal na otevření.
Kývla hlavou na Heimdalla, na znamení loučení.
Otočila se ke všem u portálu.
"Budete mi moc chybět. Opatrujte Ásgard, protože jednou bude v plamenech. Navždy tohle místo i vy zůstanete v mém srdci a budu si dlouho muset zvykat, že to nebyl sen.
Sbohem."
Kira skončila a Heimdall otočil mečem. Portál ji vtáhl dovnitř a ona cestovala vesmírem. Kolem ní byla duhová záře.
Trvalo to asi minutu, dokud neucítila přistání a pevnou zem pod nohama.
Přistála na chodníku.
Pod jejími nohy se vypálil kruhový znak Ásgardu.
Objevila se na veřejnosti a kolemjdoucí se její přítomnosti lekli.
Ani se jim nedivila. Sama to brala za sen, ale byla to realita.
Nevěděla, kde je.
Objevila se před budovou, která nejspíš byla nádraží metra či vlaku. Lidé si ji začali fotit a někteří jejím přistáním utíkali o život. Nasadila si kapucu a vešla dovnitř budovy, aby alespoň našla mapu. Po nádraží chodila spousta lidí s kufry a batohy.
Rozhlédla se a snažila se najít jedinou mapu místa, aby alespoň věděla, kde je. Na nádraží bylo i druhé patro, ke kterému vedly eskalátory. Postavila se na ně a eskalátor ji vezl vzhůru. Jakmile ji eskalátor vyzvedl do druhého patra vyšla a rozhodla se obejít celou budovu. Byly tu i obchody. Cestující čekali sezením na lavičkách a pojídali své svačiny. Kira se na ně nenápadně dívala, aby nemusela otáčet hlavou. Zabočila k další cestě po budově.
Zjistila,že po nádraží chodí ozbrojení policisté.
Že by nějaká protiteroristická ochrana?
Dva policisté měli namířeno proti ní.
Kira se nechtěla otáčet, aby nedávala najevo podezření.
Policisté se blížili.
Kira upřela pohled do podlahy a šla dál.
Najednou ucítila bouchnutí.
Omylem do nich narazila.
"Koukej na cestu!" zařval na ni policista.
Kiru to vyvedlo z míry. Vyděšeně na ně hleděla.
Policista měl položenou ruku na své zbrani. Nebyl to revolver, ale přímo kvér.
"Tak se uhneš, nebo co?" vyšiloval policista.
Kira o krok odstoupila a problikla před jejich zraky.
Objevila se za jejich zády.
Policisté se vylekali a ohlíželi se kolem sebe.
Kira za jejich zády utíkala pryč.
Policisté si jí všimli.
"Alfa 2 volá ostatní. Máme tady podezření na nebezpečnou osobu. Dívka minimálně čtrnáctiletá má na sobě černou koženou bundu a přes hlavu vínovou kapuci. Běží k jižnímu východu." řekl policista do vysílačky.
"Rozumíme, jdeme tam." ozvali se ostatní z vysílačky.
"Zajistíme oblast." ozvali se jiní.
Policisté se za ní rozběhli.
Kira málem vrážela do lidí, ale místo toho se teleportovala z místa na místo. Problikávala mezi davem lidí.
Lidé začali být zmatení. Uhýbali ke stranám obchodů, aby uvolnili místo pro běžící policisty.
Kira přelétla eskalátor a běžela k východu. Tam už ale byli připraveni policisté. Někteří z nich klečeli na jedné noze a měli na ni zamířené zbraně. Východ byl zatarasený policisty a na horním patře stáli další jednotky. Cestující si vše z bezpečné vzdálenosti natáčeli.
Kira byla zmatená a vyděšeně se otáčela a hledala jediné místo k úniku.
"Dej ruce nad hlavu a vzdej se!" křičel po ní policista.
Kira zahlédla za skleněným východem lavičku postavenou vedle sochy.
Naposledy se rozhlédla kolem a hluboce se nadechla.
Policisté už dávali prsty na spoušť, ale Kira náhle problikla.
Zmizela.
Kira se objevila u lavičky a běžela, co nejrychleji a hlavně nejdál.